Nadměrné maličkosti - Série 1 (2004) (série)
Režie:
František FilipScénář:
Jiří JustKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Václav FialaObsahy(1)
Příběh o tom, co se může stát, když se rodiče příliš horlivě snaží pochopit svého dospívajícího syna. Podle vlastního námětu napsal J. Just. Komedie Jiřího Justa líčí, jak to dopadne, když se starostliví rodiče snaží přiblížit svému skoro dospělému synovi. Kluk chodí po mejdanech a matka s otcem usoudí, že je třeba ho řádně poučit, aby do něčeho „nespadl". Nejprve ho zpovídají, aby se dozvěděli, co vlastně na těch mejdanech dělá, a pak mu uspořádají narozeninový mejdan sami. Kromě dárků dostane od tatínka kondomy, syn jim obstará jointa a rodiče mu pustí porno. Jenže kluk už to všechno zná, a tak jde raději spát. Následky jsou překvapivé... (Česká televize)
(více)Recenze (45)
TV/// Obsazení 6/10 Děj 4/10 Hudba 2/10 Prostředí 2/10/// +námět -dialogy mi moc zábavné nepřišli, celkově jsem pořád čekal kdy se začnu bavit, prostředí jednoho bytu sice stačí, ale.../// Není to úplně špatný nápad něco takového přinést divákům. Jenže mě to moc nebavilo. Herci zahráli dobře, dialogy jsou napsané tak jak mají být napsané a přesto jsem pořád čekal jestli se ještě něco nestane a najednou konec. V rámci série Nadměrných maličkostí se dá vše pochopit včetně minimalismu v prostředcích za který je film natočen, ale o to větší bych čekal gejzír hlášek, trapasů a nepochopení./// Celkem 37%/// ()
Co jako rodiče uděláte, abyste se přiblížili svému dospívajícímu synovi? Samozřejmě kromě toho, že mu odmalička dáváte lásku, povídáte si s ním - zkrátka, že si svůj logický a přírodní vztah vybudujete. Tady tito rodiče tohoto syna dostali v šestnácti jako dárek v obchoďáku. Jinak totiž nechápu, jak se s ním (kvůli sblížení) mohou dívat na péčko. Trapné, hodně trapné. A smutné. Taky hodně. ()
Já to říkám stále, že nejkvalitnější česká filmová tvorba vzniká v současnosti v podobě malých, zapomenutých, či zcela neznámých (televizních) filmů, které svým zpracováním, výkony i námětem hrdě a vysoce překonají celovečerní "divácké hity", "letní komedie" či ostatní braky. A toto dílko pochází z doby, kdy se stav našeho filmu ještě nacházel na vysoké úrovni. Krátkých 40 minut stopáže maximálně využilo svůj potenciál a zhruba uprostřed příběhu jsem byla v moci obstojného záchvatu smíchu:) Děj se zcela nenápadně, poklidně rozjíždí, aby v prostředku zcela gradoval a vyústil v závěr s nečekanými následky. Fenomenální Václav Postránecký, Táňa Medvecká i poklidný a jaksi "netečný" Ladislav Hampl. Parádní scénář i humor. Kdyby spousta dnešních "hitových" komedií měla alespoň špetku toho, co mají tyto kratičké Nadměrné maličkosti, náš film by se začal pomalu stavět na nohy. ()
Já mít takové rodiče, tak jsem již dávno vězněný sirotek, nebo mrtvolka s úhledně podřezanými žilami, v nichž koluje něco barbiturátů, skákající ze střechy mrakodrapu a doplňující své sebevražedné choutky výstřelem do mozku. Výborně napsané, výborně zahrané, zkrátka dobrá anekdota ze života dospívajícího mládence s rodiči, kteří si odmítají přiznat svůj věk. ()
Legenda české televizní tvorby František Filip natočil ve svých takřka 75 letech "drama" rodičů čerstvě dospělého syna, které spočívá v tom, že se rodiče na základě děsivých psychologických publikací rozhodnou být své ratolesti rovnocennými kamarády a především spolupařmeny. Pokud je vám představa podobného chování proti srsti, nemáte absolutně důvod se této estrády divácky účastnit. Mě, jakožto člověka v rámci své profese řešícího problémy druhých (ne jako reklamní přítelkyně Anna z Providentu...i když cosi společného s "plody" její práce občas mám:P), přičemž tyto problémy někdy mívají základ v podobně uhnutých názorech dospělých lidí na život, tato látka zaujala a nemohl jsem se dočkat odhalení, jakým způsobem ji velezkušený režisér uchopil. Komediálně zdatní hlavní představitelé odváděli svou práci dobře, ale když se najednou pět minut před koncem záměrně houstnoucí trapno zvrhlo do srabáckého útěku k té nejjednodušší a naprosto nenavazující možnosti "vyvrcholení děje", cítil jsem se podveden a ochuzen, protože jsem místo zajímavé televizní etudy s jakýmsi přesahem dostal prostinkou komedii, která ani nebyla vtipná, protože byla demonstrativně trapná při vyobrazování rodičovských snah o "bratrský" dialog s další generací. 60% a nálepka Jasný příklad promrhaného potenciálu. ()
Reklama