Vstup do prázdnoty (E01)

Kdo si přečte nápovědu, ten pochopí o co by mohlo jít, kdyby se to objevilo na obrazovce. Takhle si může každý myslet co chce a ještě se najdou nějací, co jsou z toho na větvi. Ještě horší než zpravodajství, tam se dá aspoň poznat, kdo za koho kope. Naivní, hra na Ameriku, co nakonec zůstane, na okresní návsi. (23.02.2020)

Ne... Home video, které točil kdosi s parkinsonem a ještě měl objektiv zamatlaný asi indulonou (je to prostě ´vyblitý´)... No a o zdeformování ksichtů, braných širokáčem, už snad ani nemá cenu se zmiňovat. Zvuk stejně příšerný jako kamera, děsná hudba (ano, včetně závěrečné písně - kromě toho, že je to nuda nehorázná, už mám delší dobu pocit, že nám Mařenka Rottrová, při vší úctě, trochu šišlá)... Nesympatické postavy v nesympatickém prostředí holobytů (jedinou výjimkou z obého jsou Davidovi rodiče, ale ani kvůli chlapáckému tátovi Přemyslu Burešovi nebo policajtovi Martinu Havelkovi další díl nedám). A policejní služebna v kostele? Jestli to má být ´zvláštní´, tak je to teda spíš blbý... Herecké výkony taky žádná sláva, C. Dobrý asi měl zůstat u modelingu a prkenná, hysterická, nesmyslně patetická, zato angažovaná Krobotová v Dejvickém divadle (tam jí to holt s taťkou jde)... A magor s měnícími se vlasy a třemi housenkami (obočí a pod nosem) na ksichtě? Hmm... (28.02.2020)

Co to bylo? Cvičení prvního semestru FAMU? Pan profesor ještě nestačil kameramanovi říct něco o gradaci obrazu, kompozici, ostrosti, pohybu kamery? Profesor na scenáristice zatím nestihl promluvit o stavbě a logice příběhu, natož o psaní dialogů? Herci Dejvického divadla se hodí do komediální nadsázky, nikoli do věci, která by měla zachovat snahu o nějakou skutečnou věrohodnost příběhu. ČT není dobrá platforma pro podobné pokusy, v hlavním vysílacím čase už vůbec ne. (23.02.2020)

Tak nevím, jestli byl režisér pod vlivem něčeho, nebo jsem si já měl dát něco do žíly případně nitrák pod jazyk. Policejní stránka filmu je ubohost a snad tohle nikdo odborně nemohl řídit. Jestli ano, tak teoretik... Děj lehce psychedelický ve smyslu "kolik višní, tolik třešní, ale pravý smysl nám uniká..." Druhý díl se přinutím skouknout z vědeckých pohnutek jen s důtkami v ruce, s roubíkem v hubě a análním kolíkem... tohle bude maso... (23.02.2020)

Už opravdu nechci zmiňovat všechno, co mě na tom bavilo a řekl bych až okouzlilo. Tým okolo režiséra Viktora Tauše, kameramana Martina Douby a střihače Aloise Fišárka dokáže v naší audiovizuálně tvorbě asi nejlépe a nejgeniálněji sestavit výsledný produkt tak, aby každá scéna fungovala sama o sobě intenzivně a mrazivě. Vytvoření atmosféry scény a prostřihy mimo jádro scény (funguje i v dokonalém souladu nálad hudby Petra Ostrouchova), virtuální zapojení diváka do děje a přenos aktuálních emocí a tenze mezi herci na diváka funguje v Taušově a Doubově podání neuvěřitelně silně. Kompaktní celek je ale i díky scénáři, nejenom formě. Miro Šifra se připomněl už Rédlem a jak vidno máme talent světového měřítka (srovnání má snad jen ve Štěpánu Hulíkovi). Šifra nemilosrdně ukazuje svým kolegům jak vytvořit dokonalou expozici a vyložit výborně karty na stůl, a zároveň si dovolit v českých podmínkách i pár poměrně překvapivých zvratů. Nelze hodnotit něco po první části, ale pro mě jako obdivovatele Viktora Tauše, který ví, jak konzistentní režisérem je, s ohromnou vlastností empatie a darem působivosti a prácí s herci u nás málokdy vídaným (třeba Václav Neužil u Tauše hraje ještě o dost lépe než jinde), si dovoluji tvrdit, že Viktor Tauš je naším nejlepším režisérem posledních let a kdo ví, zda vůbec nejlepším po revoluci. Opravdu tohle je moje gusto a pouze tyto minisérie, které překračují a co víc pokořují současnou českou kinematografii, mi způsobují stav plnohodnotného a intenzivního audiovizuálního zážitku. 100% (23.02.2020)