Gatti rossi in un labirinto di vetro

Jasně, není to žádná bomba a v rámci gialla se jedná o průměrnou záležitost. Já jsem si ale užil skvělé Barcelony (a v duchu se vracel na známá místa), stylové hudby a místy příjemné atmosféry. Vraždy jsou sice klasické, bodné rány jsou zpestřovány jen vydloubáváním očí, i když ne v přímém přenosu, kromě úplného závěru, ale i tam detail chybí, a jedním podříznutím, ovšem rudá rukavice s dýkou místo obvyklé černé je fajn. Z ranku nahoty jsou několikrát předvedena prsa bez silikonu, milostná scéna jen jedna v náznaku, lesbická. Protože mi ale film příjemně utekl, dám 4*. Nižšímu hodnocení většiny rozumím... Děkuji za titule Pepuovi. (09.04.2018)

Když to srovnám s nedávno viděnou Paranoiou vzniklou v 60. letech, tak musím uznat, že v téměř všech ohledech byla lepší než Eyeball. Je znát, že Paranoiu se jistě Lenzi snažil natočit, co nejlépe jak dovedl, zatímco Eyeball se zdá být produkt povinnosti. Na druhou stranu Eyeball je díky charakterům a i díky svojí absurdnosti, lehkosti a naivitě nakonec možná i zábavnější. (10.05.2020)

Nesouhlasím s Pomem, toto Lenziho sedmé a bohužel poslední giallo (nebo i slasher jak chcete), všechny vyrobené v letech 69-75, nepatří k jeho nejlepším, a to ani v samotném subžánru. Souhlas v názoru, že toto značně sleazy giallo není tak napínavé, mysteriozní, ba dokonce přímo atmosferické, finále je opravdu naivní a hloupé a ve svém pojetí značně malé. Vrah-psychopat je sice trochu netradičně oblečen do červené pláštěnky, chladnokrevně syrové vraždy (s množstvím krve) jsou místy docela dobré (viz třeba pokaždé vydloubnuté levé oko oběti!), Nicolaiovo melodické hudební skóre bylo opět velmi působivé, ale to je tak asi všechno. Herečky nebyly rozhodně tak krásné a přitažlivé jako v jiných giallo filmech, spletitost příběh měl, nechyběly falešné stopy, byla tu i spousta bezdůvodné nahoty, ale přesto přese všechno film byl málo vynalézavý. Nesouhlas: Nevím, jestli zde byla nějaká snaha, ba přímo inspirace, napodobovat Argenta, který své nejlepší fláky vytvořil až poté, kdy už měl Lenzi v tomto sužánru odzvoněno, tedy v letech '75 a dál. Dá se říct, že Lenzi, podobně jako většina taliánských režisérů té doby, se pouze svezl na módní vlně, která v té době byla na vrcholu, jeho specifikací byly přece jen trochu jiné filmy (ze začátku peplum, poté spaghetti western, a pak v 70s především poliziotteschi /10 filmů!/ nebo kanibalism a zombie úchylárny). Trochu zklamání, film se mohl stát možná jednou z dalších italských kultovních klasik, nápad rozhodně špatný nebyl, ale všechno to mohlo býti daleko lépe promyšlené..Komentář zde jako druhý v pořadí. (23.05.2010)

Umberto Lenzi nezavršil, bohužel, svoji giallo kariéru pořádnou žlutou drsňárnou, jak by člověk znalý jeho tvorby očekával. Naservíroval jen utahanou podívanou s velmi nepovedenou zápletkou a ještě horším finálním vyústěním. Velmi mě to mrzí dát tak nízké hodnocení i přes skvělou hudbu Bruna Nicolaie, ale Gatti rossi in un labirinto di vetro bylo natočeno jenom a pouze pro rychlé uspokojení hladu po giallo fimech. 1,5* (04.03.2018)

Eyeball sa dá v podstate považovať za ukážkové giallo a režisér Lenzi tu vzorovo použil príznačné žánrové atribúty ako sú detektívna zápletka s prekvapivým záverečným rozuzlením, niekoľko surových vrážd s trochou gore, spáchaných záhadným vrahom v neodmysliteľných rukaviciach, výrazný hudobný doprovod či nahota v nenásilnej forme. Vyšetrovanie prípadu prebieha na dvoch úrovniach. Po vrahovi pátra civilista, poháňaný osobnými pohnútkami a rovnako tak miestni kriminalisti, vedení dosluhujúcim inšpektorom, ktorého predstaviteľ Andrés Mejuto to pred natáčaním evidentne dosť prešvihol v soláriu. Hoci Gatti rossi in un labirinto di vetro nemá tak vyhrotenú atmosféru, ako by sa možno žiadalo a počínanie ústredných postáv občas postráda logiku, oceňujem Lenziho zodpovedný prístup k tomuto filmu ako aj fakt, že sa mi tentokrát vôbec nepodarilo vopred odhaliť identitu vraha. (02.09.2018)