Equus

Príspevok divadelnou predlohou nezasiahnutého recipienta: Equus (lat. kôň) je presne ten typ filmu, pri ktorom sa cítim intelektuálne menejcenný, dielom, ktoré ma fascinuje svojou myšlienkovou hĺbkou, svojou hereckou dokonalosťou. Sidney Lumet nikdy nepredstavoval režiséra diváckych filmov, ktorých primárnou funkciou je určitá forma relaxu, zábavy. Jeho Equus dokonale spĺňa tieto parametre, je to film náročný, no krásny a v kontexte režisérovej tvorby i tematicky odvážny, i keď formálne strohý, evokujúci svoju genézu na divadelných doskách. Všetci zúčastnení hrajú bravúrne, Burton a Firth stelesňujú mimoriadne výrazné figúry, najmä Burton exceluje a predstavuje doslova herecký kolos, ktorý ma svojou expresivitou v závere prikoval do kresla a vyvolal zimomriavky na tele. Môj stret so snímkou nastal v príhodnej trudnomyseľnosti, jej dopad bol teda viac než enormný... (29.01.2013)

Keď vám film zadelí vyše dvojhodinovú nádielku filozofických, psychologických a nemenej hĺbavých a rozjímavých rečí, dialógov a monológov, radím vám, dajte si chvíľku pauzu, kým ohodnotíte. Ľudská duša je nevyspytateľná, ale obnažiť ju a tak trefne poslať cez kameru príbeh 17ročného chlapca, ktorého fanaticky spirituálne duševné a mentálne rozpoloženie sa chápe len veľmi ťažko, tomu poviem kus práce. Samozrejme, druhá vec je, ako vás príbeh chlapca a príčiny jeho stavu zaujme. Mňa zaujal, ale nestrhol ani neomráčil. Ani nepoznamenal, jednoducho zaujal. 75%. (27.04.2008)

Náročná vecička, plná filmových obrazov a snových výjavov, v ktorých sa stretávajú dva paralelné príbehy odvíjajúce sa pred očami diváka pekne postupne - muža, ktorý nikdy nemal deti a so ženou žijú už len ako spolubývajúci a chlapca, ktorý našiel cestu k vášni, avšak cez zvláštne prispôsobené vlastné náboženstvo. Škoda, že to bolo miestami zbytočne až prehnane komplikované, trocha to brzdilo psychedelický rozlet, ale inak, veľká spokojnosť, aj keď film asi nie je pre každého. 85/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (16.06.2016)

Film ve mě vyvolává rozporuplné pocity. Předně jsem ho viděl jen poslední třetinu před mnoha lety, a některé scény se mi silně vryly do paměti, a občas jsem proto zatoužil jej vidět znovu. A náhle, když už je skoro každý film k nalezení na internetu, tak se mi poštěstilo si ho zopakovat. Jistěže se mi nejvíce vryly do paměti ty scény, které mi připomenuly něco z mého života. Přišly mi přesné, a tehdy jsem byl rád, že nejen já postupoval v životě někdy tak, jak jsem uvažoval, i činil, ale i jiní. A přece mají tak málo společného s hlavní obsahovou linií filmu, či divadelní hry. Není to ostatně někdy tak důležité, co člověka ve filmu, či vyprávění osloví, ale že to v jeho nitru mu něco připomene, něco, nad čím stojí za to si zapřemýšlet, a právě to co mi stojí za to si vybavit, zamyslet se nad tím, co jsem prožil, tak patří k životu, je jeho neodbytnou součástí, a umění to může vyvolat. A právě to je tenhle případ pro mě. Jistěže by se těch příběhů našlo více, ale některé jsou přece jen obsažnější, či víc zasáhnou nitro člověka tam, kde chce být zasažený. A já chtěl, a dostalo se mi toho, a to v pravý čas. https://www.youtube.com/watch?v=jzl07uCU0F8 https://www.youtube.com/watch?v=IInvE39WqQ0, aktuálně je film zde, ale pokud se na něj budete chtít podívat později, tak už asi bude jinde, ale nepochybuji, že jej najdete. (30.08.2015)

Film jsem bohužel neviděl, zato jsem ale nedávno v Brně navštívil Equus jako divadelní hru. Je to hodně zvláštní záležitost se spoustou monologů a pokud se někdo zajímá o lidskou psýché, bude se mu to líbit. Navenek vyrovnaný a dobře situovaný psychiatr proniká do vnitřního světa toho zvláštního kluka čím dál hlouběji, tak daleko, že se mu začínávají rozviklávat jeho vlastní hodnoty. Co se týče pointy, odhadnul jsem ji už někde zhruba v půlce, ale i tak stojí za to. (26.03.2008)