Psí ostrov

"Dogu, notu petu!" Neskutočná animácia a vizuálna stránka, z ktorej by sa dalo vyprintscreenovať aj 100 wallpaperov, geniálny dabing (aj keď mi chýbal Owen Wilson!), japončina up to 11, tradične čarovný Desplatov soundtrack, bohovský timing gagov a všadeprítomná andersonovská absurdita - Isle of Dogs sa bez problémov môže zaradiť medzi najlepšie filmy Wesa Andersona. (11.05.2018)

Hodne specifickym zpusobem natocenej animak, kterej je misty nechutnej, misty akcni, misty vtipnej a po celou dobu naprosto perfektne a stylove "natocenej". Urcite se to nebude libit kazdymu a o animak pro deti se fakt nejedna, ale proste je to do posledniho detailu vybrouseny, kam se hrabe treba posledni produkce Pixaru. Krome fajn animace musim vyzdvihnout hlavne skvele padnouci hudbu, ktera tomu dodavala dalsi rozmer. Takze ne ze by se nenasly nejaky chybicky, ale celkove jsem skoro naprosto spokojenej. Lepsi 4*. (14.10.2019)

Psí ostrov je nápaditou a hravou zábavou pro celou rodinu, která v sobě DNA Wese Andersona jednoduše nezapře. Rozmanitý ansámbl hereckých propůjčujících hlasy psím hrdinům a jedno nezaměnitelné dobrodružství za záchranou nejlepšího přítele člověka. Fantasitcký pan Lišák zůstal sice nepřekonán, i tak se ale jedná o další vydařený kousek který si nebudete chtít nechat ujít. Škoda jen, že film je silnější v dílčích momentech než jako jeden celistvý příběh. [70%] (11.05.2018)

Jakkoliv mně výtvarně Psí ostrov ani v nejmenším nevyhovoval – nelíbil se mi ani mě nedráždil ani netrýznil, prostě jen mělce stékal po obrazovce (a myslím, že by i na plátně stékal stejně ledabyle) a nechával mě chladným – a podobné alegorie mi byly vždy cizí (včetně Zvířecí farmy, dlužno dodat), ocenil jsem vedle silného příběhu jeho angažovaný zápal – a také jeho originální filosofii jazyka. Napětí mezi rozuměním a nerozuměním, mezi jasnou – organickou a rajskou – mluvou psů a temnými střety dialektů lidských sdělení, konfliktních frází a hněvivých žargonů. Zatímco kousající pes mluvil řečí Adamovou, dvojnožci jen skřípali zuby, i když se vyznávali z lásky. (14.03.2020)

Andersonův rukopis zdaleka není jen o hře s barvami, centrální kompozici obrazu atd. Mnohem důležitější je, že jeho filmy tvoří konzistentní mikrosvět upřímnosti, klidu a rovné páteře. Mikrosvět ve kterém se postavy i v nejbanálnějším dialogu nebojí jít až na dřeň věci. Mikrosvět ve kterém láska a přátelsví v přímém střetu s lstivostí a zlobou téměř automaticky vítězí. V posledních dvou filmech jsem měl lehký pocit, že vizuál a všechny ty barevňoučké detailičky okolo trošku zastiňují právě toto důležité jádro a přiznám, že jsem je zde i malinko nadhodnotil, ale v Isle of dogs je zase všechno v cajku.. Možná z toho pro mě čase bude, za nedostižným Zissouovským dobrodrůžem, vedle Pana Lišáka, jedna z nejoblíbenějších andersonovek. (26.07.2018)