Režie:
Sergio LeoneKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Henry Fonda, Claudia Cardinale, Jason Robards, Charles Bronson, Gabriele Ferzetti, Don Galloway, Paolo Stoppa, Woody Strode, Jack Elam, Keenan Wynn (více)VOD (2)
Obsahy(2)
V legendárním westernu Sergia Leoneho, který se částečně natáčel v Monument Valley, se z příběhu pomsty stává epické rozjímání o minulosti Divokého Západu. Aby získal půdu, na níž má vést hlavní tah, najme si chromý železniční baron Morton (Gabriele Ferzetti) zabijáky v čele se sadistickým Frankem s pomněnkovýma očima (Henry Fonda), který zavraždí majitele pozemku Bretta McBaina (Frank Wolff) i s celou jeho rodinou. Chvíli poté však nečekaně dorazí McBainova novomanželka Jill (Claudia Cardinaleová), která půdu zdědí. Desperát Čejen (Jason Robards) i tajemný psanec Harmonika (Charles Bronson) se rozhodnou vzít Jill pod svá ochranná křídla a zmařit tak Frankovy plány na získání jejího dědictví. Postupem času však vyjde najevo, že Harmonika chce Franka dostat z jiného důvodu... který má co dělat se smrtí. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (1 763)
Co k tomu napsat, abyste jste se neopakovali? Asi nic, ale přesto to napíšu :) ... Takže tento film si ZASLOUŽÍ být zde tak vysoko.. hudba je opravdu geniální, a to nemluvím o tom, že většina se stala klasikou! Claudia je sakra pěkná ženská a dává tomu tu patřičnou šťávu. Leoneho styl je zde poznat: klidná kamera, hodně dlouhé záběry a (jak už jsem zmiňoval) geniální hudba. Určitě si tento film seženu na DVD, a rád si jej hodněkrát pustím. Je to prostě zážitek, na který se nezapomíná! ()
Pozoruhodný western evropské provenience nese na sobě - ke svému prospěchu - známky svého původu. Oproštěn od tradičního sentimentu klasického amerického westernu třicátých až šedesátých let minulého století zachovává s pietou až úzkostlivou základní znaky žánru, mýtus dobra a jeho vítězství, které zde přerůstají až do klasického mýtu někdejšího pověstného Divokého Západu (proslulé hudební motivy). Svým způsobem tvoří neotřelou součást italského neorealismu; lze ho nazírat jako formu italské, ale vlastně i evropské sebereflexe mýtů rodokapsu, kovbojek přenesených na plátno, jako touhu vychutnat ovoce, které už není zakázané, jako snahu vymezit a současně si i užít to nové i to tradiční, které to všechno s sebou nese. Mluvit o mimořádně dobře zvládnutém prolnutí hollywoodského a evropského herectví, o schopnosti oslovit ne klubového, ale i masového diváka (mluvím tu o své vlastní zkušenosti) znamená zachytit další výrazný klad dnes již klasického díla. Pohnutí a radost, asi tak lze nejlépe zachytit pocity, které se nás zmocní, narazíme-li po desetiletích na tohoto našeho blízkého, drahého přítele a jeho nezapomenutelné hrdiny a jejich stejně nezapomenutelný příběh. ()
Western legenda. Absolutní mýtický svět mužů, do něhož Sergio Leone vložil nostalgické připomenutí faktu, že tenhle svět už je dávno pryč (byl-li kdy vůbec)... (Civilizační pokrok bořící starý svět symbolizuje právě železnice.) Esence skutečného ,,chlapáctví", pro jehož představitele nemá ceny žena, peníze, majetek, rodina, ale jen a jen čest. Leone pracuje s archetypy. Tenhle svět tu byl před westernem a bude tu i po něm, Sergio Leone ovšem povýšil jinak v místě i čase silně fixovaný žánr do nadčasové polohy - příběh o pomstě, která determinuje celý život a která je vyšším imperativem než život... Unikátní je formální stránka filmu - jen málokterý režisér a kameraman exponuje většinu záběrů do detailů a polodetailů, navíc stále stejných míst - obličejů jednotlivých aktérů příběhu. Hra (paradoxně strnulých) mimických svalů (a zvláště očí) je doslova dechberoucí. Je to cosi jako magie. Síla magického pohledu. Leone přikládá očím zvlášť symbolickou váhu. Kapitolou samou o sobě je hudba. Každá z kvarteta ústředních postav příběhu je signalizována svým jedinečným hudebním motivem a i jako hudební celek pak funguje Moricconeho dílo fenomenálně. Stěžejní (a nejznámější) je motiv harmoniky (která dává hlavnímu hrdinovi i přezdívku), uchovávající si v sobě specifické tajemno. Harmonika jako osud, jako prokletí, jako stigma. Perfektní symbol. Zvláštní důraz je kladen také na mizanscénu, iluze amerického západu je skutečně dokonalá. Pro herce je signifikantní pot, špína, zarostlé tváře, protikladem je samozřejmě jediná žena v linii příběhu. Vjem horka a špinavosti je podán zajímavě jakoby v druhém plánu, zvlášť dobře vystoupí v kontrastu se scénami v interiérech vlaku. Sergio Leone natočil jedinečný film a uzavřel tak pomalu mrtvou kapitolu v historii filmu, kapitolu žánru zvaného western...,,Já jsem chlap." ,,Druh na vymření... Přijdou další Mortonové a vyříděj vás..." ()
Tenhle western je z jedné strany ryze vesternový, ale vlastně naprosto odlišný od všech ostatních. Téměř 3 hodiny jsem vydržela bez jediného náznaku nudy sledovat těch několik málomluvných, krásně načrtnutých postav, tu vyprahlou poušť, kterou křižují ti nejdrsnější pistolníci a hlavně poslouchat famózní hudbu, kterou složil pan mág Ennio Morricone. Jenom zaslechnout ty 4 tóny harmoniky a víme, ve kterém filmu jsme. Troufám si říct, že Tenkrát na západě by bez Ennia byl tak trochu jiným filmem. ()
Nikdy som nevedela prísť na chuť westerňákom a tvrdým chlapom v nich, s revolverom za opaskom, tečúcimi kvapkami potu či cigarou v ústach, s pekelne vážnym výrazom tváre: ,,Ja som chlap, tak sa ma stráňte, ak nie, tá guľka skončí vo vašej srdcovej komore." Faktom však zostáva, že takýto western nestvorí len tak hocikto. Že taký vibrujúci soundtrack plný emocionálnych nuansií nezloží skladateľ od vedľa. Herci sú vynikajúci, Ennio Morricone... je hudobný boh!!! a Sergio Leone tvrďas, ktorý to naložil nielen hlavným postavám, ale aj samotným divákom. A ja mu za to nekonečne ďakujem. PS: Dúfam, že po druhom pozretí sa moje hodnotenie vyšplhá na piedestál. ()
Galerie (157)
Zajímavosti (98)
- Režisér Sergio Leone zvažoval Clinta Eastwooda do úlohy Harmoniky (Charles Bronson). (HFCJ)
- Indiánku, která v úvodní scéně prchá z nádraží, hraje havajská princezna Luukialuana Kalaeloa – jinak Luana Strode, žena herce Woodyho Strodea (Stony). (džanik)
- Charles Bronson (Harmonika) bol pri obsadzovaní hlavného hrdinu de facto východiskom z núdze, nakoľko ani dvorný Leoneho herec Clint Eastwood ani James Coburn ponuky neprijali. V hľadáčiku boli tiež Warren Beatty, Jean-Paul Belmondo či Terence Stamp. Ako sa ukázalo, tvorcovia mali pri výbere mimoriadne šťastnú ruku, nakoľko dodnes sa na filmovom plátne neobjavil zloduch s ľadovejším pohľadom a klaďas so stoickejším a kamennejším ksichtom. (marlon)
Reklama