Na vážno

Mne to nestrhlo. Námět je značně opotřebovaný: podívejte se, jací jsme byli - a jak jsme vyrostli; u vědomí této omšelosti se autoři snažili ozvláštnit postavy natolik, že v příbězích vlastně nikdo není normální a celé to působí jako snímek z volně vedené psychiatrické léčebny. Obě základní herečky jsou sice profesně výborné, ale natolik protivné, že se na ně nechce koukat. Podruhé určitě ne. (24.06.2013)

Jednoduchost zápletky nedává na prdel režisérově vlastní sociální surovosti. Je s ní v totálním souladu. Díky filmu jsem si snad už na tvrdo uvědomil, že psychoanalytickej pohled na svět, potažmo na vztahy zateměuje prožitky každodennosti. Souhlasim s neurotickou Katrin Cartlidge: "I JUST DON'T LIKE BEING PSYCHOANALYZED. THAT'S ALL...." a když už musím být, tak ne neplánovitě a afektovaně, dodává další z řad dočasných neurotiků... (05.03.2013)

Nesmírně zajímavý film, kde je snad každá postava někam ujetá. Člověku se podbízí dojem, že studovat v Británii v osmdesátých letech psychinu zaručovalo minimálně lehkou formu schizofrenie. Film v pomalejším tempu vypráví o dvou kamarádkách - spolubydlících ze studií - a o lidech, se kterými se obě i každá zvlášť setkaly. Těžko psát cokoliv dalšího. Jemný, pocitový film. Silné čtyři hvězdičky. (27.07.2009)

Leighova variace na Linklaterovu romanci Před úsvitem - dvě kamarádky, které spolu trajdají po Londýně a vzpomínají na svá studentská léta. I tady jde především o vztah hlavních postav, jen místo něžného, nesmělého namlouvání se tady spíše rozkrývá niterní život a charakter - jak je tomu u autora zvykem. Leigh miluje napadání divákovy tendence dělat si o lidech rychlé závěry - Hannah se tak na první pohled může zdát jako afektovaná koza a Annie jako neurotická pipka, ale jejich jednání, jedinečné charakterové rysy a tiky postupně zapadají do plastického obrazu plnohodnotných lidských bytostí, tak, že při závěrečném loučení u vlaku máme zcela jasno v tom, co pro sebe navzájem obě ženy znamenají. Leigh mě ani náhodou nezklamal, jeho Career Girls mě ale nerozválcovaly tak na tenko jako Naked, ani nedojmuly jako Life is Sweet či Secrets and Lies. 80% (09.05.2014)

mám z toho smíšené pocity. Tak nějak jsem nepostřehl důvod, proč tenhle film vznikl, jakkoliv zde byly momenty, které se z pohledu filmového řemesla povedly. Problém jsem měl s hlavními představitelkami, Hannah zejména v mladším vydáni ztělesňovala drzou, nervní a afektovanou holku, která byla nonstop na ránu, Annie byla zase neurotické třesoucí se klubíčko. I jí čas trochu zklidnil. Panoptikum pak završuje Ricky, to už byl psychouš se vším všudy. Na mě až příliš bizarních postav a přitom ani jedna z nich sympatická. Je ale pravda, že ten posun v životě a chování za těch šest let, co se holky neviděly, bylo zajímavé sledovat. (25.06.2013)