Mirai, dívka z budoucnosti

Rodinné anime s poučením pro děti dost zaostalo za mým očekáváním. Jakoby se autor občas snažil z naší reality vyrazit do fantastických světů, jaké vytváří třeba Mijazaki, ale vždycky se radši vrátil do naší obyčejné současnosti. To už mi přijde lepší napsat scénář z reality bez fantastických prvků. (31.12.2023)

Jemně, citlivě a empaticky vyprávěný příběh z pohledu čtyřletého chlapce, jehož rodiče si pořídí další dítě, jemuž jsou nuceni věnovat dost pozornosti, což klučina nelibě nese a propadá se proto do různých časových a fantazijních rovin, kde mu pomáhají vyrovnat se s nově vzniklou situací různí členové jeho rodiny z dávné minulosti i z blízké budoucnosti. Nádherně realizovaný film s důrazem na poetiku důvěrně známých příhod z rodinného života, originálně okořeněných dětskou fantazií a podaných nostalgicky, dojemně a zábavně. Hlavní hrdina sice místy působí až zbytečně moc ukřičeně a protivně, až na hranici nesympatičnosti, ale to je také jediná zásadní výtka. (13.10.2018)

Letní Filmová Škola 2019, film 15: Jednoduchá hříčka o důležitosti sourozeneckého pouta. Bohužel, už při Dívce, co proskočila časem, mi u Hosody něco chybělo a tady se to potvrdilo v plné nahotě. Hosodovy filmy, ač můžou mít dobrý nápad, trpí na nedostatek představivosti. Ta by sama o sobě nebyla problém, spousta japonského manga a anime je plna vážných a realistických příběhů, nicméně Hosoda se jasně snaží kopírovat Miyazakiho a jednoduše na něj nemá. Tam kde Miyazaki staví propracované a žijící alternativní reality, Hosoda nabízí pouze střípky, jako např. Vlak pro osamělé děti, což je škoda. Btw, ten domek byl úžasný. (31.07.2019)

Nejcivilnější Hosoda, u nějž se nominaci na Oscara vůbec nedivím. Máme zde režisérovo již tradičně velmi citlivé a civilní vyobrazení vztahů v rodině a toho, co bych nazval „oboustrannou výchovou“: působí zde výchovně jak dospělí na děti, tak i děti na dospělé. Tentokrát je středobodem malé, čtyřleté dítě, které bylo ze svého jedináčkovského trůnu vrcholové pozornosti sesazeno a najednou mu uzmula trůn malá sestřička. Je to Hosoda, takže celý film je prodchnut laskavostí, působivou klavírní hudbou a fantaskními výjevy, které přestože jsou divácky atraktivní, dovedou vizuálně (i hudebně) pohltit a režisérova představivost se zde projevuje v plné síle, některé z nich působí místy až moc na efekt – o to víc jsou však ty ostatní nezapomenutelné (scéna cestování s pradědečkem a ta závěrečná na nádraží samozřejmě vedou). Na druhou stranu je mi sympatické, že Hosoda dává divákovi na výběr, zdali přistoupí na pojetí filmu jako rodinného dramatu s regulérními prvky sci-fi či fantasy, nebo si všechny ty nadpřirozené věci vyloží jako součást jedné velké mozaiky fantaskního vyprávění z pohledu malého dítěte s bohatou představivostí, jež si ve svém věku začíná uvědomovat samo sebe, zodpovědnost za své činy a pomocí útěků do světa fantazie se snaží vyrovnat se svým utvářejícím se svědomím. Výborné dílo, které sice nepatří mezi ty zásadní milníky Hosodovy tvorby, ale na silné 4* má určitě a zdejší modré hodnocení si podle mě nezaslouží. Zároveň jsem zvědavý na režisérův další počin, neb avizoval, že se bude hodně odlišovat od jeho předchozích děl. Tak uvidíme. (16.05.2021)

Film jsem viděl v rámci Advíku 2019 a musím říct, že mě dost příjemně překvapil. Jedná se o dost pohodový a odpočinkový snímek, který ale není žádné isekai - hrdina cestující napříč časovými obdobími je jen v rámci uměleckého záměru autora, resp. se zde pracuje s určitým typem představivosti a nic se neděje zcela fyzicky. Což je na jednu stranu velice zajímavý, i když lehce bizarní tah. Navíc, kdo v dětství zažil náhlé narození mladšího sourozence, dokáže být k uřvanému a děsně-se-chovajícímu hrdinovi trochu tolerantnější - je to krásný odraz reality. Děj kromě čisté komedie s realistickými prvky „o rodičích a dětech“ ke konci nahazuje i trochu vážnější, nikoliv depresivnější notu, která celé fajnové dílo stejně dobře završuje. Jsem spokojen, zázraky jsem nečekal a namísto toho mě čekala opravdu příjemná podívaná, která mě extra nestrhla, ale udržela v pozornosti až do samotného konce. (02.08.2019)