Joker

A přesně pro tenhle temný rozměr a osudovou hloubku mám obecně DC postavy raději než ty pestrobarevné marvelácké. Philipsův Joker je stylově pojmuté, psychologicky kvalitně vedené a Phoenixem skvěle zahrané drama, uspokojivě vysvětlující zrod důležité komiksové postavy batmaního světa. Příčiny její prohlubující se úzkosti, vedoucí k naprosté rezignaci na víru v cokoliv dobré; i logické nalezení seberealizace v revolucionářském vedení odboje nespokojených proti vyšší společnosti. Film je skutečně popkulturní vezí Scorseseho Taxikáře, navíc výborně propojenou se zrodem Batmana - jak scenáristicky tak náladově, onou batmanovskou temnotou. Pátou hvězdu nedávám, protože mě vyvrcholení filmu nepřekvapilo ani nijak extra nenadchlo - předpokládal jsem ho a doufal, že nebude tím “největším”, co film nakonec přinese. (02.10.2019)

"Promiňte, že se směju, jsem nemocný." Jsem moc malej masochista na to, abych se dokázal dvě hoďky bavit depresivním přerodem šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem ve slavnýho šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem. Kromě deprese mě ještě docela zaujala ta nekonečná nuda a hlavní hrdina chladnoucí v ledničce. To asi někdy zkusím. A taky chci vyzdvihnout show Murrayho Franklina, protože to bylo jediný místo, který mě na chvíli donutilo přestat zívat. (07.10.2021)

Tenhle film mi ze všeho nejvíc přípomíná anální sex - Do prdele to nepatří, jelikož tam můžeš narazit na pořádnou sračku a navíc kousek vedle je lehčí cesta, každopádně to tam ale pasuje a někomu se to i zvráceně líbí v tom, jak je to jiný. No a Joker je přesně to samý. Když to budu brát z pohledu fanatický milovnice komiksů a velký fanynky Jokera tak budu rozhodně nasraná doběla (což umí málokterá bambusačka takhle změnit barvu) , jelikož skoro všechno co dělalo Jokera Jokerem je vlastně v prdeli. Místo geniální, i když šílený, mysli tu máme mysl prostě a jasně chorou, která má do geniální stejně daleko jako já do kozatý blondýny. Z šílenýho chechotu kterej vždy byl známkou Jokera a který ho s chutí používal, je choroba za kterou se navíc stydí a snaží se jí potlačit a největší průser...chvilka napětí...tenhle Joker není ani trochu vtipnej. Z postavy, která vždy měla dokonale zvrácenej humor tu máme týpka, kterej touží být vtipnej, ale je tak kolosálně trapnej, že to psychicky bolí každýho v jeho okolí. No a na druhou stranu tu máme husto-kruto-přísnej příběh o ubohý lidský trosce, který začne okázale mrdat a po kouskách se stává čím dál víc jebnutým jedincem, dokonale zahraný Joaquinem Phoenixem, kterej jasně všem nahlas řekl, že Oscar bude jeho a na předávání sošek ostatní ani nemusí chodit páč mu nesahají po kokot. Takže co s tím? Potlačím fanynku v sobě a odpustím, že z legendární postavy udělali vlastně hroznýho debila, díky dokonalému herectví Phoenixe? Hele vole, asi tak půl napůl. (08.10.2019)

V Todda Philipse jsem měl důvěru a věřil jsem, že naservíruje vizuálně dobře vypadající film, který nebude nudit. A on nezklamal. Jakýsi pseudosedmdesátkový Gotham je špinavý a zároveň opulentní. Skvělá kulisa pro ten smutný příběh. Nedávno jsem viděl film Děvče ze sirkárny a přišlo mi to vlastně podobné. Člověku, co má už tak velmi špatný život se dějí horší a horší věci, až mu hrábne a začne se mstít. Líbilo se mi to hodně a podle mě se tvůrci inspirovali Králem komedie. Díky roli De Nira mi to přišlo zjevné a jako dobrý nápad. Každopádně bych nerozjížděl další světy a vesmíry. Nechal bych tento nadmíru povedený příspěvek do komiksového žánru osamocený a lidi budou tleskat i za pár let. Nedovedu si totiž představit, že si tenhle Joker udrží laťku, až se začne nahánět s Batmanama a spol. 9/10 (12.11.2019)

Možná by Todd Phillips, jinak též tvůrce samých komedií, natočil horší film, kdyby nečerpal ze všech těch snímků, jak to sám přiznává. Ale to není zas až tak důležité, copak nevíte, že filmoví tvůrci si berou inspiraci od kolegů celkem běžně? Mnoho a mnoho současných filmů, natočených v Hollywoodu i leckde jinde, nepřináší prudce originální příběhy, jaké tady ještě nebyly (nelze sčítat jablka a hrušky, třeba poměřovat Phillipse například s Ki Duk Kimem), ale to také není a priori špatně. Nejpodstatnější je, že tvůrci natočili netradiční snímek, ve kterém nám zobrazili jednoho z nejikoničtějších záporáků komiksového světa tak, jak jsme snad ještě žádnou komiksovou postavu neviděli. Spojení "psychologie a komiks" si naposledy vybavím u Hulka Anga Leeho a to už je nějaký ten pátek. Joker je natočen s téměř neviditelnou elegancí, obyčejně a přitom působivě. Retro vás přinutí ještě více přemýšlet, jak jsme na tom asi s tou předpojatostí jedněch vůči druhým v současnosti. Chválit Joaquina Phoenixe by bylo nošením dříví do lesa, já osobně vyzdvihnu excelentně depresivní hudbu Hildur Guðnadóttir. Jak se většinou nad pokračováním určitých komiksovek ošívám, zde bych si u druhého dílu vrněl blahem a spojit nakonec Jokera a Batmana by byl ten nejlepší filmově-komiksový nápad dekády. Takže si prosím, někteří i mí oblíbení uživatelé, co jste jindy věcní, nechte ty ironické glosy filmům, které si to zaslouží. 90%. (10.10.2019)