Zelená kniha

Od Farrellyho jsem teda čekal rozhodně větší srandu. Tady občas nějakou zábavnou hlášku pronesl Viggo Mortensen a to bylo všechno. Většinu času jsem se u toho spíš nudil. To snad i u Řidiče slečny Daisy jsem se zasmál víc. Jestli se mi něco na filmu opravdu líbilo, tak to byl ten Cadillac. Jinak vánoční konec byl teda kýč jak bič. 40% (26.02.2020)

Skvělá road-movie, která v poslední třetině možná trochu zbytečně moc tlačí na city, ale na kvalitách jí to neubírá. Nenudil jsem se u toho ani chvíli a u některejch scén se i upřímně zasmál. Mahersala Ali toho svýho povýšenýho klavíristu zahrál skvěle a Viggo "Tonydržka" Mortensen je jako vždycky fenomenální. Překvapilo mě i jméno režiséra, od tvůrce komedií typu Blbý a blbější nebo Já, mé druhé já a Irena (byť mám ty snímky moc rád) bych něco takového nečekal. 90% (19.01.2019)

Nalézání Lessníka ryloudyt, ovšem s korektním apgrejdem dle nejnovějších sluníčkářských geopolitických trendů. V Nalézání učil velký bílý kulturní Šón driblujícího negra artikulovat a nepolámat moc pastelek při podepisování se. Světopořádek se ovšem za těch 19 let konečně dostal do nedemagogických kolejí multikulti štěstí, od zrušení otroctví se to tu ve skutečnosti začalo hemžit renesančními senegalskými vzdělanci a zanedlouho i 1. Římskokatolická a.s. bude nucena veřejně přiznat, že Ježíš byl jasný Afroizraelita a gej, načež vypukne na trhu barev – laků krize s ebenovou hnědí a fuchsiově růžovou na bederní roušky, protože při tom počtu pohádkových model k přestříkání to Balakryl nebude stíhat vyrábět. A tak nám nyní citlivý čokoládový homointelektuál konečně korektně kultivuje lopatisticky buranskou rasistickou bílou hubu, až jako obvykle převede Mekkárty Zázračného Štefana bez úrazu přes přechod a eben se slonovinou splynou v perfektní harmonii sdružených barev Benetonu. Každopádně, ač kýčovitě vykalkulovanou a s demagogicky prvoplánovým pohádkovým afrorasistickým podtextem, jedná se o veskrze příjemnou a místy i vtipnou záležitost, kde každou další přesně očekávánou rektobolnou scénu vyhlížíte s netrpělivostí otylé hospodyňky, až ji konečně zhasne kontrolka nahřívání na žehličce. Maršmelous Ali definitivně vyvrátil, že si Čokooskara za toporný štěk v Můnlajtu zasloužil jen proto, že překročil povolenou dávku pigmentu po hysterickém ječení xenofobní krávy Džády Pičr Kovářové, a je zde jednoduše naprosto skvělý a xežrání. To naopak mohutně přemejkapovaný a pouťově dobarvený dánský Čaroděj první kategorie, ač jinak velmi solidní herec, s tímhle partem šlápl do hovna, brutálně to nedával, přičemž s přiblblým akcentem, retardovanou gestikulací a urputným přehráváním vypadal, jako by se Funes snažil o Kmotra, a toho mafiánského ranaře spíše parodoval. A to je přitom v Holém údu nativních Italů skoro jako židů. Asi jim v tom ty jejich rasistické odbory zakázaly hrát. (28.01.2019)

The Green Book: V Česku to velkej úspěch mít nebude, protože je to o rasismu, takže slušnolidem rupne cévka a polovina recenzentů to označí za kalkul a uslzenou tlačenku. Já to ale naprosto miluju. Není to tak falešně oscarově vyhoněný jako Hidden Figures (už jste zapomněli, co?), naopak to působí upřímně a Viggo s Mahershalou Alim jsou naprostý kamarádi do deště. Parádní vánoční film o překvapivém přátelství, ve kterým se rasismus řeší s lehkostí a bez zbytečných výlevů. 2 hodiny jsem řval jako želva a zajímala by mě statistika cateringu, protože Viggo tu žere víc než Pitt! Dejte tomu prosím všechny Oscary, dík. (14.09.2018)

Z mého pohledu Zelená kniha dokázala zůstat před hranicí nesnesitelné korektnosti a nucené podbízivosti. I méně pozorný divák si jistě všimne, že je s ním manipulováno, ovšem způsob, jakým to Zelená kniha dělá, není tak hrozný, jak někteří zdejší pseudointelektuálové naznačují. Je tedy snadno tolerovatelný a akceptovatelný ve prospěch nenáročného a úsměvného filmového zážitku. Nic víc, nic míň. 7/10 (29.01.2019)