Poslední večery na Zemi

A dost, už minutu se tu snažím jinými slovy popsat totéž, co lapidárně shrnul DaViD´82: "Drtivé vítězství (zpočátku) podmanivé (později pouze otravné) formy nad obsahem, emocemi, časem i divákem a jeho bdělostí." Cituju svého oblíbence, protože je jako tak často výstižný a protože žádnou další minutu už tomu počinu věnovat nehodlám. *~ (27.12.2021)

Prislo to takmer na konci festivalu v Cannes, ale to cakanie sa oplatilo. Najsilnejsim zazitkom, ktory prekonava ostatne, je film, ktory naplno vyuziva ten najsilnejsi filmovy prostriedok - samotny obraz, je strhujucou vizualnou noir lovestory basnou. Tajomno a krasa obrazu v kazdom zabere, uhrancive prelinanie reality a snovej magie, kde sa pritomnost strieda s minulostou, ci mozno iba fikciou a velmi strohy, ale o to viac zapamatania hodny hudobny motiv. A potom pride zaverecnych cca 50min (ktore su iba v 3D) a ktore predstavuju ciru kinematigraficku slast. [Cannes 2018] (16.05.2018)

"Usnul jsem v kině a když jsem se probudil, nikdo tam už nebyl a všude byla tma." Gan Bi je vzácný případ mladého, neobroušeného talentu, který stále dokáže věrně znázornit mladistvý odpor, melancholii, fatálnost a potřebu útěku téměř pozbyté cynismu typického pro sebelepší otřískané artové filmaře (zejména evropské). Proto jsou jeho postavy kombinací dospělé únavy s dětskou naivitou a tedy naplnění docházejí jen skrze logiku snu oproti pro ně daleko sureálnější a nepochopitelnější realitě. Ten film je totiž vlastně akt odporu vůči bdění, tolik pochopitelný pro mladého citlivého tvůrce žijícího v technokratické despocii. Sic se to celé může zdát jako příliš okatá cinefilská lázeň (přímé citace Tarkovského a stejný dějový koncept jako Lynchův Mullholand Drive), vše je odpuštěno v druhé polovině, která je realizací snu tolik povědomou, že se před ní nedá obrnit. A kvůli ní by se film měl povinně promítat od tří ráno. Mimochodem pokud během sledování budete mít na patře ten film, který vám to ještě mohlo připomínat, ale nemůžete si vzpomenout, tak je to Trierova prvotina Element of Crime, která též v neonoiru okatě projevovala lásku k Tarkovskému a natočil jí osmadvacetiletý hejsek fascinovaný objevováním limitů pohybu kamery. (03.09.2019)

„Od té doby, co jsme byli objeveni, jsem si často dělal starosti kvůli těm, co letí do vesmíru. Musí být tak unavení, když se nemůžou v žádné poloze svého těla opřít.” +++ „Jak můžeš jen tak dávat lidem prskavky?” - „Co bych nemohla?” - „Prskavky jsou symbol pomíjivosti.” - „A my snad pomíjiví nejsme?” +++ „Spočítala jsi hvězdy na obloze? Jsou jako ptáčkové snášející se jako výsadkáři navždy mou hrudí.” +++ Přesně takovýhle snímek je typickým příkladem díla, k jehož plnému pochopení nestačí jedno zhlédnutí. Zcela jistě se jedná o unikátní filmový zážitek, který ovšem nemusí sednout každému. Tento tajemný příběh po čínsku s milostnou a detektivní zápletkou, příjemně ozvláštněný snovou poetikou a nadpozemsky krásnou hudbou, však mileráda doporučím všem zádumčivějším jedincům. (80%) (18.02.2022)

Snímek se rozpouští do abstraktní neo-noirové básně. Příběh se režisérovi nezdá důležitý. Vše je zde jako ve snu stejně významné a sen je nenucený a přirozený. Nedivím se Čínským zamilovaným párům, které byly nalákáni na romantickou komedii, že film nepochopily, nelíbil se jim a ztráceli se v něm. 38 miliónů dolarů ale zaplatili. Je to film pro ty , kdož nevědí co udělat se třema hodinama života. (21.08.2019)