Nebeské dny

Ľahko vidieť, ťažko hodnotiť... Bezdejovosť zvádza k obdivovaniu pozoruhodných obrazov a pokojných scenérií, ktoré sa stávajú ťažiskom pre napasovanie príbehu amerických nomádov do časových, avšak v zásade vzhľadom na univerzálnosť metafory a ústrednej myšlienky nepodstatných reálií. Pre Malicka sú prérie, pláne, lesy a údolia svätyňou, do ktorej sa utiekajú jeho postavy v akte rebélii voči spoločnosti pred dôsledkami svojho konania a pokúšajú sa o harmonické súžitie s prostredím. Príbuznosť s debutovým Badlands je nepopierateľná ako v posvätnej úcte, ktorú Malick prechováva k prírode, tak v skutočnosti, že sa v zásade jedná rovnako o mierne poeticky ladenú road movie, v ktorej sa podobný hrdinovia snažia podobným spôsobom nájsť šťastie, od ktorého ich oddaľujú podobné prekážky a útrapy. A predsa sú Days of Heaven paradoxne priamym protipólom prvého Malickovho filmu. Tam, kde nás na počiatku Badlands rozprávač zoznamuje s postavami, ktorým je predurčené vydať sa na spoločný útek, tam sa s Billym, Lindou a Abby spoznávame už na cestách, ktoré sa započnú tragédiou. Ďalší významný rozdiel si môžeme všimnúť medzi ústrednými romantickými mužskými antihrdinami. Skúsený, ale idealistický Kit (model malickovského "rebela bez príčiny") sa necháva riadiť osudom a násilie berie ako krajnú nevyhnutnosť, ktorej sa snaží vyhýbať, ale na druhú stranu ju neváha v pravej chvíli použiť a ako príjemný mladík, ktorý si z ničoho nerobí veľkú hlavu a má veľké sny, akým sa z času na čas oddáva každý si dokáže získať divácke sympatie. Na druhú stranu tvrdý, neúprosný Billy (bezvýznamné, nahraditeľné koliesko v stroji) má sklony k násiliu a miestami nezvláda situáciu, v ktorej dáva voľný priechod agresii a je to človek s plánom, ktorý postupne nadobúda jasnejšie kontúry. V Badlands sme svedkami nádhernej cesty za slobodou, ktorá ani v závere nepristupuje na pravidlá klasickej hry Hollywoodu, ale necháva sa unášať na vlnách pozitívneho posolstva, je ukončená a nevyznieva do prázdna. Days of Heaven je film, ktorý nezačína, ani nekončí, v jeho centre je milostný trojuholník postavený na lži a pretvárke ako priama opozícia voči čistote prírody. Je to ten typ filmu, hovoriaci o citoch, ktoré diváka nezasiahnu, o dejoch, ktoré si plynú vo svojej nepopierateľnej všednosti, o kontrapunkte s jasným vyústením. Ani čarokrásne melódie Ennia Morriconeho nezakryjú fakt, že postráda okamih, ktorý by šiel naproti divákovi, podal mu ruku a previedol ho všetkou tou nádherou tak, aby to dokázal vidieť z jeho perspektívy. Navyše Richard Gere mi tu rozhodne NEBOL sympatický a Brooke Adams nepovažujem za práve najkrajšiu, takže si moju pozornosť uzurpoval Sam Shepard. Opäť film, ktorý ide úplne mimo mňa. Dejovejší Badlands so zaujímavejším vyústením pre mňa zostáva zďaleka neprekonaný. 55% (05.07.2014)

Vskutku nádherná kamera zabírající zapadajícím Sluncem načervenalé scenerie nekonečných louk a obilných lánů, k tomu bezstarostný život hrstky zprátelených vesničanů a odlehčená poetika je na světě... Jenže každou idylku dokáží rozrazit neočekávané a nevyžádané city. Následují SPOILERy: Milostný trojúhelník, takřka v symbióze, záhy eskaluje v nevyhnutelné a Malick nám stejně jako ve svém prvním filmu ukáže, že i sympatický klučina se zdánlivě dobrým srdcem dokáže pod tíhou lásky a žárlivosti spáchat ty nejhorší činy. Malickova poetika však zde rozhodně nekončí, pokračuje ve vykreslování pomíjivosti života, když Billyho nevytrhne z role více méně kladného charakteru. Stejně jako Kitovi v Zapadákově, i zde zůstane Billy milovaným členem své rodiny, je mu odpuštěno jak ze strany partnerky, tak ze strany diváka a dostihne ho až neoblomná ruka zákona, čímž Malick zachová morální rozměr snímku. Závěrečná katarze je opět velmi rozporuplná v pozitivním slova smyslu - život jednoho protagonisty končí, život druhého pokračuje jakoby nic, možná je nám smutno, ale přitom vlastně ne, nevíme, co si myslet, co cítit a užíváme si jen sílu okamžiku. Billy nebyl hrdina, ani antihrdina, byl to... Člověk. Konec SPOILERů. Bohužel, jakkoli pěkne tohle zní, celkově film není zdaleka tak silný, kromě bezdějovosti a občasné nudy zamrzí hlavně emocionální plochost, jíž Malick použil k vyobrazení zmíněné pomíjivosti života a malosti jednotlivce a kterou právě i oslabil sílu emocí postav. 6/10 (03.03.2013)

Jistě, režisérsky se jedná o zajímavě a nevšedně pojatý příběh. ALE! ... jak už jsem si kdesi tady v komentářích přečetl, snaha o nádherné romantické záběry přírody zcela vytlačuje děj samotný, spád a nakonec i souvislosti. Střih tohoto snímku byl alespoň pro mě natolik nekompaktní, že jsem chvílemi ztrácel přehled o postavách, ději i dílčí myšlence. Dokonce jsem chvílemi zvažoval, zda mi nepřeskakují při přehrávání DVD jednotlivé kapitoly. Ano, až na tolik se mi ten konečný sestřih zdá děravý. Richard Gere, coby mladík v jedné ze svých prvních rolí zahrál jistě velmi slušně a přesvědčivě, ale to pro mě není dostačující argument, abych ohodnotil tento snímek větším počtem hvězdiček. Pravda, ty nádherné snímky amerických plání, zvlněných obilných lánů či zapadajícího slunce jsou opravdu dech beroucí a myšlenka, chcete-li poselství filmu, má také svou nespornou hodnotu. Jen ten střih to celé pokazil. (22.01.2010)

Buranska vizualni poezie. Problem je v tom, ze krome tech krasnych zaberu na farmarskou prirodu toho ten film skutecne moc nenabizi. Mozna prijemnou a misty pusobivou Morriconeho hudbu. Zdaleka nejlepsi sekvence filmu byl kobylkovy terror. Kazdopadne prehodnocenost rezisera Terrence Malicka nabyla nebyvalych rozmeru. Vsechny jeho filmy maji prevazne spolecny 1 faktor - vrazednou nudu, coz pekna kinematografie nezachrani. 4/10 (16.10.2010)

Příběh Nebeských dní sice není nijak mimořádný, ale to je jediná slabinka tohoto Malickova opusu, která je však plně přehlušena ostatními krásami, jež tento film nabízí. Na prvním místě bych vyzdvihnul mimořádné krásnou práci s kamerou Nestora Almendrose, která mi ať již kompozicí, estetikou či barvami evokovala mistrovská díla impresionistů. Spousta záběrů (např. lidí při práci na poli) působí jako ožvilé pohyblivé obrazy géniů. Kameraman by ale nemohl natočit takovou krásu, bez režisérova poetického pohledu na svět, či jeho osobitého vedení herců. Jejich herectví zde není postaveno na pronášení dialogů, ale spíše na vyjadřování emocí. Díky pocitovému herectví a mistrnému střihu, tj. rychlým sledům propracovaných záběrů ze života na farmě a v okolí, má film punc špičky ledovce, kdy Malick s málem slov vlastně odvypráví mnohem více, než by divák čekal že v 90 minutách lze. A to je podle mě skutečné umění. (22.11.2012)