Režie:
Wes AndersonScénář:
Wes AndersonKamera:
Tristan OliverHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Bryan Cranston, Koyu Rankin, Edward Norton, Bill Murray, Jeff Goldblum, Scarlett Johansson, F. Murray Abraham, Tilda Swinton, Bob Balaban, Yoko Ono (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Japonské souostroví, za dvacet let od dnešních dnů. Psí chřipka dosáhla epidemických rozměrů, její ohnisko leží ve městě Megasaki. Hrozí, že přeskočí z psích nositelů na člověka. Starosta Kobayashi vyzývá k okamžité karanténě. Tedy k vyhoštění a izolaci všech toulavých i domácích psů. Oficiálním dekretem se psí exilovou kolonií stává nedaleký ostrov sloužící zatím jako skládka odpadků. Stává se z něj Psí ostrov. O šest měsíců později na této opuštěné skládce nouzově přistává jednomotorový, miniaturní letoun Junior-Turbo Prop. Smečka pěti hladových a divokých psů v jeho troskách objeví dvanáctiletého pilota. Je to Atari, sirotek, jehož pěstounem je právě starosta Kobayashi. Atari s pomocí svých nových psích přátel začne hledat svého ztraceného psa Flíčka a při tom postupně odhalí spiknutí, jehož cílem je likvidace všech psů z města Megasaki. (Cinemart)
(více)Videa (6)
Recenze (340)
Jeden z nejzvláštnějších filmů poslední doby, který jsem viděl. Neuvěřitelně nezvyklý vizuál a formát vyprávění příběhu zasazený do už tak netypického Japonska. Spousta vypiplaných detailů, ale pak tam chybí vůbec vysvětlení té anti-dog propagandě, přičemž i napojení na kočky je jen okrajově zmíněno. Na tu originalitu se drží až překvapivě moc u země, což je opravdu škoda. ()
Wese Andersena mám ráda pro jeho poetiku a hru s herci. Baví mě Wesův humor, kamera a tisíc detailů, které dělají z jeho filmů jedinečný filmový zážitek. Psímu ostrovu ale chybí živí herci, kteří by na sebe reagovali. Film jsem musela sledovat nadvakrát; film mě ani po hodině nechytl za srdce. Ani jsem se u něj nebavila tak, jako tomu bývá u ostatních Wesových snímků. Líbil se mi motiv vztahu člověka a psa, loutky jsou krásné a film oplývá skvělými nápady (psí chřipka, psí skládka, chemické zbraně). Tentokrát to ale bohužel nestačilo. Z Psího ostrova mám tak ve výsledku stejný pocit jako z Fantastického pana Lišáka - zhlédnuto, vizuálně moc hezké, ale asi si to znovu nepustím. ()
První třetina je osvěžující peckou, že jsem ani nedutal. Kdo by tedy řekl, že se celá ta krásná vypiplaná práce zadrhne na příběhu, jenž by stačil na stopáž delší povídky. Lišák měl skvělý background Roalda Dahla, měl jasnou vystavěnou linku a fungoval emočně, proto nad Psím ostrovem jasně vyhrává. V rámci geniálního Wese Andersona jde o "slabší kus", kterému chybí památné okamžiky. Navzdory tomu všemu pořád to nejlepší, co dnešní kinematografie může nabídnout. 70% ()
Psí ostrov nevyniká vypravěčskou důmyslností Grandhotelu Budapešť nebo hravostí Fantastického pana Lišáka, ale stále jde o tak neskutečně vypiplaný film, že máte co chvíli chuť začít štěkat radostí.___Anderson pokračuje ve zdokonalování svého stylu, který už skoro ani nekontaminuje ozvláštňujícími, pro jeho rukopis atypickými postupy, jako bylo dříve např. použití ruční kamery, zoomu nebo sem tam nějaké asymetrické kompozice. Oživení mají nejčastěji podobu změny stylu animace (záběry z bezpečnostních kamer např. nejsou stop-motion, ale ručně kreslené), s čímž zároveň souvisí motiv převádění významů mezi různými jazyky a kulturami (některé japonské výroky jsou například tlumočeny, přičemž reakce tlumočnice na to, co slyší, mají zcizovací efekt).___Ve srovnávní s jinými Andersonovými filmy je tenhle nečekaně a zcela záměrně ošklivý (nebo možná lépe „ne roztomilý“) – psi žijí na obří skládce mezi krysami, jsou nakažení divnými chorobami (Petrem Putnou v podařených českých titulcích vtipně pojmenovanými) a živí se hnijícími odpadky. Občas vidíme v detailu ukousnuté ucho nebo kus sedřené srsti (a v celku pak transplantaci ledviny), ale pochmurná šedivost k filmu tematizujícímu (otevřeněji než Grandhotel) vzestup autoritářství, nelidskost člověka a hrozící genocidu (resp. její psí obdobu) docela sedí. O podívanou pro děti, kterým by mohlo vadit i pomalejší tempo a minimum „zjevných“ gagů (humor je založen převážně na ironické juxtapozici situací/objektů, infantilního a dospělého), zrovna nejde.___Anderson opět předkládá uzavřený svět se specifickými pravidly, z něhož se hrdinové snaží za pomocí dobře promyšleného plánu (namísto něhož se ovšem opakovaně uchylují k improvizaci) uniknout. Pro západního diváka je pak takovým svébytným světem, kam může prchnout ze své všednodennosti, nejen ostrov, kde se většina příběhu odehrává, ale celé Japonsko, z jehož ikonografie, historie i gastronomie Anderson výrazně těží (zápasníci sumo, kvetoucí třešně, divadlo Kabuki, příprava sushi, japonský dřevořez, čanbara filmy, taiko bubny jako základ soundtracku…). Jeho přístup k japonské kultuře není vždy dvakrát citlivý – odboj proti proradným kočkomilům například vede americká studentka na výměnném pobytu, která prokáže větší odvahu a uvědomělost než její japonští spolužáci –, ale zároveň Zemi vycházejícího slunce neproměňuje v muzeum kuriozit pro japanofilní fetišisty.___Ani tentokrát nechybí bloková konstrukce s prologem, úvodem a čtyřmi kapitolami, z nichž každá má jiný cíl a všechny spojuje vývoj vztahů mezi postavami. Vyprávění je oproti matrjoškovému Grandhotelu Budapešť lineární - vyjma pár flashbacků, které ovšem společně s nadbytkem vysvětlujících monologů narušují plynulý tok vyprávění. Film neodsýpá stejně rychle jako dřívější andersonovky a pro diváky, kteří se do kina půjdou pobavit, může být trochu obtížnějším soustem, jakkoli jde ve své podstatě stále o široce přístupný a dobře srozumitelný pop a vlastně, poněkud paradoxně (s ohledem na téma a prostředí), také o jeden z opatrnějších Andersonových filmů. 80% () (méně) (více)
Wes Anderson se zřejmě našel v tom, jak natočil Grandhotel Budapešť. Psí ostrov se totiž nese v úplně totožném duchu. To, co Wes ve svých filmech dříve jen naznačoval, má dnes absolutní obraz. Absurdnost postav, miliarda nejen popkulturních nápadů, v tomto případě umocněné o animovaný motiv, střih, omezený pohyb kamerou...to všechno je dnes Wes Anderson a nejednou krát jsem si říkal, jak moc je tento film Grandhotelu podobný. Nicméně i přesto jiný. Občas mi totiž přijde, že se tu Wes ztratil ve svých uměleckých motivech. Občas je to tak strašně ulítlý a tak za hranou, že film vlastně ztrácí zábavnost a vtip. To ale jen občas. V celkovém vyznění se pořád jedná o hodně vydařený kousek. ()
Galerie (75)
Photo © 20th Century Fox
Zajímavosti (18)
- Ide o prvý film Wesa Andersona, ktorý je zasadený v budúcnosti. (Astonko)
- Edward Norton, Harvey Keitel, Tilda Swinton, F. Murray Abraham, Bill Murray, Jeff Goldblum a Bob Balaban sa už spolu s režisérom Wesom Andersonom stretli pri práci na filme Grandhotel Budapešť (2014). (Astonko)
- Isle of Dogs je skutočný ostrov. Nachádza sa na rieke Temža v Londýne. (Astonko)
Reklama