Malá bubenice

Typický natahovaný seriál dneška. Všechno hrozně dlouho trvá a motivy jednání jsou nějak nejasné. Holčina nehezká a nesympatická. Sionisté jsou za chudinky, kterým se moc a moc ublížilo. Nesedlo mi to ani trochu. Oldskúlové tedy ani náhodou, alespoň co tedy já pamatuji tak se to takto netočilo nikdy. (07.04.2020)

Michael Shannon je fantastický herec, přeju mu pořádnou roli, ve které to světu ukáže, kvůli němu jsem se kousla a seriál si, s prudou Pudžinou, pustila. Celkově nudné, retro sice vymazlené, kamera taky, laskavou trojku to unese, ale když to srovnám s řadou excelentních finnovin nebo šakalovin, slaboučké. (18.09.2023)

"Ďábla nezastavíš. Jen člověka, který ho hraje." Teror je divadlo a tohle rozhodně nebylo špatný představení. Jenže já se v izraelsko palestinským konfliktu moc neorientuju. Část mýho života jsem totiž sledoval hrdinnej boj palestinskýho lidu proti izraelským okupantům a najednou se to změnilo v oprávněnou obranu izraelskýho lidu proti palestinskejm teroristům. Záleží na úhlu pohledu a tentokrát jsem si to mohl rozhodnout sám. To je skvělý, ale mě to je pořád jedno. Přesto mě Charlie a její výbušná hra docela bavila. Jen si ji můžou hrát doma a netahat ji do Evropy. (04.04.2023)

We love your crazy politics. Že by ze spojení le Carrého a Chan-wook Parka mohlo vzejít cosi zajímavého jsem tušil proto, že mám v živé paměti Komornou - příběh, který si zakládal na tom, že v něm nakonec nebylo nic, jak se mohlo zdát na začátku. Jestliže jsem Komorné vyčítal její tajenou evropskost, na Malé bubenici vadí asijská stopa: Smysl pro vizuální vytříbenost, rafinovanost, povrchní chytrost, neprožívanou amorálnost. Měl to točit Brit nebo Žid. Nebo alespoň Švéd se zkušeností s upírskými filmy. Na formálně bezchybné retro adaptaci je nejzajímavější, že není ani tak / pouze špionážní sérií, ale i komentářem vlastního média. (Jak tvrdí přechytralí filmoví znalci, je to spolehlivý způsob, jak u žánrových filmů zažehnat nudu těch diváků, kteří by mohli tušit, kam to vede.) Le Carrého příběh je totiž podán jako existenciální příručka herectví a pastí, které toto podezřelé řemeslo na své adepty schystává. Příběh o hercích, kteří hrají, že nejsou herci, a chvílemi jimi být přestávají, by se bez skvělých herců neobešel. Jestliže Alexander Skarsgård a Michael Shannon nejsou špatní, jejich výkony blednou v lesku živočišné Florence Pugh v úloze dívky, která balancuje na hraně dokonale zvládnuté role a ztráty osobnosti. Ke zhlédnutí doporučuji též Miloši Zemanovi. I am an actress. (10.03.2019)

Krásně napínavá atmosféra, Pughová je naprosto bezchybná, Shannon je fascinující a Skarsgård začíná konkurovat tatínkovi (který je samozřejmě nedostižný, ale Alexander od něj pochytil TEN pohled). Výborně jsem se bavila, ale pak bohužel přišel závěrečný díl, jehož druhá polovina za nic nestojí a málem mě unudila k smrti. A Gadi coby Mičurin už byl vážně přes čáru. (17.04.2023)