Psí ostrov

Wes Anderson se zřejmě našel v tom, jak natočil Grandhotel Budapešť. Psí ostrov se totiž nese v úplně totožném duchu. To, co Wes ve svých filmech dříve jen naznačoval, má dnes absolutní obraz. Absurdnost postav, miliarda nejen popkulturních nápadů, v tomto případě umocněné o animovaný motiv, střih, omezený pohyb kamerou...to všechno je dnes Wes Anderson a nejednou krát jsem si říkal, jak moc je tento film Grandhotelu podobný. Nicméně i přesto jiný. Občas mi totiž přijde, že se tu Wes ztratil ve svých uměleckých motivech. Občas je to tak strašně ulítlý a tak za hranou, že film vlastně ztrácí zábavnost a vtip. To ale jen občas. V celkovém vyznění se pořád jedná o hodně vydařený kousek. (21.12.2018)

Je to neskutečně originální, tady se opravdu dá reálně mluvit o rukopisu a nejde o nějakou prázdnou frázi. Na mne chvílemi možná až moc šílené (je to to správné slovo?) a občas jsem se i trochu nudil, proto nesdílím to bezmezné nadšení okolo, nicméně některé momenty jsou tak propracované a krásné, že to nelze neocenit. (13.05.2018)

S tímto animovaným počinem se zajisté budou pojit superlativy jako zajímavé, nápadité, originální, hravé a pořádně ulítlé. Snad každého diváka musí potěšit, když vidí animák, který si někdo troufl udělat úplně jinak, než podle zaběhnuté a osvědčené šablony. Nejsem si jistý jak moc a zdali vůbec film docení nějaké to dítko. Mám pocit, že Wes přinesl snímek, který ocení spíše odrostlejší publikum. Na loutkovou animace si chce chvíli zvyknout, ale jakmile se vám to podaří, tak si snímek užijete, protože ji Wes využil pro hromadu vtipných momentů. Tohle nedokáže úplně každý. Celkově je humor takový nevtíravý a celý příběh dostatečně zajímavý, aby udržel po celou dobu pozornost mlsných diváků. Lepší tři kousky. (07.07.2018)

Je úplně jedno jaký máte vztah k filmům Wese Andersona, ale něco se mu musí nechat: Filmy si dělá po svém a to i co se týče podivného smyslu pro humor a speciálního vizuálního stylu. I přesto, že mě tak jeho filmy nikdy moc nestrhli, vždy jsem ho bral jako tvůrce kterého je potřeba si cenit. A nějak se moje postavení k němu nezměnilo ani po Psím ostrovu. První půlku jsem byl vlastně nadšený. Stop- motion animace je nádherná, humor je tak zvláštní až funguje a je to hrozně neobyčejný a potěšující. Zajímavý je ten nápad, že psi mluví/štěkají anglicky ale japonské postavy potřebují buďto překlad od překladatelky či americky mluvící postavy. Na Japonsko v loutkovém světě se kouká nádherně, Wes Anderson je očividně fanda Japonské kultury a tak seká jeden odkaz za druhý a dojde tak na sumo zápasy či rituály. Po první půlce ale jaksi dojde plyn. A je úplně jedno jak je ten film divný ale zůstává vlastně obyčejný. Příběh tkví v tom, že jde z bodu A do bodu B a klasicky se při tom zjišťuje jak je přátelství důležité a tak dále. Po první půlce se tak z neobyčejného filmu stane obyčejný, předvídatelný film a je to škoda. ALE.... ten film pořád není špatný. Na to jde pořád o chytře odvyprávěnou podívanou. Čekal jsem přece jenom ale větší utržení ze řetězu,,, protože- a nalijme si čistého vína- to i ty Buchty a klobásy vykřesali z tématu víc. A to šlo o 3D animák pojednávající o oživlém jídle. A ne... neznamená to, že bych chtěl aby byl Psí ostrov sprostou, brutální podívanou. Spíše jsem čekal pěkně ostrou satyru a ta se prostě nedostavila. A to je asi největší škoda. (11.05.2018)

"Dogu, notu petu!" Neskutočná animácia a vizuálna stránka, z ktorej by sa dalo vyprintscreenovať aj 100 wallpaperov, geniálny dabing (aj keď mi chýbal Owen Wilson!), japončina up to 11, tradične čarovný Desplatov soundtrack, bohovský timing gagov a všadeprítomná andersonovská absurdita - Isle of Dogs sa bez problémov môže zaradiť medzi najlepšie filmy Wesa Andersona. (11.05.2018)