Život je krásný

Roberto Remigio Benigni natočil v roku 1997 film "Život je krásny". Je to príbeh o židovi, ktorý je schopný predstierať veselú náladu a radosť aj v koncentračnom tábore, aby tak ochránil od neutešenej reality svojho päť ročného syna. Na jednej strane je to zaujímavý námet a celkom podarená filmárčina, no na strane druhej je to len hlúposť, ktorá lacným spôsobom citovo vydiera diváka. Za viac ako tri hviezdičky to nestojí. Avšak obrezaným členom americkej akadémie filmového umenia sa to tak velice páčilo, že tomu udelili troch Oscarov. *** (13.11.2017)

Ačkoliv nemám slov, přesto se pokusím sem jich pár napsat. Úžasný film. Komediální stránka bez chybičky. Romantická stránka též bez chybičky. Válečnou stránku hodnotit nebudu a dramatická stránka bohužel zanechala šrám na srdci a donutila uronit několik slz. Přál jsem si lepší konec. Jinak celkově vzato, obdivuji autora především za to, jak se dokázal bravurně vypořádat s takto citlivým tématem. Klobouk dolů. (24.11.2012)

Pozor, nasledujúci komentár je arogantný, kruto výsmešný a neobsahuje ani štipku úcty voči autorovi a jeho dielu: Hor sa zľahčovať holokaust, veď to nič nie je! Diváci chcú komédiu, tak im dáme šaškujúceho Begniniho. A na záver z nich vymačkáme trochu sentimentu, nech máme aj toho Oscara. A že Spielberg odsúdi náš prístup? Blbý Amík, čo on o tom môže vedieť! ;-) 40% (19.05.2014)

Robert Benigni je podstatně lepší režisér než-li herec. Zatímco z pozice režiséra se mu podařilo snímku vtisknout velmi pozitivní a "lidskou" náladu, tak z pozice herce selhává a to tak, že je sice jediným, ale zato pořádným záporem filmu. Jeho Guido má být sympaticky upovídaný optimistický snílek, ale ve výsledku je zabití hodný kecálista, který mele a mele a mele. Vše ostatní se vydařilo na výbornou od scénáře, přes technickou stránku až po herce ve vedlejších rolích... a mele a mele. (30.01.2007)

Tak, tak, člověk si musí udělat život krásným a držet si co nejvíc na distanc ty, co se mu jej pokoušejí zkazit a to i když jsou podmínky pro výše uvedené prakticky nemyslitelné.. Některé vzdechy o naprosté nereálnosti spojuji s nedostatkem elementární fantazie, neboť příběh vyprávěný z pohledu malého Giosuého ji evidentně vyžadoval. Stejně jako vzpomínka v podobě nádoby plné lásky i zla, která se roztříštila v paměti na tisíc kousku, aby byla následně lepidlem dětské naivity, nezkaženosti a pohádkových příběhů znovu slepena dohromady. Benigni jako režisér nezištně srdcervoucí, lidský a místy i ohromně vtipný a i když si jako herec nálepku "Mlčenlivej Bob" asi nikdy nevyslouží, tady mi jeho pavlačová kadence mluvy zapadla do rámce vyprávění. Scéna "překladu" táborových pravidel nezapomenutelná - jako z Černé zmije.. (23.11.2011)