Dívka

Síla! Ohlas z Cannes nelhal. Nesmírně depresivní záležitost podaná do hloubky hlavní postavy (a opět nádherná práce s neherci). Evropská optika vyzařující přes plátno pod kůži. Slow-motion záběry ve vodě pohlcující, záběr na horské dráze bych chtěl, aby trval hodiny. V závěru se mi těžko dýchalo. [MFF Cinematik 2018] (12.09.2018)

Veľmi jemne a naturálne vykreslená transgender problematika. Je to peklo narodiť sa do cudzieho tela, pričom ani všetko pohodlie, podpora a komfort tohto sveta takémuto nešťastníkovi situáciu neuľahčia. Na druhú stranu ale mám pocit, že si to Lara sťažila aj sama. Práve v tak náročnom období sa ešte aj venovať baletu a náročným tréningom... Neviem, doktorom to malo skôr docvaknúť, buď jedno alebo druhé. Nič nie je bez obetí, hlavne tak významná a dôležitá vec v živote transgendera ako je zmena pohlavia. Silný nadpriemer. 85/100 (11.06.2019)

Předně musím říci, že se obdivuji laskavosti a pochopení otcovské figury, zde ztvárněné mně dosud naprosto neznámým (protože převážně divadelním) belgickým hercem Ariehem Worthalterem, nebojím se tvrzení, že nekonečná a ničím nepodmíněná rodičovská láska dostává skrze tuto postavu konkrétní tvář. Výkon mladičkého (v době premiéry mu bylo pouhých sedmnáct let) Victora Polstera v úloze Lary pak nelze nazvat než fenomenálním, a to minimálně pro tyto důvody: a) co jsem se dočetl, Polster sám není trans ženou, přesto Laru hraje s takovým vcítěním a v takovém nasazení, že mám problém uvěřit, že tuto roli hrál cis muž; b) film nevypraví tolika slovy, jako spíše mimikou, gesty a posturikou; vyprávět nonverbálně je za mě těžší hereckou prací, přesto lze z každého Lařina pohybu (těla i tváře) vyčíst tu bolest a to trápení, jež zakouší pro pomalost procesu změny pohlaví a jistou tělesnou nezakotvenost; c) v neposlední řadě (tak trochu to souvisí s bodem b)) musím pochválit Polsterovo taneční nadaní (pro něž byl velice pravděpodobně obsazen do titulní role), právě v baletu, resp. v jeho osvojení (à propos, nikde jinde jsem nezakusil tak intenzivně vědomí, že je balet tak náročným, že úspěch v něm může být doslova vykoupen krví) se smazává rozdíl mezi Larou jakožto fiktivní postavou a Victorem Polsterem jakožto jejím hereckým představitelem, oba se v potu tváře setkávají na poli tvrdého tréninku, každodenního a několikahodinového; považoval bych za neuctivé, kdybych na toto neupozornil. Na druhé straně musím chtě nechtě přiznat, že mě film nestrhl, ničím moc nepřekvapil, většina situací na mě působí tak nějak samozřejmě (napsaných a zrežírovaných na jistotu) - to však lze omluvit tím, že se jedná o debut. Nicméně, tak jako věřím ve výplň televizních programů - (pod)průměrné či lehce nadprůměrné americké komedie vysílané v podvečer přes víkend, u jejichž sledování se možná i pobavíte, ale za pár dnů nebudete vědět, o čem byly -, tak věřím i ve výplň festivalových programů - "jednorázovky", které určitě nejsou ztráta času, ale dlouho s vámi nezůstanou -, a Girl Lukase Dhonta je za mě jednou z nich. 70 % [dafilms] (31.08.2023)

Snímek vyprávěl o trans dívce Laře, která se však narodila v těle muže. Podstupuje proto množství hormonálních a chirurgických procedur, aby jejímu pocitu, že je ženou, odpovídalo i její tělo. Jejím snem je také stát se profesionální baletkou. Film samotný je až naivně idilický. Lara žije s otcem a bratrem, kteří se s ní kvůli jejímu snu stát se baletkou, přestěhovali dokonce do jiného města, ve kterém se taneční škola nachází. Její otec je až nenormálně chápavý, obětavý, starostlivý a Laru podporuje jak jen může. Neustále si s ní povídá, řeší s ní její pocity, chodí s ní na zdravotní vyšetření a také toleruje všechny její výkyvy nálad, výbuchy vzteku a vždy je jen přívětivým a chápavým tatínkem. Nejinak milé je i zbylé Lařino okolí. Její učitelé ve škole jsou velmi vstřícní a spolužáci ji kvůlu jejímu „problému“ také nijak neodsuzují či nešikanují. Při velmi citlivě položeném dotazu, zda dívkám nebude vadit, když se bude Lara s nimi převlékat v dívčí šatně, není ani jedna dívka proti. Dá se říct, že Lara vlastně žije v úplně ideálním světě plném porozumění, přesto však tohle všechno prožívá velmi těžce, což je samo o sobě pochopitelné, nicméně prostředí vykreslené ve filmu podle mě absolutně neodpovídá realitě. Herecké výkony byly velmi přesvědčivé, Victor Polser v roli Lary předvedl zajisté vynikající výkon, avšak svou idylkou mě film nepřesvědčil, abych mu uvěřila a dovedla se skutečně vcítit. Jako pěst na oko na mě působil i konec, ve kterém si Lara nůžkami ustřihne své přirození, ačkoli ji již zanedlouho má čekat operace, která by celé její trápení vyřešila. Neskutečně vlídná a chápavá reakce jejího otce i na tuhle „hrůzu“ způsobila, že mi film v závěru přišel spíše jako velmi špatná komedie, než jako kvalitní drama. (17.01.2019)

Příběh Lary působí tak realisticky, až z toho bolí u srdce. Celovečerní filmový debut belgického režiséra Lukase Dhonta nabízí citlivý a hluboký pohled do duše dospívající dívky uvězněné v chlapeckém těle, která se touží stát balerínou. Pro svůj sen je přitom ochotná podstoupit téměř cokoliv. Victor Polster mi svým výjimečným hereckým ztvárněním titulní role doslova vyrazil dech. Závěrečné rozuzlení mě vskutku šokovalo, i když jsem podvědomě očekávala něco podobného. (85%) (20.03.2023)