Nebeské dny

Zvláštní a přitom neuvěřitelně krásné. Za tu Ameriku pastvin, mokřadů, vlnícího se obilí i opuštěnou farmu tleskám. Tohle byla Amerika začátku dvacátého století. První traktory, Ford model T a nezbytní kočující dělnící jezdící z farmy na farmu. Zamilovaná zápletka mi spíše překážela. Nic proti Shephardovi ani Geere, všichni hráli v pohodě ale rušilo mi to ty západy slunce a kývající se stébla trav ve větru. Kdo by to byl řekl, že tohle natočil člověk jehož Tenká červená linie patří vůbec k mým TOP filmům! (14.08.2011)

Nebeské dny jsou druhým celovečerním filmem režiséra a scenáristy Terrence Malicka. Vznikli v roce 1978, přičemž další film Malick natočil až o 20 let později v podobě Tenké červené linie. V době svého uvedení se možná tak nadšených ohlasů snímek nedočkal, v současnosti je ovšem pokládán za jeden z nejlepších filmů své doby. A je ukázkou toho, co dělá Terrence Malicka tak skvělým tvůrcem.   Terrenci Malickovi se neříká filmový básník jen tak. Jeho poetický cit, práce s vizuální estetikou a snaha o filozofické hloubky. Už dávno před Novým světem nebo Stromem života Malick měl tyto specifické trademarky, v rámci Nebeských dnů je ovšem do jisté míry držel pod pokličkou a přesto se v Nebeských dnech dá ten Malick 21. století snadno objevit.   Nebeské dny si právem zaslouží místo na seznamu nejlépe vypadajících filmů všech dob. Néstor Almendros na pozici kameramana odvedl neskutečnou práci a vytvořil jednoduše pastvu pro oči. V případě Nebeských dnů je do velké míry tím pravým vypravěčem právě kompozice mnoha záběrů než samotný scénář.   Což ovšem neznamená, že by musela vizuální stránka zachraňovat samotný děj. Malickův úchvatný scénář je příběhem tragického romantického trojúhelníku, postav, které nutně nejsou sympatizovaný a především ukázky toho, že jsou hlavní postavy v podstatě jen obyčejnými lidmi na planetě s několika miliardami obyvatel. A jsou tak v podstatě nicotní a postradatelní.   Malick měl i štěstí na skvěle vybraný casting. Mladý Richard Gere, Brooke Adams, debutující Linda Manz a Sam Shepard jsou ve svých rolích fenomenální a to především Gere ve velmi nevděčné úloze.   Celý film navíc doprovází vynikající soundtrack mistra Ennia Morriconeho. Božský soundtrack tohoto fenomenálního hudebního skladatele ještě více dopomáhá k atmosféře oné krásné přírody a dělá s emocemi opravdu hodně. I v tomhle ohledu šlo o Malickovu skvělou volbu.   Nebeské dny jsou po vzoru ostatních Malickových filmů specifickou podívanou, která není pro každého. Malickova hrátky s vizuálním pojetím, poetikou, filozofickými myšlenkami a symbolikou každého nechytí za srdce, přesto se ovšem Malickovi jeho poctivá práce musí nechat. V případě Nebeských dnů jde navíc o tak silný zážitek už díky samotnému vizuálnímu zpracování a i díky těm vyprávěcím přesahům, že se tomuhle mistrovskému dílu vlastně něco vyčítá opravdu hrozně těžko..... (16.06.2021)

Druhý film Terrence Malicka je v mnoha ohledech podobný tomu prvnímu: Opět nám představuje dva mladé lidi na poněkud nemorální cestě životem a opět jejich romantizaci lemují záběry poklidné přírody (respektive polních lánů). I tady se vznáší hlava v oblacích a poetické obrázky osamocené farmy jí velkoryse pomáhají; i tady dojde na střet ideálů s realitou. Oč méně nabubřele se Malickova podívaná jeví, o to více je navzdory své zpoetizované formě uvěřitelná. Velkým citům se ve všech polohách vyhýbá, vše podstatné umocňuje raději obrazově (těžká práce na poli - úlevná radost po sklizni a svatbě - nálet kobylek a požár) a cit nalezneme především v celkovém vyznění. Pocity Malick předává s grácií génia, zachytává duši momentu, otiskuje vše potřebné do diváka a na konci, kde by jiní dramatizovali a zaplavovali morálním ponaučením, nechává věci až lhostejně plynout dál a neprosí se slzavých údolí. Stejně jako život. Říká: "Já si to nevymyslel, já tam s nimi byl. Vím, jak to vnímali. Nesoudím, pouze sdílím." Nemůžu si pomoct - na mě to prostě funguje dokonale. (19.11.2012)

Terrence Malick... osobnost, o které by se dalo napsat mnohé, ale seznam jeho filmů by nepokryl ani půlku stránky sešitu kdejakého školáka. Je to škoda, ale Malickovo umění a specifický styl je v každém jeho filmu velmi patrný. To je možná právě problém, protože tradičně "krásné" záběry a kamera působí vedle jinak obyčejného příběhu a i hereckých výkonu příliš osamoceně. U Nebeských dnů je to škoda dvakrát tak velká, protože sledovat bez ořezu Malickův obraz je vždy (pro někoho uspávacím) zážitkem. Kamera však není vše a ve filmu se musí trochu něco dít, na což Terence při svých pohledech na nekonečnou krajinu plnou obilí asi zapomněl. Možná to všechno byl jeden velká plán, který Malickovi vyšel a já to nepochopil, ale jinak jsou pro mě Nebeské dny krásně vypadajícím snímkem o poli, domě a pár lidech v něm a okolo něj... Žádné pocity, žádné emoce. Být tam více sněhu, tak tu "chladnost" pochopím... (14.08.2009)

Příběh dvou mužů, kteří milují stejnou ženu. Ocenění : Oscar - kamera; nominace - kostýmy, hudba, zvuk BAFTA - Cena Anthonyho Asquitha za hudbu MFF Cannes - režie, nominace na Zlatou palmu David di Donatello Awards - zahraničníé herec (R. Gere), scénář zahraničního filmu Los Angeles Film Critics Association Awards - kamera National Board of Review - anglicky mluvený film National Society of Film Critics Awards - kamera, režie New York Film Critics Circle Awards - režie..... Režie a scénář : Terrence Malick. Kamera : Néstor Almendros (14.08.2011)