Chvilky

Film mj. o tom, jak vás můžou deptat rodiče a prarodiče, a chodíte (?) s nechutnym týpkem, záletnym kamiońákem (nic proti kamiońákům). Mě to bavilo, protože je to zas film o něčem jinym, a to téma je pro mě zajímavý. Jak už zmínil Necrotongue, film má dost pomalý tempo, což může někoho odradit, ale podle mě to funguje. Nejměně sympatické postavy: otec, kamiońák a slovenský "zpěvák". Úplně mi tý Bokový bylo líto, bych se nedivila, kdyby se sebrala a odjela někam hodně daleko. Ona se evidentně obklopuje dementníma a divnýma lidma, což teda nechápu - rodinu si nevybereš, ale styky s ní snad omezit můžeš, a ty ostatní si vybíráš. Takže to je dost hrůza. Všichni (hlavně členové rodiny)jí tam neustále dávají nějaký rozkazy (které nakonec vždy poslechne, aby už měla klid - jak jí rozumim) a nevyžádaný rady a pořád ji hodnotěj, Takže to logicky směřuje k pro mě nejsilnějšímu momentu filmu, k návštěvě psycholožky. Holka je rozložená, přesto jí i nadále rodina nakládá, viz Pokorná:"Ty si nic tak nebereš, ty máš holt jinou povahu, než já a maminka..." Depka. Zajímalo by mě pokračování, protože příběh vyzní do ztracena. (03.11.2020)

Sedm krátkých epizod z boje o poklad Anežky české, před kterými proběhlo minimálně 93 podobných umořujících nic.. Parkanová tu nelehkost vymezování hranic lidské integrity podává až s děsivou přirozeností, škoda jen, že se tomu ke konci zkrátí dech a přibude nehodící se nabídka „nadhledu“. Mužské pokolení to zase jednou schytalo. Jediný chvályhodný počin asi byla jen dědova suchá plína.. (02.09.2022)

Civilní chvilky, které se pokoušejí pečlivě skrývat své emoce, když se točí v nekonečném bludném kruhu a zdánlivě nikam nesměřují. Přesto mají destruktivní sílu hurikánu, který se právě rodí kdesi nad neproniknutelnými hlubinami oceánu ... a dost možná vám budou v některých momentech blíž, než budete ochotni si přiznat. (11.11.2020)

Zajímalo by mě, komu režisérka a scenáristka v jedné osobě tento snímek adresovala. Zda lidem, kteří si za postavu Anežky dosadí sami sebe (a nebudu zastírat, že několik úvodních scén mi opravdu připomnělo vlastní příbuzné), nebo lidem, kteří zneužívají své nejbližší, chtějí jenom brát a ne dávat. Výsledek je každopádně velmi rozpačitý, protože z hlavní hrdinky si skutečně nelze brát příklad. Nikdo z rodiny se jí nezeptá na její potřeby a přání, a když je konečně může vyjádřit - byť na sezení u psycholožky - raději jen mlčí a pláče. Hm. (05.07.2018)

Vykreslením vnútorného sveta hlavnej postavy zároveň pomerne funkčne vystavaná psychologická dráma, zároveň ale tým, že je to zase to isté ako vždy, to človeka znechucuje, aj keď v tomto konkrétnom prípade vyčitka  nie je fér, nakoľko ide o autobiografický snímok. Plusové body za “západniarske veci” ako je hudobné interview alebo návšteva psychiatričky, mínusové za povinné zasadenie deja na dedinu a frajera kamionistu. Ja mám niekedy naozaj pocit, že sú českí filmári presvedčení, že do kina chodia iba chudobní ľudia. Ps: Bokova s očnými linkami vyzerá jak Zooey Deschanel. (15.07.2022)