Rain Man

Charlie Babbitt udělal vtip. To se jednou potká paní Lahočná s paní Kostlivou a paní Kostlivá povídá tý paní Lahočný: „Tak mně nějak nehoří karma nebo co.“ No a ta Lahočná povídá tý paní Kostlivý: „No tak si tam dejte bombu, víte.“ Tak si tam dá bombu a potkaj se asi zase za tejden a ta Lahočná se ptá Kostlivý: „Tak copak paní, jestlipak vám už hoří ta karmá?“ A vona ta Kostlivá povídá: „Ale copak o tó, karma mi hoří dobře, ale já hledám barák.“ Charlie Babbitt udělal další vtip. Tentokrát čínský. 爸有性別與他的妻子和小約瑟夫說: „猴吃一個香蕉.“ Ten se povedl, že? Jsou věci, které prostě sednou. Dobrý vtip je jako poctivec ve vládě. Není žádný, ale dva tři se tak tváří. Stejně je tomu u filmu. Jednou za deset let padne mezi plebs solidně odsýpaný příběh, kterýžto film onen plebs vynese do oblak pro jeho lidskost a kvalitu ukázaných skutečností o autismu. Od těch dob je autismus něco víc, než nemoc. A tak nezbývá, než filmu, byť byl ve faktech zcela scestný, pogratulovat, protože pobavil stejně dobře jako dobrý vtip. Charlie Babbitt udělal... (25.06.2012)

Naprosto dokonaly drama, ktery je ale vypraveny docela s lehkosti a casto i s humorem, takze je celej film paradne sviznej a porad zajimavej. Jinak o pribeh ani tak moc nejde, takovy variace na udobrovani rodiny uz tu byly k videni vickrat, tenhle film stoji hlavne na vykonu Dustina Hoffmana, kterej hraje naprosto genialne, az je misty otravnej, coz k roli ale patrilo. No a Tom Cruise mu zdatne sekunduje. Jeden z Barryho nejlepsich snimku. (22.03.2008)

Někdo chodí do kina na filmy a jiný na freak shows. Rain man patří těm druhým. Není totiž pravdou, jak se s oblibou tvrdí, že se Dustin Hoffman, dle mého nepochybně dobrý herec, doslova sžil s postavou autisty. Nikoliv, on pouze nadmíru přesvědčivě, možná i věrně předvedl ty aspekty autismu, které jsou divácky vděčné, atraktivní, šmudlínsky roztomilé (přístup k líbání) a estrádně senzační (početní a paměťové schopnosti). Tím nám ovšem nedal nic jiného, než návštěvu zoologické zahrady, v níž lvi pouze řvou a žerou krvavé flákoty, sloni jen troubí a stříkají vodu z chobotu, paviáni neustále ječí a všichni plameňáci stojí pořád na jedné noze. Svým výkonem si uzurpoval celý film pro sebe, čímž ho sice pozvedl řemeslně, jinak ale vůbec. Pokud jde o Toma Cruise a jeho kreaci, možná by bylo vhodné, právě tak jako se Hoffman zavřel mezi autisty, zavřít jej mezi normální lidi. Pak by snad nepůsobil tak křečovitě jako prkenný mistr světa diskoték. Možná mu ale křivdím, vždyť scénář mu nabízí jen trapnou proměnu z penězi posedlého povrchňáka v milujícího, nesobeckého bratra, a to vše pouze proto, že si vzpomněl, že mu kdosi kdysi zpíval jakousi písničku. (10.01.2011)

Výkon Dustina Hoffamana je fenomenální. Samotný příběh však staví jen na konfrontaci dvou světů. V prvním žije Charlie, který je ze začátku opravdu nechutný egoista a v druhém Raymond, který má svůj stereotyp. Několik silných pasáží se tu našlo, ale vše stojí a padá na tom, co předvádí Hoffman. Když dávám plné hodnocení, tak po skončení filmu vím, že za nějaký čas se na něho znovu rád podívám. Tady jsem ten pocit neměl. (18.01.2010)

Charlie sice neměl svého otce moc v lásce, ale tak nějak počítal s tím, že jako univerzální dědic už nikdy nebude muset sáhnout na práci. Z otcovy závěti je však patrné, že penězi mu nikdo charakter kazit nebude, neboť finance byly převedeny směrem k autismem postiženému bratrovi Raymondovi, o jehož existenci Charlie neměl ponětí. Charlie, ze zištných důvodů, vezme svého osobitého bratra na výlet po USA, při kterém zjistí, že jsou na světě důležitější věci než papírky potištěné magnetickým inkoustem a opatřené ochrannými prvky. (30.11.2008)