Equus

Richard Burton temná témata svých filmů jistě miloval, jak jinak porozumět jeho častým rolím lidí, jenž bojují sami se sebou či zrůdnými jevy přírody a druhých lidí..?!!! Zde musí potlačit posedlost, aniž by poškodil osobnost mladíka.. šíleně svízelné drama dvou mužů, kteří se musí pochopit. Při depresích nedoporučuji!!! Pan Lumet byl bezpochyby kouzelník ve světě Filmu, neboť dokázal na plátno přenést prakticky nepřenesitelné. Tu jednoduchou prostopášnou lidskost a nekonečnost lidské duše. (11.10.2009)

Keď vám film zadelí vyše dvojhodinovú nádielku filozofických, psychologických a nemenej hĺbavých a rozjímavých rečí, dialógov a monológov, radím vám, dajte si chvíľku pauzu, kým ohodnotíte. Ľudská duša je nevyspytateľná, ale obnažiť ju a tak trefne poslať cez kameru príbeh 17ročného chlapca, ktorého fanaticky spirituálne duševné a mentálne rozpoloženie sa chápe len veľmi ťažko, tomu poviem kus práce. Samozrejme, druhá vec je, ako vás príbeh chlapca a príčiny jeho stavu zaujme. Mňa zaujal, ale nestrhol ani neomráčil. Ani nepoznamenal, jednoducho zaujal. 75%. (27.04.2008)

Príspevok divadelnou predlohou nezasiahnutého recipienta: Equus (lat. kôň) je presne ten typ filmu, pri ktorom sa cítim intelektuálne menejcenný, dielom, ktoré ma fascinuje svojou myšlienkovou hĺbkou, svojou hereckou dokonalosťou. Sidney Lumet nikdy nepredstavoval režiséra diváckych filmov, ktorých primárnou funkciou je určitá forma relaxu, zábavy. Jeho Equus dokonale spĺňa tieto parametre, je to film náročný, no krásny a v kontexte režisérovej tvorby i tematicky odvážny, i keď formálne strohý, evokujúci svoju genézu na divadelných doskách. Všetci zúčastnení hrajú bravúrne, Burton a Firth stelesňujú mimoriadne výrazné figúry, najmä Burton exceluje a predstavuje doslova herecký kolos, ktorý ma svojou expresivitou v závere prikoval do kresla a vyvolal zimomriavky na tele. Môj stret so snímkou nastal v príhodnej trudnomyseľnosti, jej dopad bol teda viac než enormný... (29.01.2013)

Starý mentor, mladý žák. Model mockrát použitý nejen ve filmu není z nevděčných, vzpomeňme třeba na Good Will Hunting. Tady je rozebrán mnohem víc do hloubi duše i do hloubi bolesti. Psychiatr přijme případ kluka, který zle poraní koně, zprvu neochotně, ale časem se obrušuje jeho zhnusení nad bizarním činem a zároveň počáteční pacientovo klackování přechází v potřebu se otevřít. Připomíná to pověstnou černou propast, do níž se dívame tak dlouho, až nás pohltí a staneme se její součástí. Ti dva své psýchy prostoupí a jak jsou před námi odstraňovány vrstvy příběhu a dozvídáme se víc a víc, ptáme se stejně jako psychiatr, jehož život po této zkušenosti už není tak spokojený: Co znamená léčit? Co je to normál? Zbavit člověka jeho vášně? .... Slova k tomu moc nepasují, bylo to tak nějak vnitřně krásné. (06.12.2006)

Film jsem bohužel neviděl, zato jsem ale nedávno v Brně navštívil Equus jako divadelní hru. Je to hodně zvláštní záležitost se spoustou monologů a pokud se někdo zajímá o lidskou psýché, bude se mu to líbit. Navenek vyrovnaný a dobře situovaný psychiatr proniká do vnitřního světa toho zvláštního kluka čím dál hlouběji, tak daleko, že se mu začínávají rozviklávat jeho vlastní hodnoty. Co se týče pointy, odhadnul jsem ji už někde zhruba v půlce, ale i tak stojí za to. (26.03.2008)