Příběh Alvina Straighta

Jsem opravdu neskutečně šťastnej, že existuje film, který je opakem světa, který nám prezentují media jako svět plný hnusu a zlých lidí, protože na světě je spousty krásy a jednou z nejkrásnějších záležitostí je upřimná čistota lidský duše. Pokud se najedne filmař/režisér, který toto dokáže převést do pohyblivých barevných obrazků, herci, kameraman a hudební skladatel, kteří jeho vizi sdílí a umí těmto pohliblivým obrázkům dát život, dát mu srdce, vznikne příběh plný citu a lidskosti na který se hrozně krásně kouká a ještě líp poslouchá. (19.07.2014)

„Nejhorší na stáří je, že si vzpomínáš na své mládí.“ David Lynch je můj nejoblíbenější režisér a na jeho tvorbu nedám dopusit. Přesto jsem zřejmě podlehl hlasům a názorům ostatních o obyčejnosti snímku a Příběhu Alvina Straighta se tak nějak dlouho vyhýbal. Nakonec jsem si ho pustil hlavně proto, abych si z Lynchova seznamu odškrtl další položku. JÁ VŮL!!!!!!! Davide promiň a odpusť, že jsem si opovážil o tobě pochybovat. Pokorně se omlouvám a kaju ze svých hříchů. Lynch svými filmy často šokuje a mnoho lidí je považuje za nenormální (stejně jako Lynche samotného). Nejinak je tomu i u tohoto filmu – Lynch opět šokuje tím, že natočil úplně normální civilní a vpodstatě komorní film, na první pohled oproštěný od jeho klasických propriet (záhad, úchylností, bizarností, mystéria). I když i zde si to neodpustil a vložil do filmu scénu s jeho jasným rukopisem. Mám na mysli řidičku a srnce, vynikající scéna. Příběh Alvina Straighta je nejlepší a nejpoetičtější road movie, co jsem kdy viděl. Naprosto vynikající výkon Sissy Spacek (což je herečka, která mě nikdy moc nebrala), o Richardu Farnsworthovi netřeba mluvit, to je prostě herecký koncert. Samozřejmě nechybí hudba Angela Badalamentiho, zcela sednoucí a podporující vyznění a ducha Lynchovy tvorby. Lynch a Badalamenti jsou neskutečně spřízněni a Badalamentiho hudba v Lynchových filmech není jen hudební doprovod, je součástí celku, na jehož utváření se spolupodílí. Nejinak je tomu i zde, skvěle se hodí k záběrům a ději. Nikdy bych si nepomyslel, že takřka dvě hodiny sledovat starého dědka jak kamsi jede na sekačce, může být tak duchaplné, dojemné, emotivní a zajímavé. Alvin Straight, ač je dost umíněný a tvrdohlavý, vlévá život a energii do žil, ukazuje, že stáří, se všemi svými zdravotními problémy, nemusí být zase tak špatné. Devět let jsem neviděl svého bratra, nerozešli jsme se zrovna v dobrém. I díky tomuhle filmu jsem pochopil, že je čas to změnit. Dělí nás přes 500 km, nepučil by jste mi někdo sekačku? Davide, díky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (08.05.2009)

Před těmi nejpodstatnějšími a nejvnitřnějšími vazbami se můžeme schovávat jak dlouho chceme a stejně nás nakonec dostihnou. Přesně na tyto vazby útočí Lynch - a úspěšně. Podmanivě rozehrává příběh jednoho člověka se zajímavými vedlejšími postavami kolem něj, nechá diváka příjemně odpočinout, příběh plynout a dokonce si udělá legraci i sám ze sebe (ploužící se žluté čáry). Jediná pasáž, kdy příběh ztratí náboj, je opravování sekačky u "hodných cizích lidí", kde se Alvin nevyrovnává s rodinnou neshodou, ale s dávným traumatem, a to mi ke zbytku příběhu moc nesedělo. Jinak mě ale Straight Story pocitově hodně dostal a za tohle překvapení si zaslouží jen chválu. (17.02.2007)

Krásne pohladenie rodinných hodnôt na nelynchovský spôsob. Od Lyncha by som čakala čokoľvek, len nie to, že natočí tak dejovo priehľadnú, nenáročnú a dojemnú drámu s majstrovským hereckým výkonom Richarda Farnswortha, prenádherným prostredím a tradične precítenou Badalamentiho hudbou. Občas ma vyrušovalo prehnane pomalé tempo (aspoň v tomto sa Lynch nezaprel), ale všetko ostatné, príbehom počínajúc, ma strhlo a do záverečných tituliek nepustilo. (24.05.2012)

Vynikající. Stejně jako jiné Lynchovky založené na pocitech, ten film se prostě musí odžít spolu s hlavním hrdinou. Chvilku smutné, chvilku veselé, většinu času příjemně sentimentální. Za vyzdvihnutí stojí i hudební podkres, který podivuhodným způsobem pomáhá jinak dlouhým nudným scénám v tom, aby byly mnohem víc než snesitelné. Spolehlivým ukazatelem toho, jak se mi ten který snímek líbil, je to, s jakou ochotou nechávám dobíhat závěrečné titulky. Zde jsem si je s radostí zhlédnul celé... (15.04.2009)