Pomoc!

Po předchozím Perném Dni trochu zklamání. Od Help! jsem čekal něco jako jeho pokračování, prvotřídní zábavu s Beatles. Tohle bylo takové s nimi a bez nich. V prvním filmu bych si troufnul říct, že kluci hráli sami sebe v té nejpřirozenější podobě, tady už přehrávali. Děj byl utahaný a nudný. V některých částech jsem se přistihl, jak sleduju čas do skončení filmu. Ano, zasmál jsem se, ale ne jak jsem čekal. V komentářích jsem se dočetl cosi o srovnání s Monty Pythony. Musím se přiznat, že jsem si na ně taky vzpomněl a to v části s pěním Ódy na radost. Zkrátka to pro mne byl průměrný filmový zážitek. Dávám čtyři hvězdy, ale cítím to na 3 - to mi však láska k The Beatles nedovolí. (25.10.2013)

Tři hvězdičky výhradně za tváře členů skupiny Beatles a samozřejmě za skvělé skladby. Film samotný po stránce dialogů dost pokulhává, (ne)herecké výkony brouků - neherců nelze hodnotit. Smyslem tohoto filmu jistě ale nebyla snaha vytvořit něco filmově dokonalého, ale pouze zvýšit u teenagerů popularitu Beatles a prodávanost hudebních nosičů. (10.09.2008)

Tak celý tenhle filmařský počin by se dal nazvat jedním slovem: BLBOST. Je to prostě strašná blbost. Ale baví vás takovým tím milým, nevtíravým způsobem, je to prostě odreagovačka s úžasnými Beatlesáky v hlavních rolích, což filmu dává určitou úroveň a jejich hudba ho vyzdvihuje do nebeských výšin. :-)) (15.06.2013)

Lze obhajovat nebo hanit. Můžeme být nadšení nebo otrávení. Když jsem procházel názory přispívajících, napadla mě ještě jedna věc - tenhle film si na nic nehraje. Beatles ho natáčeli v období, kdy už cítili, že s nimi kdekdo manipuluje ve jménu sypajících se sumiček a sum a podle toho se k němu taky stavěli ("Nebyl to náš film. My v něm byli jenom jako hosté!"). Nikdo z členů nikdy netvrdil, že to bylo světoborné dílo a Lennon ho dokonce veřejně shazoval. Ačkoliv byl skutečně nesmírně jednoduchý a vlastně šlo jen o to zasadit písničky Beatles do nějakého prostředí a poněkud je poslepovat, pořád si myslím, že má lepší atmosféru než většina vykalkulovaných rádoby uměleckých děl. Fanoušci Fab Four ho budou stejně milovat a připomínat si Lennonovy typické hlášky ("Dejte mi ministerstvo zahraničí, přepadli můj byt!" popřípadě "Dvě piva s citrónem a dvě piva s citrónem"), úžasně vylíčený Scotland Yard, úžasně praštěnou dvojici vědce a jeho pomocníka a pak čtyři kluky, jejichž hračičkaření dokázalo to všechno ještě jakž takž zachránit. HELP! si naštěstí na nic nehraje a možná i proto ten svůj půvab má. A jestli tu zazněly odkazy na písničky, rozhodně ta moje je You're Going To Lose That Girl, orámovaná úsporným světlem studia a cigaretovým kouřem, ze které čiší to kouzlo, které dělalo Beatles tím, čím dodnes oslovují miliony lidí na celém světě. A co lze říci závěrem? "Hej, kluci, bzučíte? Ne, díky za optání!" (07.06.2008)

Ten moment, kdy jsem jako malé dítě chtěla mít podobný domeček, kde by ze země vyjíždělo piáno, na tajných skrýších v knihách by se skrývaly další knihy, na zemi by rostl trávník a postel by byla jáma v zemi. A ten druhý moment, kdy jako dospělá začínám chápat, na co jsem se to vlastně dívala, a dávám si to do souvislostí. Nabízí se otázka, co vypovídá o mých mentálních kapacitách, když se cítím pobavena dílem, které jeho protagonisté sabotovali svým značným nezájmem. V téhle fázi beatlemánie už toho měli pokrk, neustálé koncertování jim válcovalo psychické i fyzické zdraví, a akorát management je neustále do něčeho angažoval, aby se kolotoč nadále točil. Každopádným faktem ale je, že pro nonsensové komedie tohoto typu mám slabost, Bažanti budiž dalším příkladem. Z čeho tahle tradice vůbec vychází? Kdybych měla uvažovat podle svých znalostí, tak bych řekla, že z Jacquese Tatiho, ale nejspíš tam musel být ještě nějaký mezičlánek. (28.08.2014)