Nikdo nic neví

Film začíná přestřelkou a akční honičkou. CITÁT - A jéjé, člověče, ta Slávka je ve srabu.......... Černobílá komedie z roku 1947 o tom, jak se zbavit údajné mrtvoly. Dobrej soused Koula je do toho vtažen, ani neví jak. Davové scény jsou velice nepřirozené. CITÁT - Mlátěj SA mana........... Ve scéně okolo 41 minuty je muž obrán a povalen za to, že rozdával trikolóry. Po odchodu davu se muž skoro podobá Adolfu Hitlerovi. O pár vteřin dál je chyba ve filmu ( 42 minuta ). Nápis RAUCHEN VERBOTEN - ZÁKAZ KOUŘENÍ je opatlán pěnou z hasícího přístroje, při dalším záběru však nápis nic nezakrývá a je celý vidět.......... Další chyba ve filmu přijde, nebo spíš přijede ve 44 minutě. Kočárek z SA manem sjíždí ze schodů a je vidět, jak je přivázán k jakému si lanu, které ho jistí......... CITÁT - Tramvaj ? Já mám legitimaci........ V 57 minutě jsou v krátkém záběru hodiny z divným ciferníkem. Místo čísel mají písmena. Číslo jedna bylo I, číslo dvě je E, tři je A, 4 = N, 5 = V, 6 = E, 7 = P, 8 = E, 9 = N, 10 je M, 11 je zase A a Dvanáctku představuje písmeno R. Nevím, co tím chtějí tvůrci říci, mě to nic neřeklo. Závěrečná akční honička a letecká scéna je důstojným zakončením této Československé komedie. Scénář - Josef Mach. Námět - Jan Schmidt. Hudba - Josef Stelibský. Texty ( Teksty ) písní - Špilar, Mírovský a Dr. Tobis. Souseda Koulu si zahrál St. Newman. (28.09.2011)

„Stát! Lidi, neblázněte! To je všechno omyl! Tam toho řežou privátně!“ Musím říct, že jsem docela zklamaný. Nevím, jak velkou roli v tom hraje fakt, že jsem francouzské a britské „vzory“ (snad s výjimkou Haló, haló!) nikdy nevyhledával, protože mně dělalo problémy se na jejich humor patřičně naladit, ale ani domácí Nikdo nic neví nakonec nebylo výjimkou. A kupodivu naivita snímku je to, co mi vadilo nejmíň. Asi nejvíc mě dráždila naprostá jednoduchost a předvídatelnost. Prakticky každý vtip odtušíte hned v jeho přípravě. Pravda, párkrát se nějaký ten podařený fór objeví, ale téměř výhradně jde o gagy situační, podařenou hlášku aby tu jeden hledal s lupou. Nejlepší jsou tak rázovité postavy a jejich představitelé. Ti drží film po celou dobu nad vodou, a to i přesto, že jim tvůrci vložili do úst minimum opravdu vtipných replik. Jen díky nim se divák pořád docela slušně baví a vyloženě nenudí. Herci to vytahují na lepší průměr, ale víc ani ťuk. „Co děláš, člověče, neumíš jezdit?!“ - „No neumím, ale de mi to príma!“ (13.01.2017)

Za komedii tenhle film nepovažuji, spíš jsem cítil lehkou nevolnost a těžší trapnost. Dívat se, jak se Marvanovi a Filipovskému stále ne a nedaří zabít "SA mana" (podobnou nesmrtelnost a zarputilost jsem viděl tak maximálně u sovětských partyzánů, ale ani oni by myslím nebyli schopní se držet ocasu letadla jako Linkers), jak v podstatě každý Čech byl odbojář, neb nikdo ty dva neudal a každý jim naopak pomáhal, dokonce i ustrašený Neumann schovává doma pušku, jak jsou lidi zalezlí, ale sotva se rozšíří fáma, že "to prasklo", ženou se na ulici mlátit Němce... to mi nějak moc směšné nepřipadá. Snímek má jediné štěstí, že byl natočen v r. 1947, takže dost dobře nemohu pronést znechucený projev, jak těm dnešním režisérům není nic svaté a že každý, kdo válku prožil, by jim dal jednu pořádnou do zubů. Projev, že je vůči válečné generaci nehezké, když se autoři vyznačují zvláštní útlocitností vůči Němcům, protože hned na začátku při pronásledování sice vybuchují granáty a létají kulky, ale přesto ani jeden nacista nepřijde k úhoně, a jak relativizují zlo, protože Linkersův nacista má úžasný smysl pro humor, zejména na začátku ve scéně s Dítětovou, připomíná v ní gesty i slovním projevem Járu Kohouta. PS: Překvapilo mě, že i Angličané používali Šturmoviky... (13.10.2013)

Je až neuvěřitelné, že v zemi, kde jsme si schopni dělat legraci ze všeho a ze všech bylo natočeno tak málo čistě komedií o druhé světové válce. Byly jenom tři a Nikdo nic neví je nejlepší z nich. Dá se na něm najít sice dost chyb, ale osobně jsem je nehledal. Jen jsme se bavil . Navíc je to jeden z mála filmů, kde hraje František FIlipovský hlavní roli. (11.12.2012)

Konceptuálna variácia Problémy s Harrym (1955) a Muži v práci (1990) o skrývaní mŕtvoly si na paškál vzali českí borci v čele s legendárnym Jaroslavom Marvanom. Prvá časť mi jak výrobno-štýlovo, tak obsahovo pripomína tým pádom americkú kinematografiu (nevnímajúc vojnou poznačené prostredie Českej republiky) a viac mi takýto štýl k žánru pasoval. Druhá polovica je už tradičná česká veselohra so širšou pavučinou dialógov, prehrávanejším akcentom i s menej nápaditými pointami vtipov a napätia. Také odľahčenie medzi nepríjemnými rokmi 45-48, ktoré výrazným spôsobom zmenili významy i nálady filmovej reči v Československu. (02.04.2015)