Bludička

Toto je velmi silně působící drama. Ano je to především existencialistický film, jehož hrdinou je sice alkoholik, ale je to především portrét jednoho typu člověka, který se vyskutuje v každé době, a v každých podmínkách. To, že se odehrává zrovna v francouzských reáliích, a že je natočen v 60. letech mu dává specifický ráz, přesto je velmi srozumitelný každému, tedy i dnešnímu (stejně i včerejšímu či (snad) i budoucímu) člověku. Protože lidské podmínky se za těch několik tisíc let (natož od doby natočení tohoto filmu) nijak zásadně nezměnily, totiž ty "existenicální" podmínky. Proto by měl být tento film stále aktuální. Nadto je neobyčejně přitažlivý pro mě tím, že je o člověku, který se chystá skoncovat se životem a prožívá svůj poslední den a bilancuje. Tak i každý z nás by měl žít jako by se loučil se životem. Pouze tak si dovedeme života vážit. Nejde o to si "svůj poslední den" užít, ale především se umět s touto situací vyrovnat, připustit, že už nebude žádné "zítra". Protože vše je "pouze" definitivní ač se nám jeví "konec" daleko. Každý by si měl umět říct, kdy má "odejít" a alespoň tak, "cvičně", zkusit prožít svojí smrt, respektive ty okamžiky před smrtí. Umět se podívat do "hlavně zbraně" a nebát se. Tuto zkušenost nabídl tento film a dává jí velmi silně pocítit. (28.08.2011)

Na okraj bych chtěl poznamenat, že film, stejně jako novější Dag och natt, je za prvé adaptací francouzského románu Bludička z roku 1931. A za druhé, a vlastně hlavně je adaptací života Jacquese Rigauta, spisovatele a předchůdce dadaismu a surrealismu. Rigaut posloužil autorovi románu jako předobraz hlavního hrdiny. Rigaut byl velký teoretik sebevraždy, která je hlavním tématem jeho psaní. Sebevraždu považoval za povolání na plný úvazek a jeho vlastní dokonaná sebevražda v roce 1929 se stala završením jeho životníha díla. (14.08.2016)

Nikoliv zcela originální námět o těžkém hledání místa v životě poté, co vyléčenému alkoholikovi seberou prostředí, ve kterém mu bylo dobře, byť ho ničilo. Zůstává ve vzduchporázdnu, není kolem nic,čeho by se zachytil. Ani přátelé, ani ženy, chybí motivace k čemukoliv. To všechno je určitě pravda a je to zaručeně těžké. Problém je, když se totéž opakuje přes sto minut stále dokola, bez gradace, bez myšlenky, která by neodezněla v nějaké podobě už v první čtvrthodině, navíc pomalu a rozvláčně. Po půl hodině už se na to nechce koukat, když je navíc jasné, jak to musí skončit. (08.05.2012)

Existencionální drama o tom, jak těžké je žít s alkoholem a o kolik je těžší žít bez něj. Kdyby Malleho předchůdce Dag och natt nebyl šmrncnutý Godardovým odtažitým způsobem režie, asi by aspiroval na film roku. Takhle vznikl studený a těžkopádný film, což je obrovská škoda již vzhledem k výkonu hlavního představitele. (26.09.2013)

Úprimne povedané, existencializmus je asi najúprimnejší filozofický smer 20. storočia. Svojou depresívnosťou. Pokiaľ jeho pravdivým myšlienkam podľahnete, môže Vás to psychicky zničiť. Sú to myšlienky, ktoré Vás napadajú, pokiaľ máte problémy s alkoholom, triezviete z nevydarených vzťahov so ženami a dostávate sa do krízy stredného veku. Vyhnete sa im, pokiaľ máte čo na práci, najlepšie prácu. Preto ma prekvapuje, že nikto z Alainovych blízkych mu túto alternatívu neponúkne a naopak sú ochotní sa stále spolu s ním ponárať do tohoto nekonečného filozofovania. Od istého momentu je jasné, ako film skončí, filmová reč je v tomto prípade nekompromisne jednoznačná. Ronet je obrovský sympaťák a tak sa s ním divák ľahko ztotožní, uverí mu, že nie je preňho ľahké podriadiť sa všade prítomnej, ale akceptovateľnej priemernosti a mňa zaujala najmä sekvencia v drogovom brlohu, kde miestnych samozvaných intelektuálov Alain elegantne zotrel. Zvláštny a osobný film, ktorý nie je pre každého a ku ktorému si treba nájsť cestu. No a tie francúzsky sú tu neuveriteľne šik:). (09.07.2013)