Manželská historie

Do morku kostí obnažená rozvodová záležitosť dvoch mladých ľudí z hereckého prostredia vyniká britkým čiernym humorom na jednej strane a vážnou rozvodovou eskaláciou napätia na strane druhej. Ako to už býva v lepších filmoch, prím hrajú hlavní predstavitelia ( Scarlett Johansson a Adam Driver ), ktorí sú excelentní a môžu sa oprieť o kvalitný scenár plný autentickosti a reality života. (26.12.2019)

Všechna nešťastná manželství jsou si podobna... Baumbach měl vždy slabost pro nadužívání "allenovských" propriet; od New Yorku přes neurotické postavy až po smršť slov vyplňujících 110 procent stopáže. Jenže nakonec to u něj bylo spíše o těch přepálených emocích a řešení hluboko zakořeněných problémů skrze papírem šustící nonstop dialogy místo skrze postavy. Což tentokrát neplatí, protože ústřední (ne)manželské duo je "jak ze života". Ano, Baumbach Drivera drží v rovině "pokračuj v tom, jak si hrál Sacklera v Girls" a Johanssonovou v rovině, do které jí stylizoval před dobře dekádou sám Woody, ale je to úplně jedno, protože oba jsou zcela přesní a zvládají vypjaté scény plné velkých emocí v podobě zničující spirály "teď už ani nepředstíráme, že něco řešíme, ani se nehádáme pro upuštění napětí a jen sekáme toho druhého do živého skutečnostmi, které říct vlastně ani nechceme a nejdou vzít zpět, jenže když on(a) takhle, tak já si to teda líbit nenechám", stejně jako tiché momenty vzájemného porozumění a respektu. Na nich dvou to stojí a padá. Až na to, že to na nich nejenže nepadá, ale dokonce ani nekolísá. Jsou suverénní. Navíc Baumbach vyrostl i jako scenárista a režisér. Ještě o film zpět by vedlejším "odlehčujícím" jednorozměrným postavám přinášejícím špetku humoru a frašky (matka, sestra, právníci) přisoudil o poznání větší roli, čímž by to celé poslal do kopru. Jediné kde to tu a tam zavrávorá je, že místy to jako "dokumentární záznam konce úřední i osobní roviny letitého vztahu" je přeci jen příliš hrrr. Manželská historie je tak ve výsledku kronikou očistce jménem rozvod. A to je samo o sobě natolik vypovídající, že netřeba zmiňovat více. (07.12.2019)

Každý z nich nese svůj díl viny. O tom žádná. Žádný dlouhodobý vztah se neobejde bez potíží spjatých se stereotypem, stárnutím, neuspokojenými sexuálními potřebami.. nebo s komunikací. I když s ohledem na množství dialogů, které se na nás vysypou, tady problém asi úplně nebude. Ovšem se schopností řešit vzniklé konflikty konstruktivně už to tak jednoznačné není. U režiséra a scenáristy Noaha Baumbacha je patrné, že má nakoukané kousky Woodyho Allena: New York v popředí, cyničnost, neurotické postavy, smršť slov, momenty ze života. Úvodní výčet povahových rysů a specifických (často rozkošně milých) detailů obou manželů je velmi příjemný, dokonale naladí a dává tušit, že tohle bude upřímná a silná záležitost. Je, ovšem od té doby tak nějak přešlapujeme, mluvíme a mluvíme, přidáváme na ostrosti, moc nedojímáme a desítky minut přibývají, aniž by mě nějak dokázaly (jakkoliv) překvapit. U postav jsme blízko, ale nikdy ne tak, jak bych si představoval. Sledujeme boj sarkastických právníků, kteří se neštítí ušpinit ruce, vnímáme hledání osobní identity dvojice mimo společný život. Klobouk dolů nad herci, hádky mezi sebou odmakali na výbornou – i když cestě, jak se ke svárům dostali, jsem zrovna nevěřil. Herecky jsem rád hlavně za Scarlett Johansson, která se zhruba před 15 lety (ano, je to už tak dlouho) propracovala v jednu z nejzářivějších hereček své generace, jenže pak přišel útlum, vyloženě silné role se jí vyhýbaly (za mnohé můžou darebáci z Marvelu). Nyní znovu dokazuje, jak dokáže v divákovi jen ze svých gest (drobnými posunky, mírným otevřením úst) zprostředkovat dění ve svých myšlenkách. Odlehčující scény (opatrná předávka rozvodových papírů, pořezání se v kuchyni před sociální pracovnicí) jsou skvostné. Výsledek je trpce upřímný, ale pod kůži se mi úplně nedostal. 70% (11.12.2019)

Remake Kramerová vs. Kramer? Film hodnotím skôr pozitívne, než negatívne a to predovšetkým najmä vďaka Adamovi Driverovi (ktorý ovláda jeden z najrealistickejších plačov spomedzi všetkých hollywoodskych hercov) a Scarlett Johansson. Naopak, u Laury Dern, hoci ju mám svojím spôsobom rád, nerozumiem, za čo získala Oscara. Ja by som ju ani len nenominoval, nieto ešte aby som jej za rolu rozvodnej advokátky dal sošku (o dosť lepší mi v podobnej úlohe pripadal Ray Liotta, ktorý bol fakt výborný, rovnako tak ostatne ako Alan Alda). Veľká škoda, že film neobsahuje také dojemné, nežné a citlivé scény, ako je čítanie listu a zaväzovanie šnúrok. Namiesto toho ponúka dlhé scény, ktoré sú fajn, ale nejako extra ma nestrhli. Hlavné postavy fakt kvalitne napísané, ale to je asi tak všetko. Za mňa priemer. (27.02.2020)

Uznávam, že je to film, ktorý môže zaujať množstvo divákov. Myslím, že je aj dobre nakrútený a v jednotlivých prípadoch dobre zahraný. Takže jediným problémom a súčasne aj odôvodnením pomerne nízkeho hodnotenia je, že ma to zdĺhavé pseudopsychologické rýpanie sa vo vzájomnom vzťahu nebavilo, dokonca až nezaujímalo. A keďže som sa dočítal, že predstavitelia hlavných úloh využili vlastné skúsenosti z rozvodov, potvrdilo mi to iba všeobecnú chorobu väčšiny "celebrít", že ich okolie nemá inú starosť, ako trochu žiť aj ich životom. (08.05.2023)