Zelig

„Nesmíme se tak pevně vázat k našemu založení a ustrojení. Naší hlavní zdatností je umět se přizpůsobit rozličným zvyklostem. Držet se z nutnosti jediného způsobu znamená přebývat tu, ale nikoliv žít. Nejznamenitější duše jsou ty, jež v sobě mají nejvíce různosti a přizpůsobivosti.“ (Michel de Montaigne) (13.02.2018)

Woody je mistr na svém filmovém poli. Je originální, jak to potvrzuje i tenhle film. Když se objevila skulinka, kde jsem zaváhala, tak mě vzápětí dostal a já byla mrtvá smíchy. Namátkou....... jak v hypnóze vypráví, kdo koho bil, to jsem myslela, že nebudu a to nemluvím o jeho úprku letadlem před Hitlerovými letadly a mohla bych pokračovat. Hned zkraje mě hodil udičku, když tam bylo řečeno, že je jen málo slov s koncovkou, jakou má jméno Zelig. Okamžitě mně to začalo šrotovat v hlavě. Takže opět skvělá podívaná (21.09.2016)

Woody posunul hranice humoru zase o kousek dál a já si musel vzít pleny, abych nepochcal smíchy křeslo. Jak tám mával za tím Hitlerem to byla šleha, hádka o tom, kdo je doktor taky hrozila mýmu močáku, fakt prdel. Chlápek, který zamotá hlavu Ku - Klux -Klanu hned třikrát musí bejt prostě jedlej po všech stránkách. (26.09.2007)

"Zlinčujeme toho malého židáka!.." Zelig Woodyho Allena dosť vybočuje z jeho konverzačne pojatých filmov. Dosť sa toho nakecá i tu, ale film je natoľko originálny, že také niečo sa vidí len pár krát za život. Zelig má výbornú myšlienku a dokumentárno filmová podoba je ojedinelá i dnes . Kto nevie do čoho ide, môže byť spočiatku zaskočený. Chameleónska postava Zeliga, ktorá je raz tu a potom tam môže mnohým pripomenúť Forresta Gumpa. Forrest je prístupný pre masy, Zelig je malým artovým filmom, ktorý si svojho fanúšika musí nájsť. Každopádne je to iný W. Allen na akého sme zvyknutý a či je to dobre alebo nie, sa musí rozhodnúť každý sám. U mňa spokojnosť, pretože ide o naozaj zaujímavo podaný a ojedinelý film. 80%. (04.11.2014)

Zeligem se Allen vrací trochu ke svým groteskně komickým experimentálním začátkům, což završuje snad až překombinovanou formou vyprávění. Krása Zeliga spočívá v tom, že sám o sobě neobsahuje moc zábavných a komických prvků, je ale zábavný a komický trochu z odstupu, jako celek, ucelený nápad, který by možná mohl být zpracován i trochu jinak. Druhou věcí je, že Zelig vlastně ani tak není o Zeligovi ale o lidech ho obklopujících, lidech jako takových, ani ne nutně jen sevřených v úzké časové výseči dvacátých let. A k nim Zelig není moc lichotivý. Naštěstí. Protože to je na tom celém to nejzábavnější, nejkomičtější a nejzajímavější. (23.01.2016)