„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“

Nápady a nespoutatelně rozvernou rozpustilostí charakterizovaná parodie přerůstá své původní poslání a mění se ve svébytný film, jehož kvalita spočívá v dokonalém přetavení původní komiksové matérie. Rafinovanost, s níž si režisér i scénárista (Miloš Macourek) pohrávají s divákovou fantazií i bránicí, často bere dech. Řada replik, citovaných hojně spolukomentátory, zlidověla. Kontrast nadsazené směsi něžnosti a bezbrannosti takřka chlapecké u hlavního hrdiny i prvoplánového plání jeho ženského idolu překonávají už jen orgie znepřátelených gangů. Nápad a jeho provedení by určitě nadchly i Jaroslava Haška nebo Jiřího Hausmanna. V každém případě se jedná o jednu z nejvýraznějších českých veseloher všech dob, které se nedá téměř nic vytknout. Naopak se zdá, že výčet jejích předností je téměř bezbřehý. A - jak tu čas od času konstatuju - téměř s určitostí nadčasový. (20.10.2007)

Po nějaké době další komedie, u které jsem díky záchvatu smíchu dokonce ztratil nit. Oldřich Lipský se s českou parodií na šestákovou literaturu vypořádal nad má očekávání, a to především díky skvělému Macourkově scénáří (tento tvůrce se mi čím dál více líbí), ultimátním hereckým výkonům (životní role Lubomíra Lipského, Iva Janžurová v nejzápornější poloze, vedle nich ještě excelují Bohdalová, Filipovský, Rosůlková, Kemr či Libíček) a nádherným kresbám Karla Saudka, které jednak dotvářejí atmosféru a dále dokáží i pobavit - především reklama na cigarety Morituri (trefně zvolený název). Jinak si myslím, že závěrečné vyvrcholení je natočeno tak dobře, že by se neztratilo ani v nějaké americké žánrovce. "Jeho předkové byli..." - "Taliáni?" - "Ne, Italové." (21.05.2010)

Macourek a jeho krváky s povolenou dávkou čuňačinek. Po Vdově a Einsteinovi sestupuji ještě o patro níž, ke Čtyřem vraždám. Ukrutná třeskutost. V nějakých patnácti letech mě to ohromně bavilo („Dej fem ten fek!“), dnes mohu jen podepsat, co píše Amirgal. Patlanina i ve srovnání s jinými soudobými macourkovštinami. „Reálie“ jsou sice stejně čupr jako v nejlepších Lipského parodiích, komiksový Kája Saudek se k tomu snad tématicky hodí, ale dohromady to moc nešlo, o reklamních vsuvkách nemluvě. Dějová logika k pláči, parodičnost na úrovni Teletele (tedy taková, která si vystačí s ukazováním přehnaných typikálií), zuby spadnuté do polévky, hlasitě pérující nože v zádech, zoufalí školáci. Nutno srovnat se starším Kdo chce zabít Jessii (Macourek+Vorlíček): zatímco tam se v „reálném“ světě objevují zhmotnělé komiksové postavy, tady je zřetelný pokus o transformování reality do komiksu, tedy o zfilmovaný komiksový formát jako takový (čímž nemyslím saudkovské náhražky scén, které by byly moc drahé, ale bezprostřednost všech akcí a událostí – výjevů). Janžurová coby mistr převleků není vůbec špatná, bestie Bublina L.L. docela sedí, hoši z Michaga i ze San Boniga rovněž. Postavy jsou vůbec velmi dobře obsazeny (jen tu Bohdalku jsem tady nikdy moc nepochopil), krutými hláškami se nešetří a Zázvorková coby barová kurva je prostě unikát. Trvalou hodnotu má však jen písňová složka, totiž Eva Olmerová s Koptovým textem „městem táhne sex“, jakož i nová vlna z Newyorteku – to můžu. (07.12.2012)

Nadcasova klasika, ktora bavila ludi v roku 1971 a bude aj v roku 2011 a urcite aj neskor : to je film Ctyri Vrazdy Staci Drahousku. Spusta skvelych hercov a hereciek, vyborny scenar, strih a to vsetko pod taktovkou rezisera Lipskeho. K tomu si treba pripocitat spustu hlasok. Skvela oddychovka, 95 % (23.01.2013)

Co si budeme povídat, k filmu jsem se po takové doby, kdy jsem ho skutečně neviděl, dostal jenom proto, že k němu hodně kreseb udělal Kája Saudek. Jsem ale rád, že jsem snímek konečně viděl, protože to je krásná ukázka toho, že jsme dokázali natáčet zábavné filmy, které navíc mají i příběh, který prostě jede a má smysl, i když trochu ujetý. (05.11.2014)