Z hříček o královnách
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerObsahy(1)
Rok 1601. Královna Alžběta Anglická (J. Štěpánková) má právě podepsat rozsudek smrti nad svým nedávným favoritem, mladým lordem Essexem, který se spojil s Iry a Skoty a bouřil lid proti královně. Sedmašedesátiletá Alžběta je osamělá, uvědomuje si konec své pošetilé, nepřiznané lásky k Essexovi a možná poprvé v životě i své stáří. Jen pár mužů jí zbylo – ti si sami říkají "královnina smečka psů". Alžběta zjistí, že jeden z nich měl rozsudek připraven již před procesem... V dalších rolích se můžete těšit na P. Kostku (W. Raleigh), F. Němce (F. Bacon) a O. Vetchého (R. Cecil). (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Úskoky, lsti, drobné lži, polopravdy, mlžení v duchaplném podání Oldřicha Daňka jsou velmi poutavé, jedna to sleduje a drží palce panu Kostkovi, neb ten je jí ze všech zúčastněných nejbližší. Nechtěla bych nikdy pozvednout ruku pro něčí ortel smrti, k tomu tedy paní Jana Štěpánková v roli královny Alžběty úžasná. ()
I intriky mohou být zábavné, když je do televizní hry zpracuje Oldřich Daněk. Nejdříve spolu piklí duo Kostka, Vetchý, pak se přidá Němec. Jenže pak následuje zatmění slunce, hromobití, zemětřesení a na scénu vstupuje charizma. A to charisma jde setsakra dlouho a teprve po nějakém čase za ním přijde jeho majitelka Jana Štěpánková. A od té chvíle je před kamerou sama, byť jsou před ní ve skutečnosti čtyři. ()
Pominu-li už samotnou volbu historického pozadí, zůstává nám ještě volba herců a jim do úst vložených dialogů. Vše vysoce převyšuje vše, co jsem doposud v televizní tvorbě viděl. Klobouk dolů nad tak propracovanou inscenací. Naposledy mne takhle dostala inscenace Španělé v Praze. Kdo má rád dialogy, kde jediné slovo není zbytečné a navíc ho lze vykládat různými způsoby, toto je ten správný film pro něho....100% ()
No prosím, jedna místnost, čtyři lidi a přitom tak nádherný výlet do kousku anglických dějin. Vybroušené dialogy, tanec na hranici vzájemného přátelství a nenávisti, otázka, zda jsme či nejsme na stejné lodi se závěrečnou kouzelnou větou "Možná že už hoří psinec." A cením si scénáristy Oldřicha Daňka, protože v hlášce "Ten skotský rachitik, co miluje chlapečky, se už vidí na mém trůně" je prakticky celý životopis budoucího anglického krále Jakuba I. ()
Ukázka toho, že i na malém prostoru dokáže několik výborných herců rozehrát velké drama. Ikdyž vše vypadá jen jako dohra událostí minulých, kterým už nelze zabránit, vyplouvá na povrch spousta myšlenek a emocí, pocity viny, spokojenosti, lítosti, nechutenství i sympatie. Pro mě nečekaně silný komorní snímek s přesahem. ()
Reklama