Na vážno

S nevôľou sledujem, že za posledné dva mesiace som celej tretine zhliadnutých filmov dal dve a menej hviezdičiek. Leighov film Na vážno do tej tretiny odôvodnene patrí. Vydržal som ho pozerať asi do polovice a potom som sa už obával, že z toho dostanem dermatitídu alebo nejaký tik, tak som to trápenie radšej humánne ukončil. (10.01.2014)

mám z toho smíšené pocity. Tak nějak jsem nepostřehl důvod, proč tenhle film vznikl, jakkoliv zde byly momenty, které se z pohledu filmového řemesla povedly. Problém jsem měl s hlavními představitelkami, Hannah zejména v mladším vydáni ztělesňovala drzou, nervní a afektovanou holku, která byla nonstop na ránu, Annie byla zase neurotické třesoucí se klubíčko. I jí čas trochu zklidnil. Panoptikum pak završuje Ricky, to už byl psychouš se vším všudy. Na mě až příliš bizarních postav a přitom ani jedna z nich sympatická. Je ale pravda, že ten posun v životě a chování za těch šest let, co se holky neviděly, bylo zajímavé sledovat. (25.06.2013)

Nesmírně zajímavý film, kde je snad každá postava někam ujetá. Člověku se podbízí dojem, že studovat v Británii v osmdesátých letech psychinu zaručovalo minimálně lehkou formu schizofrenie. Film v pomalejším tempu vypráví o dvou kamarádkách - spolubydlících ze studií - a o lidech, se kterými se obě i každá zvlášť setkaly. Těžko psát cokoliv dalšího. Jemný, pocitový film. Silné čtyři hvězdičky. (27.07.2009)

Mne to nestrhlo. Námět je značně opotřebovaný: podívejte se, jací jsme byli - a jak jsme vyrostli; u vědomí této omšelosti se autoři snažili ozvláštnit postavy natolik, že v příbězích vlastně nikdo není normální a celé to působí jako snímek z volně vedené psychiatrické léčebny. Obě základní herečky jsou sice profesně výborné, ale natolik protivné, že se na ně nechce koukat. Podruhé určitě ne. (24.06.2013)

Jednoduchost zápletky nedává na prdel režisérově vlastní sociální surovosti. Je s ní v totálním souladu. Díky filmu jsem si snad už na tvrdo uvědomil, že psychoanalytickej pohled na svět, potažmo na vztahy zateměuje prožitky každodennosti. Souhlasim s neurotickou Katrin Cartlidge: "I JUST DON'T LIKE BEING PSYCHOANALYZED. THAT'S ALL...." a když už musím být, tak ne neplánovitě a afektovaně, dodává další z řad dočasných neurotiků... (05.03.2013)