Caszidy

Cesta gangsterským životem unaveného Carlita Briganteho za jeho skromným snem v podobě autopůjčovny na jednom z karibských ostrůvků je jako hořkosladká balada. Kontrast veškeré té špíny, zločinu a intrik kolem Carlita, s níž už nechce mít nic společného, ale nedaří se mu od ní oprostit, a jeho romance s láskou svého života Gail, je naprosto vyjímečně zpracovaný. Ať už jde o staré známé, jež chtějí Carlita vyměnit za své vykoupení - Lalin v podobě mladého Vigga Mortensena; prince drogové mafie - Benny Blanco dokonale odpudivě ztvárněný Johnem Leguizamoem; až po nejbližšího přítele - Davida Kleinfelda v podání fenomenálního Seana Penna, který se z právníka mafiánů stane mafiánem vykonávajícím právní praxi. Al Pacino spolu s Penelope Ann Miller v roli Gail za doprovodu písně You are so beautiful od Joe Cockera předvedli jednu z nejkrásnějších a hlavně nejnápaditěji natočených milostných scén vůbec.

Steve McQueen nepotřebuje pro své role květnaté dialogy, nemusí vlastně říkat prakticky nic, on hraje očima. Málokdo má tak pronikavý a všeříkající pohled. Bullitt je přesně jeho role a do filmu se vložil i jako producent. Krásná Jacqueline Bisset v roli Cathy zde hraje jakési svědomí poručíka Bullitta, který tak zabředává do zločinné špíny a bahna kolem sebe, až se k němu pomalu stává netečným. Cathy je naopak praktikami podsvětí a zločinu nedotčena a když je s nimi konfrontována, je pro ní tento svět nepochopitelný. Kapitolou samou pro sebe je Robert Vaughn v roli úskočného senátora. Celou atmosféru té doby podtrhují tehdejší móda, Ford Mustang Franka Bullitta, Porsche Cathy a samotné San Francisco.

Ano uznávám, je to jednoduchý příběh, respektive ono se tam vlastně nic extra neděje, děj jen tak pomalu plyne, mladí "hejskové" objíždějí jeden blok za druhým a snaží se upoutat pozornost děvčat, jenže American Graffiti má jednu úžasnou věc. Atmosféru! Celý ten audiovizuální "feeling" šedesátých let je doveden k naprosté dokonalosti. Nádherné koráby silnic, které už dnes můžeme vidět leda na srazu veteránů, či na Kubě(zde ovšem už vyspravené součástkami z československých Zetorů), pohodová a nezávisle uvolněná hudba, pouštěná moderátorem pirátského rádia, móda a klasické americké "snack bary" se servírkami na kolečkových bruslích a v neposlední řadě obsazení hlavních rolí(mladičký Ron Howard, či ve vedlejší roli tehdy ještě téměř neznámý Harrison Ford). Všechny tyhle atributy dělají z druhého celovečerního filmu George Lucase srdeční záležitost.

Stejně epické jako Kmotr, avšak díky úvodní části "dospívání" s více bezstarostnou a hravou atmosférou, která se ale vždy vhodně střídá s tísnivou melancholií. Film má téměř 4 hodiny a je brilantní, pokud by byl delší byl by ještě lepší. Jen naprosté minimum snímků by se mohlo pyšnit stejnou úměrou. Je nesmírná škoda, že studio odmítlo šestihodinovou verzi rozdělenou na dvě části. Leoneho filmy se vždy mohly chlubit geniálním propojením obrazové stránky s hudební. Vždy jsem si myslel, že Tenkrát na západě je v tomto ohledu nedostižné, ale Leone s Morriconem zde dokázali jít ještě dále. Škoda, že ve finální čtyřhodinové verzi nezbylo více prostoru pro postavu Joe Pesciho, jak bylo původně plánováno. Verdikt - nezapomenutelné!

Nevybavuji si, kdy naposled mi běhal mráz po zádech takovým způsobem, jako při scéně, kdy Joker prchá z policejní stanice, hlavu vystrčenou z okna, oddávajíc se větru, jenž se valí ulicemi Gothamu, jako anarchie, kterou on sám zasel. Hudba a zvuk ustoupí do beztvarého, téměř neslyšitelného šumu. V ten moment existuje pouze Joker a jeho šílenství. Teprve Zkrocená hora a Temný rytíř odhalily ledgerův potenciál a rozsah rány, kterou světové kinematografii zasadila jeho smrt. Nerad bych, aby to vypadalo, že Temný rytíř stojí a padá na Heathu Ledgerovi, jelikož pravda je taková, že všechny díly pomyslné skládačky do sebe Nolan poskládal tak geniálně, že se jeho epický souboj dobra se zlem zasazený do komiksové předlohy navždy nesmazatelně zapsal do historie filmové tvorby.

Když režisér Richard Curtis v bonusovém dokumentu o Love Actually představuje a komentuje nezařazené scény s tím, že původně měl film přes tři hodiny, uvědomil jsem si, zajímavou věc, která se vidí u velmi malého počtu filmů. Totiž že výsledný sestříhaný celek je naprosto dokonalý, ani minuta nepřebývá, ani minuta nechybí. Zařazení jakékoliv z vystřižených scén, ač jsou velice zajímavé a řada z nich je vtipných, či děj dokreslujících, by ve výsledku působilo rušivě a vychýlilo by úžasnou rovnováhu jednotlivých příběhů, která se jen tak nevidí, stejně jako jejich "hořkosladký" poměr. Je vskutku neuvěřitelné, jaký režijní debut se Richardu Curtisovi povedl. Bravo!

Vpravdě legenda legend. Monumentální dílo, které "udělalo" Al Pacina, stejně jako režiséra Coppolu. Producent prvního Supermana Ilya Salkind prohlásil, že Marlon Brando byl po uvedení Kmotra největší filmovou hvězdou na světě. Nemohu než souhlasit, jelikož ač mu bylo v té době 48 let a za sebou měl bezpočet diváky milovaných a kritikou opěvovaných filmů, pro naprostou většinu lidí byl od roku 1972 už navždy prostě donem Vitem Corleonem. Snímek můžeme označit za takřka dokonalý, neboť v něm opravdu funguje vše tak, jak má. Od příběhu podle puzovy předlohy, přes herecké výkony, hudbu, výpravu až po coppolovu režii. Pokud se vůbec dá o nějakém filmu napsat, že už nešel natočit lépe, pak je to jednoznačně Kmotr.

Vykoupení z věznice Shawshank, nebo Forrest Gump. To je častý spor fanoušků kinematografie, pokud se jedná o "titulu nejlepšího shlédnutého snímku". Ať je toto srovnávání jakkoliv nemožné, u mne přeci jen "vítězí" příběh Andyho Dufresneho. Jak by řekl právě Andy: "naděje je dobrá věc Rede! A dobrá věc nikdy neumírá!"

Zřejmě "nejhláškovitější" film všech dob a rozhodně jeden z nejzábavnějších akčních snímků všech dob. "Ukliď Chata a nalej panu Hallenbeckovi pití" / "Já tě nechápu, snažíš se zachránit chlápka co ti zničil kariéru, abys pomstil chlapa, co ti nasadil parohy" / "Nebezpečí? To je moje druhý jméno! Jo? To moje je Cornelius. Vyžvaň to a zabiju tě!"... A takhle by se dalo pokračovat scénu po scéně. Bruce Willis se pro tyto role snad narodil a Tony Scott i díky němu dokonale zúročil scénář Shane Blacka. Za zmínku stojí i tradičně výborný dabing v čele s nepřekonatelným Alexejem Pyškem.

Naprosto vynikající dokument, mapující kompletní mytologii Supermana a přinášející pohled na všechny důležité mezníky, jimiž tato popkulturní ikona prošla. Potěšující také je, že se v něm objevují všichni dostupní lidé, kteří se na kal-elově vývoji podíleli, nebo u něj jednoduše byli. Vřele doporučuji každému fanouškovi. Pro mne byly obzvláště zajímavé části věnující se prvním hraným televizním seriálům, ke kterým jsem se doposud nedostal, stejně jako řada unikátních záběrů z castingových zkoušek, pilotních dílů atd.