Neznámý voják

Dobrý film o válečných trampotách jedné kulometné roty. --- Můj otec ve Finsku žil a já jsem tam taky strávil nějaký čas. Mluvil jsem s Finy o jejich vztahu k těm událostem. Jako takový pokládám film za pravdivý. Akorát se opatrně vyhnul epilogu, tedy líčení osudu Finů (Karelů) na územích, která připadla Rusku. Tohle Finy bolí dodnes. Moc to do světa nevytrubují, ale konají. Mají relativně silnou armádu, povinnou vojenskou službu, a slouží dobře a rádi. --- V geopoliticky nesrovnatelně obtížnější situaci, než je ta naše, nic si o laskavosti ruské duše nenamlouvají a jsou připraveni dělat, co je třeba. Tak jako před 70 lety. Byli biti, ale cosi přece ubránili, nebojovali marně. Stalin je chtěl původně sežrat celé. A Putin řekl veřejně, že Lenin udělal chybu, když Finům přiznal nezávislost. --- Závidím jim. (17.06.2019)

Vzhledem k tomu, že jsem viděl alternativní verzi, strávil jsem u filmu tři hodiny, ale vůbec toho nelituji. Byl to hodně zvláštní válečný film, přestože nechyběly bojové scény, nepřítel byl téměř neviditelný a filmu to kupodivu neubralo na akci, napětí, ani atmosféře. Boje mezi Finy a Sověty měly svá specifika, místo bitev velkých tankových svazků docházelo na srážky v hustém lesním porostu podobně, jako to probíhalo na pacifických ostrovech a mělo to něco do sebe. Američtí filmaři by se mohli přiučit, jak nahlédnout do rodinného zázemí vojáků, aniž by museli divákovi způsobit velmi agresivní alergickou reakci na patos. (02.09.2018)

(Verze: 179 minut) „Jaký to je, střílet na jinýho člověka?“ - „To nevím, já střílím jen na nepřátele.“ - „A to nejsou lidi?“ - „Ne, vůbec ne. Co já vím, chytřejší lidi, než jsem já, mi říkali, že nepřátelé nejsou lidi. Já o těhlech věcech nepřemejšlím. Antti Rokka jenom střílí a drží hlídky. Tobě doporučuju dělat to samý.“ Nejdřív jsem měl problém napojit se na postavy, když člověk nedostal prostor je víc poznat (ne nadarmo bývá ve válečných filmech nějaký ten výcvik před, aby si je divák mohl oblíbit). Naštěstí, tady na to jsou luxusní 3 hodiny a na sympatizování došlo. Tím spíš, že krom Rokky to byli opravdu normální chlápci, kteří museli krom nepřítele válčit i se svým strachem, odvahou, bojovou morálkou a zodpovědností (důstojníci). A počáteční vrtkavé, nejisté nadšení postupně u všech nahrazuje rozčarování, zklamání a touha vrátit se domů. S tím se dostavuje i sílící autentičnost, neb i postavám, kterým jako by se kulky nejdřív vyhýbaly, přijde smrt čím dál víc hmatatelnější. Škoda jen toho závěrečného „návratu“ (úplně mimo). Celkově dám silné 4*. (05.09.2021)

Finská hnisající rána tímhle nacionalickým filmem rozhodně vyčištěna nebyla. Roztříštěný příběh bez hlavní postavy, kterou snad supluje voják s nadpřirozenými schopnostmi, je velice špatně scenáristicky zpracován. O to více překvapí výborná režie, která na tento hloupý film plýtvá nápady. Finská hrdost na spolubojovnictví s nacistickým Německem je pro našince nepochopitelná. Extrémní nacionalismus a potřeba dokázat pomyslnou finskou nadřazenost zdůrazní i závěrečná věta filmu, světe, obdivuj Finy, jejich území nebylo za II. světové války okupováno. Jak vidno, Finům stačí k radosti a hrdosti skutečně málo. (24.08.2020)

Válečné běsnění na hranici mezi Finskem a Ruskem v letech 1941 až 1944, vyobrazení hrůz a strádání řadových vojáků mě bolelo, měla jsem pocit, že jsem mezi tím svištěním kulek s nima.. Eero Aho to jako ostřílený mazák potáhnul výborně a byl mi nesmírně sympatický, ta jeho revolta proti nadřízeným gumám mi byla srozumitelná.. Krásně natočená mrazivá záležitost.. (26.09.2021)