Fantom opery

Show musí pokračovat. Osmnáct let po slavné němé adaptaci Fantoma opery to Universal zkusil znovu. Tentokrát již se zvukem a rovnou i v plné barevné škále. Lerouxovi předlohy se Lubin drží hodně zvolna. Nechybí tomu takové to naivní kouzlo starého Hollywoodu. Tím hlavním důvodem proč to funguje je obsazení. Ono taky, když máte v roli fantoma Rainse, kterému temné postavy s tragickým rozměrem jdou tak říkajíc k duhu, tak není zase tak moc řešit. Zdánlivě. Neznámo proč se někdo rozhodl celou postavu Claudina po jeho znetvoření odsunout někam na čtvrtou kolej veškerého dění. Rains tak nemá sebemenší šanci svůj geniálně rozehraný part dotáhnout k dokonalosti. Pro kulisy pařížské opery byly zrecyklovány ty z adaptace z roku 1925. A vypadají stále monumentálně. Docela zajímavý je segment z Claudinova podkrovního apartmánu, pro jehož účely byly pravděpodobně také využity kulisy z jiného filmu, protože jsou v tom nejlepším odkazu německého expresionismu. Akorát se zbytkem filmu tak zcela neladí. Ovšem i tak je na ně radost pohledět. Což ostatně platí o celém filmu. (24.03.2008)

Hollywoodske 40. roky chrumkám ako králik. Chutia mi. Film noir s Veronicou Lake, melodrámu s Ritou Hayworth, muzikál s Fredom Astairom. I hororovú romancu s Claude Rainsom. Ak Dario Argento vo svojej verzii príbehu prináša groteskný horor a podivné monštrum s peknou tvárou, Lubin stavia na dojímavú drámu so znetvoreným hrdinom. A príliš spolieha na dlhé operné pasáže, ktoré dielu naozaj dodávajú zdanie veľkofilmu - ja osobne by som radšej uprednostnil menej hudby a spevu (napriek alebo práve kvôli tomu, že dej sa odohráva v opere) v prospech strašidelného aspektu príbehu. Pri scéne, v ktorej Fantóm píli reťaz lustra si divák uvedomí, že predovšetkým Rains je prototypom neskorších maskovaných maniakov. Byť fanatickým milovníkom opery, dávam plný počet. (14.03.2005)

Horrorová romance, kterou mám velmi rád. Pravda, na vzbuzování strachu tenhle film dobrý není, ale přesto má příběh zohaveného fantoma Pařížské opery svoje stálé kouzlo, v tomto snímku navíc podpořené jak vynikající stylizací prostředí i hereckých výkonů. Je to takový roztomile naivní hollywoodský synek, který svou naivitou nepopuzuje. (29.01.2004)

Fantom opery z roku 1943 se v mnohém liší od svého staršího bratříčka z r.1925 s Lonem Chaneym.Zatímco starší verze byla laděna opravdu spíše jako horor znetvořený erik byl monstrum v pravém slova smyslu,tady je vše spíš lehce komediální se smutným koncem,působivými operními vložkami a Erik Claudin mi přišel vykreslený jako ubožák,který dokud nebyl znetvořen, pomáhal mladé zpěvačce nezištně a nikomu neubližoval,ale potom se pomátl a začal zabíjet,oproti verzi s Chaneym mi ho bylo i líto.Barva mi tady nepřišla jako dobré řešení,všechny barevné filmy tehdejší doby mi připadají jako vymalované pastelkami.A taky barva hodně ubrala filmu na atmosféře,jako černobílý by získal hodně na působivosti.Možná by si i zasloužil místy prostříhat,aby se zrychlilo místy moc rozvláčné tempo.Celkový výsledek ale o něco převyšuje věčná pokračování universalovských hororů s Frankensteinem a Draculou,proto dám 4*. (29.08.2006)

Rozhodne nemožno Lubinovmu filmu vyčítať, že nemá spád a že postavy nie sú zaujímavé a nemajú tie správne motivácie. Avšak ide o to, čo od značky s názvom Fantóm opery očakávate. Pokiaľ farebnú technicolorovú melodrámu s komediálnymi prvkami, tak si ho dokonale užijete. Temnejší nádych získa film až v záverečnej štvrťhodinke a osobne pri Fantómovi opery preferujem, keď sa v katakombách prechádzame viac ako iba zopár záverečných minút. Logiku význam riešiť nemá, viď "geniálny" policajný plán, vďaka ktorému o niekoľko minút príde o život jeden policajt, pričom nikto sa nad tým príliš nepozastavuje. 70% (08.10.2023)