ForGump

Filmy Davida Leitche jsou si dost podobné, takže je to o drobnostech a preferencích. Z toho úhlu jsou mi sympatičtější předchozí Bullet Train a Deadpool, tady to taky není nějaké výrazné odchýlení, ale v mnohých scénách jsem se příliš nebavil a přestřelenost mi tady více vadila, ale má to opět samozřejmě své momenty jako správně sestříhané scény s cool popsongy, roztomilou ústřední dvojici Blunt-Gosling a psa Jeana-Clauda. Zápletka je samozřejmě hloupá a bohužel v tomto případě až moc. Jako pro pobavení asi celkem ucházející, ale tentokrát u mě nepanuje nadšení jako u předchozích filmů stejného režiséra. 60%

Guadagnino je jinej vesmír. Vstyčený prostředníček úplně všem, kdo čekali romantickou komedii se Zendayou. Nehoráznost ve své jinakosti, démonickém snímání, režijními nápady a Reznorem s Rossem, kteří tím intenzivně dunivým technem musí všem totálně vyjebávat mozek z hlavy. Na konci Rivalů jsem se jen bezostyšně usmíval a byl rád. Miluju to! 9/10

Priscilla rozhodně není špatný film, naopak je stylový, místy nenásilně vtipný, správně Elvisovsky odpudivý a dobře zahraný. Ten mýtus vybudovaný v Luhrmannově epickém vizuálním šílenství rozbíjí Sofia Coppola na prvočinitele. V důrazu na Presleyho nechutném chování k ženám, jež pro něj byly loutky a hlavně o Priscille, která jeho vystupování a přístup k ní od postupné naivity, přestává zvládat a začne ho mít na háku. Nicméně bohužel pro mě ten film je jemně neuspokojivý z důvodu toho, že ač se jmenuje Priscilla, tak bych to čekal radikálněji psychologicky z jejího pohledu, prostě ještě více feministické, než to nakonec je. Drží se to při zemi a ač vyobrazované některé věci jako "létající" židle v nahrávacím studiu, nebo polštářová bitva, jsou silné a dost neočekávané, tak stále jsem byl více připravený na hlubší ponor do mysli Cilly, kterou ale nicméně hraje fenomenálně Cailee Spaeny, z niž se pomalu vyklubává hvězda, kterou jsme nedávno viděli v Civil War, kde byla také dobrá a to jí ještě uvidíme v novém Vetřelci. Takže kariéra nastartovaná velmi obstojně. Ale je mi to líto, čekal jsem intenzivnější podívanou a ještě více odvážnou. 65%

Potomci lidí bylo první co mě napadalo při sledování v trošku light, ale i tak emotivní, verzi. Garland je mistrný režisér, který svými inscenačními schopnostmi přivádí diváka na pokraj nevolnosti. Je to film o rozvrácené Americe ale především o novinářích, kteří to dokumentují a je to velice nepříjemné, přesto brutálně zdařilé. Hlavně se to s ničím nemaže, a to je to co všichni potřebujeme. Scéna s Jessem Plemonsem je jak z jiného vesmíru a mám z ní husí kůži, jakmile si na ní vzpomenu. Body tomu ubírá mírné neuspokojení z psychologie postav a pak až trošku moc přestřelené, byť nekonvenčně střižené, až Emmerichovské scény. Jinak se ale velmi vyplatí si to celé s hlavními čtyřmi postavami prožít. 80%

Mám k osobě prezidenta Havla vesměs vztah vřelý, mnohdy mi jeho sofistikované projevy chybí v dnešním veřejném životě. Nemusel jsem, ale chtěl jsem si to takto uvést. Má to totiž i lehký vliv na celkové hodnocení, neboť jsem mu mírně nadsadil. Bohužel nepřijde mi dokument o posledních letech Havlova života jako moc zvládnutý. Bylo vidět, že toho materiálu bylo méně než měl Pavel Koutecký při tom pro mě nejlepším dokumentu o Havlovi Občan Havel a to o dost. Jsou tam nějaké zajímavé momenty jako třeba když se třeba potká Havel s Klausem po letech, ale jsou to spíš jen takové drobné střípky, jinak se tam ta zajímavost hledá špatně. Dá se tam cítím nějaká struktura, i z těch tří natáčených let, kdy stežejním bodem je příprava filmového Odcházení. Bohužel pak už je to jen pozorování Havlova chřadnutí a návštěv lékařů. Objeví se Dalajláma, Albrightová, či na malý okamžik Miloš Forman, kdy spolu s Havlem prohledávají gauč a fotel, jestli tam nezapadla disketa se záběry a modelem Kaplického Blobu a roztomilé rozmlouvání piva od manželky Dagmar. Tam to bylo hezké, ale kraťoučké. Jinak je to spíše drobně nezábavné a i na tak krátkou stopáž jako 85 minut. Nicméně jak říkám, trošku z úcty nedám dvě ale tři, byť by to asi sneslo, ale zavírám očka. 50%

Nevyhýbavě jedoucí v kolejích prvního dílu. Takže příjemná oddychovka, celkem zábavná, se sympatickým castem a nějakou tou nostalgií. Ale opravdu nic víc nečekejte. Není to rozhodně tak hrozné jak by se z reakcí zdálo. 50%

Velice krkolomná báchorka o večernici, která se v posledních chvílích stane nečím ještě podivnějším a ještě více nefunkčním. Hlavně je to celé takové mdlé. Pokus o český lekací film nevyšel nijak zvlášť. Používání hudby přesně jako v Hollywoodu, kde to ve chvílích děsu praští do nějakého hidebního tělesa či něco zakvílí a práskne do oken. No jenže v tomhle těžko nacházím nějaký smysl filmu. Vůbec to nemá tu funkci jako by to mít mělo. A ani herci nejsou nic moc skvostného. Maštalír se ve filmech tváří stále stejně jako u nás Hynek Čermák a Anna Geislerová nám nějak herecky odchází. Velký neba. 30%

Záměrně přestřelená teenage komedie, která má strašně sympatický cast, vynikající bizarní humor a dobře načasované jokes a ještě je vizuálně a hudebně nápaditá. Strašně super. 80%

Nebylo to špatné, ale bohužel hlavní kostra příběhu je vlastně strašně omšelá. Někdo se dostane úplně nevinně do konfliktu s gangstery (včetně té zápletky s autem, kterou jsem už viděl v nějakém padesát let starém francouzském filmu) a pak jen zbývá čekat, co z toho bude, ale upřímně bylo to opět nečekané, co se ze záhady kufříku vylouplo a Coenovi asi respekt za to, že zůstal do jisté míry v tomto ohledu originální. Musím říct, že nebýt toho, že je to celé hlavně o vynikajících ženských lesbických postavách, které hrají Quelley a Wisvanathan, tak bych byl asi přísnější, ale ony dvě tomu dodávají šmrnc a člověk si je oblíbí. Naštěstí místa plná Coenovského podivna tu nejsou tak časté jako jsme zvyklí a celkem rychle to i uteče, ale bohužel nic převratného. Jen taková jednohubka. 60%

Jakožto nepolíbený divák MP jsem zavítal na Svatý grál a zklamaný jsem nebyl. Je vidět, že pánové jsou velmi inteligentní a některé slovní vtipy jsou velmi nápadité a minimálně úsměvné, ale je tam i spousta v dnešní době už minimálně nevtipných až vyloženě hospodsky pokleslých. Přišlo mi to jako terč, na který střílí lukostřelec zády. Vcelku film není úplně kompaktní. Je to takové pásmo scének, které se místy vrší a vrší a není to úplně filmově v pořádku. Do jisté míry mám i problém s artušovsky potrhlým příběhem, a to hlavně tím, jak je pravděpodobně záměrně až gilliamovsky nesoudržný, přeskakující a zmatený, včetně toho, že herci hrají více rolí, což mi to taky neulehčovalo. Scénář a samotné narážky mají nějaký zvuk i dneska, tedy například to, že se mocní vozí na imaginarních koních a jsou svým způsobem karikatury a hloupě sofistikovaní. To je věčné téma, stejně jako honění se za ceným skalpem může působit až sebeparodicky a nakonec i tak, že nejste sami sebou. Čili pro mě film zajímavý a jsem rád, že jsem ho viděl. Ale že by se ze mě najednou stal skalní fanda to asi ne. 60%