Americké graffiti

Doba, kterou nemiluji a filmy, které o ní vyprávějí, mi moc nesedí a přesto se našel filmař, od kterého bych to nejmíň čekal, a představil mi ji v naprosto jedinečném obraze, do kterého jsem chtěl po celých sto deset minut vklouznout, abych se stal svědkem onoho jedinečného dění, které tam probíhalo. Bez květinek a dýmu z marihuany, natočil George Lucas jedinečnou generační výpověď, vyprávěnou s lehkostí mladého nadšence, kde dokázal umě skloubit jednoduché protkávání různých charakterů od brýlatého šprta počínaje, přes partnery v krizi, až po všudybylské frajery. Samozřejmě, že občas je třeba nad věrohodností některých dialogů a situací přivřít oko stejně tak jako nad tím, že ta noc – ve které se celý děj odehrává – občas vypadá v jednom záběru jako ranní rozbřesk a v následujícím jako pár minut po půlnoci a kdekoho pak napadne, že to nebude jenom nenadálou zvýšenou koncentrací měsíčního svitu. Ale nad tímto vším se dá lehce mávnout rukou jako jsem to udělal já a tak si říkám, že když jsem si i já – absolutní hudební analfabet – během filmu pobrukoval polovinu znějících písniček, něco na tom všem možná bude, na filmu i na 70. letech jako takových. (15.07.2005)

George Lucas skeptickým studiím dokázal, že vyjma depresivních snímků umí natočit i výtečnou fresku šedesátých let, z níž na Vás z každého filmového políčka doslova dýchá vybroušená dobová atmosféra. Snímek American Graffiti rovněž zaujme bohatým vozovým parkem, kolem kterého je vlastně celý snímek vystavěn. Touha vlastnit automobil a jen tak se projíždět po městě je zkrátka něco, po čem každý mladý člověk touží a kolem čehož se točí veškerá jeho pubertální existence. Celý tento koktejl pak velmi působivě dotváří atraktivní paleta notoricky známých písní, které se prolínají s vysíláním frenetického rozhlasového moderátora, jež nás a samotné postavy provází celým dějem. V tomto bodě může mnoho kritiků namítnout, že snímek vlastně žádný děj nemá, nicméně já si myslím, že Lucas právě zde dokonale načrtl to bezcílné bloumání životem po ukončení střední školy s myšlenkou na to, co vlastně dělat dál. Právě díky tomu je dle mého názoru American Graffiti dokonalou výpovědí jedné generace, k níž se vždy budu velmi rád vracet. Skvělá práce! PS: Malá role Harrisona Forda vážně stojí za to! (MovieZone tip) „You’re the most beautiful, exciting thing I've ever seen in my life and I don't know anything about you.“ (04.04.2023)

Lucas je borec. Film zhmotňující přesně ten úžasný atmosférický feeling, který si představím, když se mluví o amerických šedesátkách. Samozřejmě, důležitou roli hraje neuvěřitelně nadupaný soundtrack, který hraje diegeticky z rádií či během živých představení takřka nepřetržitě, ale hmatatelně reálné je i zobrazení tehdejší mladistvé nátury, nahodilého hledání sebe samého, váhání mezi nesvázaným užíváním si života a směřováním k dospělé zodpovědnosti, mezi povrchním frajerstvím a skutečným prožíváním. Nevzpomínám si na žádný jiný snímek, po jehož zhlédnutí bych upadl do deprese z toho, že nemohu zažít dobu, o které vypovídá - nekonečné večery v autokinech, na živých velkoměstských ulicích s hárem jako James Dean (v mém případě spíše jako Yul Brynner :) nebo na vyprahlých venkovkých cestách, kde bych tůroval s kovbojským kloboukem otcův starý trabant. Dílo sice mnohem více nostalgické a naivní nežli progresivní, ale přesto nestárnoucí a nádherné. A je zajímavé vidět, že Richard Dreyfus vypadal roku 1973 o patnáct let mladší než o dva roky později při natáčení Čelistí... (28.01.2017)

Vemte si židli, sedněte si v noci k nějaké frekventované silnici a máte jistotu, že si prožijete minimálně podobnout zábavu. Během první hodiny jsem měl co dělat, abych si neuhryzal nudou ruku. Dialogy byly většinou tak mizerné, že jsem se málem unudil k smrti. Nebýt pár skvělých scén a Harrisona Forda, který už v té době ukázal, že je velmi nadaným hercem, asi bych nedal ani ty 3. Mimochodem, všimněte si SPZ na Johnově žlutém autě (THX 138 :o)) 6/10 (11.09.2007)

Teda Georgi, ty se toho nebojíš. Americké graffity jsou filmem v úplně jiné smyslu tohoto slova než pozdější slavné Hvězdné války a upřímně mohu říct, Lucas uměl (a já doufám stále umí) točit film. Tady trefil skoro vše, co mohl. Retro 60. léta do posledního detailu a jedna dlouhá noc několika kamarádů. Rozhodování o budoucnosti se tu potkává s pochopením vlastních citů a uznání vlastní smrtelnosti/porazitelnosti. Příjemný 110 minut bez slabšího místa, které odsýpají i přes nikterak extra nabitý děj. Graffity jsou mimo jiné také jukebox největších hitů 60. let a se správnou náladou jsou trefa do černého. PS: Robert Zemeckis se při natáčení Návratů do budoucnosti minimálně maličko inspiroval:) (22.12.2009)