Nejlepší hráč

Otec, dočasně propuštěný z vězení, se pokouší přiblížit k synovi, vycházející basketbalové hvězdě, který ho za onen vražedný čin (zkrat) z duše nenávidí. Rozvité melodramatické výlevy o minulosti či budoucnosti Spike Lee popostrkuje a částečně rozbíjí filmařskými fígly při hře (až reklamní pózy a momentky, archivní orchestrální westernová hudba), ale někdy přece jen působí zdlouhavě a mentorsky. Jinak revizí vztahu a života v několika dnech na svobodě Nejlepší hráč tematicky připomene vyspělejší 25. hodinu. Slabší 4 * (18.09.2023)

Washington, Jovovich, dvojice velmi dobrých herců, kteří se podíleli na vytvoření tohoto vydařeného snímku. Jsem fanda sportovních filmů, možná bych řekl, že ještě blíž jsou mi filmy, kde má hlavní slovo míč. Tedy i basketbal :-) Sice je to pouze film, žádný reálný podklad nebo námět, přesto jde ale o velice silný příběh. Příběh otce a syna, hledání a odpuštění. A to celé je ještě dokresleno obrazem verbovacích praktik agentů a všech těch okolo, kteří pro osobní zisk zahodí třeba dlouholeté přátelství, lásku i hrdost. Celkově jsem čekal o malinko víc, přesto jsem nadprůměrně spokojen! (04.01.2016)

Na první pohled to vypadá, že Spike Lee natočil film o basketbalu, ale tenhle sport je tady spíš jen takové křoví v pozadí vztahu otce a syna. Otce, který zabil (jak jinak než nedopatřením) matku a má teď na pár dní příležitost dělat na svobodě inventuru, a syna, který má kromě odpovědnosti za sestru ještě starosti se svou hvězdnou karierou. Kdybych dopředu nevěděla, že se dívám na film Spikea Lee, tak bych nevěřila. Sarkasmus, chlad a kritiku nahradilo rodinné melodrama plné vznešených rad a doporučení. Ale i tak slušné 3*. (08.07.2005)

Basketbal je v Americe opravdu sportem, který svou popularitou zasahuje do všech sfér. Pokud pominu hlavní zápletku, kterou zde je možné zkrácení trestu pro vězně (tak moc zase ten basket světem asi nehýbe), tak jsem viděl film, který se dá opravdu označit za zdařilý. Dobří hráči to mají opravdu těžké. Zvolit rychlé peníze a slávu v NBA, nebo jít nejdřív studovat na univerzitu. To není v 18 lehká volba. .... I LOVE THIS GAME (26.06.2005)

Je jeden typ filmu, který se postupem času nějakým způsobem vyvíjí a typ druhý, kde se za celou dobu nestane vůbec nic, co by mělo nějaký zásadní vliv na příběh. Schválně si tipněte, jaký typ je He Got Game... Kdyby mě basket vůbec nezajímal, asi bych to po půl hodině vypnul, ale jako někdo, kdo to hraje od 6 let, nemohu říct, že by mě He Got Game vůbec nebavilo, i když to jsou víceméně 2 hodiny sledování toho, jak otec chodí za synem, který mu pokaždé musí vysvětlovat význam fráze ''I don't give a f*ck'' za doprovodu hudby, která se do pozadí rozhovoru ani trochu nehodí. Asi proto, jak mě basket baví, bavilo mě i sledovat běžný život někoho, kdo má před sebou slibnou cestu na vrchol, už jen ze zajímavosti, že ho hraje Ray Allen. Znovu bych si to už ale asi nepustil a navíc není moc příjemný pocit, vidět v jednom filmu tolik důkazů, proč černoši bezkonkurenčně vládnou tomuhle sportu :-D. (16.12.2012)