Le Feu follet
Bludička
The Fire Within
A Time to Live and a Time to Die
Režie:
Louis MalleKamera:
Ghislain CloquetHrají:
Maurice Ronet, Léna Skerla, Jeanne Moreau, Alexandra Stewart, Yvonne Clech, Hubert Deschamps, Henri Serre, Micha Bayard, Alain Mottet, Jacques Sereys (více)Obsahy(1)
Portrét existenciálnej úzkosti človeka moderného sveta bol podľa slov režiséra Louisa Mallea prvým filmom, ktorý mohol nakrútiť presne podľa svojich predstáv. Hrdinom filmu je Alain, ktorý sa už dlhú dobu zotavuje z vážnej psychickej a alkoholickej krízy v súkromnom sanatóriu. Účty za neho platí jeho americká manželka, s ktorou sa už vzájomne odcudzili. Alain má ako preliečený alkoholik problém vrátiť sa do normálneho života, stretáva sa so svojimi bývalými priateľmi, no žiaden z nich ho nedokáže inšpirovať ku akceptovateľnej forme existencie. Chýba mu motivácia i zmysel života. Na konci tohto napínavého duševného zápasu o prežitie a najmä o vôľu žiť preto Alain spácha samovraždu. Malleovi sa podarilo vytvoriť majstrovské dielo zaoberajúce sa temnou stránkou ľudskej duše, modernou filmovou rečou preniknúť až na jej dno a zobraziť beznádej rastúcu v západnej civilizácii. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Ono problémom filmu nie jeho celkom slušný a uveriteľný scenár, ako istá neduchaplnosť a ťažkopádnosť. Malle občas zobrazuje svoje postavy akoby nerozumel ich vnútorným svetom, a nerozumel ani samotnému obsahu filmu. Občas to skĺza do predstieranej hĺbky a otravnosti... Zostáva dojem, že tvorca chcel _veľmi_ natočiť existenciálno-psychologickú drámu. ()
Úprimne povedané, existencializmus je asi najúprimnejší filozofický smer 20. storočia. Svojou depresívnosťou. Pokiaľ jeho pravdivým myšlienkam podľahnete, môže Vás to psychicky zničiť. Sú to myšlienky, ktoré Vás napadajú, pokiaľ máte problémy s alkoholom, triezviete z nevydarených vzťahov so ženami a dostávate sa do krízy stredného veku. Vyhnete sa im, pokiaľ máte čo na práci, najlepšie prácu. Preto ma prekvapuje, že nikto z Alainovych blízkych mu túto alternatívu neponúkne a naopak sú ochotní sa stále spolu s ním ponárať do tohoto nekonečného filozofovania. Od istého momentu je jasné, ako film skončí, filmová reč je v tomto prípade nekompromisne jednoznačná. Ronet je obrovský sympaťák a tak sa s ním divák ľahko ztotožní, uverí mu, že nie je preňho ľahké podriadiť sa všade prítomnej, ale akceptovateľnej priemernosti a mňa zaujala najmä sekvencia v drogovom brlohu, kde miestnych samozvaných intelektuálov Alain elegantne zotrel. Zvláštny a osobný film, ktorý nie je pre každého a ku ktorému si treba nájsť cestu. No a tie francúzsky sú tu neuveriteľne šik:). ()
Kdo je ta bludička v českém překladu? Alain sám? Kdo koho svádí na scestí? Tenhle Malle chce jít až na dřeň, je to Antonioni se zbraní na závěr – a to mu trochu škodí. Karty jsou totiž v podstatě rozdány a bylo by překvapivější, kdyby nám král a eso vyšly jiným způsobem. To, co Antonioni trefněji formuluje jako nemoc prostřednosti – s tím, že se vždycky otřepeme a jdeme zbaběle dál, nám Malle servíruje v té příjemnější, definitivní podobě. Mimo tuhle výtku je ve filmu spousta hlubokých pasáží, ba dokonce formulace „té chudoby“, která nás všechny vzdaluje od lákavého světa. Zde dokonce možná víc než v Antonionim probleskávají z interakcí nešťastníka i pocity jeho okolí (ejhle – divadlo světa!), kterému jen svým bolestínstvím a odcizeností komplikuje život – a je to tak. Přesto je Bludička cenná. Je poctivá. Trochu zestárla, použití Satieho Gymnopédies a Gnossiennes je dnes vyloženě klišé, ale je pořád (stejně) působivé. Elegantní kamera, geniální plakát s přeškrtnutím toho nanichodného zoufalce… Líbilo. **** ()
Existencionální drama o tom, jak těžké je žít s alkoholem a o kolik je těžší žít bez něj. Kdyby Malleho předchůdce Dag och natt nebyl šmrncnutý Godardovým odtažitým způsobem režie, asi by aspiroval na film roku. Takhle vznikl studený a těžkopádný film, což je obrovská škoda již vzhledem k výkonu hlavního představitele. ()
Na okraj bych chtěl poznamenat, že film, stejně jako novější Dag och natt, je za prvé adaptací francouzského románu Bludička z roku 1931. A za druhé, a vlastně hlavně je adaptací života Jacquese Rigauta, spisovatele a předchůdce dadaismu a surrealismu. Rigaut posloužil autorovi románu jako předobraz hlavního hrdiny. Rigaut byl velký teoretik sebevraždy, která je hlavním tématem jeho psaní. Sebevraždu považoval za povolání na plný úvazek a jeho vlastní dokonaná sebevražda v roce 1929 se stala završením jeho životníha díla. ()
Reklama