Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (1 034)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Velice naivistický, ale právě proto roztomilý a příjemný snímek. Hotové filmové pohlazení po okoralé duši diváka. Je dobře, že se ještě v době Texaských masakrů a Hostelů točí právě takovéhle filmy. Je to sice doslova a do záběru filmová pohádka pro dospělé, ale je tak průzračně naivní a nehraje si na nic víc než na samu sebe, že se nedá na danou hru Robertu Benignimu nepřistoupit. Samozřejmě že hrubě zkresluje válečnou realitu a postavení Židů v době holocaustu a že malý kluk neprokoukne naivní tatínkovu mystifikaci a hru také těžko uvěřit, ale o to v tomhle snímku nejde. Tady jako v pohádce dobro vítězí nad zlem a vše je černobílé - fašisté a Němci zlí a rodinný svět tak dobrý... A navíc ty roztomilé romantické vtípky, týkající se hlavně neskutečně nápaditého dvoření... Ta ,,princeznička" se ale má :-) A nelze při reflexi Benigniho filmu nevzpomenout na proslulého Diktátora, kde Charlie Chaplin podobně idylicky, ale v kontextu doby a filmu naprosto geniálně, zparodoval samotného strůjce všeho toho zla, Adolfa Hitlera. Zajímavé by pak určitě bylo zeptat se slavného Itala, nakolik se nechal inspirovat legendárním východoněmeckým filmem s excelujícím Vlastimilem Brodským Jakub lhář, jehož stylizace se velmi podobá Benigniho snímku... ()

Mahalik 

všechny recenze uživatele

Někdy i věčný optimista jako já dospěje do fáze života, kdy ho nebaví žít, nebaví ho předstírat, že je v pohodě, když je ve skutečnosti vyrvanej z těla, někde mimo tenhle svět. Nebavilo mě sledování filmů, kniha pro mě byla něčím, co mi odvedlo myšlenky, ale ne na dlouhou dobu. Moje komentáře mě nebavili a svět totálně za plexisklem. Rezignoval jsem... to asi souvisí s věkem. Život je krásný jsem viděl jako malej kluk. Nelíbil se mi, a popravdě jsem to, podobně jako Giosué, nepobíral. Jenže člověk míní, život mění a já, teď už životně obroušenej, chápal. Benigni na předávání Oscarů předvedl svou italskou krev. Pro sošku si doskákal přes hlavy diváků. Divák nevěřícně kouká, stejně jako u závěru filmu, akorát s tím rozdílem, že až nyní jsou vaše oči už notně obrečený, neschopný zaostřit. Zažili jste někdy pocit, že vám něco uniká, že to musíte dohnat i za cenu toho, že zemřete? Já ano. A Robertovo suprová báseň mi ukázala, že přání nemusí znamenat utopii. Jasně, teď se ptáte, kde jsem k tomu přišel, když film o tom vlastně nevypovídá, ale já vidím věci jinak, odlišně. Při pohledu na padající list si neřeknu: "Ty vole, zase podzim." Ale spíš mám chuť vzít plnou hrst a rozhazovat je. Prostě si užít tu změnu, která se nabízí. Tenhle film byl silný presso, který mi srdce rozbušilo a vyplavilo z těla. A i když vím, že žít věčně nebudu, že to přijde co nevidět, tak budu konat. To mi řekl Benigni, tak jsem to pochopil... ()

Reklama

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Robert Benigni je podstatně lepší režisér než-li herec. Zatímco z pozice režiséra se mu podařilo snímku vtisknout velmi pozitivní a "lidskou" náladu, tak z pozice herce selhává a to tak, že je sice jediným, ale zato pořádným záporem filmu. Jeho Guido má být sympaticky upovídaný optimistický snílek, ale ve výsledku je zabití hodný kecálista, který mele a mele a mele. Vše ostatní se vydařilo na výbornou od scénáře, přes technickou stránku až po herce ve vedlejších rolích... a mele a mele. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Tak určitě velmi silný příběh s opravdu dojemnýmy momenty. Nicméně podle mého názoru, je to všechno lehounce nereálné a mírně zjednodušené. I když je myšlenka perfektní, scénář by mohl být detailnější a více dramatický. R. Benigni se spíše soustředil na herecký výkon, než na režii. Nicméně jeho herectví je výborné. Tohle je prostě romanticko-dramatický pohled na období 40tých let v Evropě. Na toto téma, je pro mně naprosto naplňující československá válečná kinematografie. Tento film má v sobě ovšem svoje kouzlo, které u mě drží ty 4 hvězdičky. Jednoduchý, ale přitom kvalitní humor a silné emoce (Guidovo legrační pochod na smrt, nebo konečné setkání matky a Giosuého) tyto scény musí každého diváka chytit za srdce, protože dnes je doufám každému jasné, co se za ostnatými dráty skrývalo. ()

Phobia 

všechny recenze uživatele

Myslela jsem, že úvodní rozverně trapně-humornou půlhodinu nerozdýchám - Roberto Benigni mi bytostně lezl na nervy a v duchu jsem nadávala, za jaké pípoviny se rozdávají oscary. A pak konečně začala válka:-). Zbývající hodinu a čtvrt jsem u filmu seděla naprosto bez dechu, napjatá, dojatá, místy i s úsměvem. Odpouštím tedy Benignimu úvodní otravné nadbíhání, které zřejmě mělo působit jako milý předobraz láskyplného ráje - kontrast k následujícím hrůzám. Plným počtem však bohužel hodnotit nemůžu. 85% ()

Galerie (38)

Zajímavosti (16)

  • Roberto Benigni (Guido) získal Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli a stal se tak teprve druhým hercem v historii, který obdržel Oscara za film, který zároveň režíroval. Poprvé to byl Laurence Olivier v Hamletovi (1948). (Kulmon)
  • Podruhé v historii získal Ital Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli. Poprvé to byla Sophia Loren v Horalce (1960). (Kulmon)
  • Na otázku, jak přišel na tak originální nápad, scenárista, režisér a představitel Guida Roberto Benigni odpověděl: "Kdybych věděl, jak vznikají myšlenky, učil bych teologii. První nápad ke mně přišel jako melodie. Představte si skladatele, jak něco rutinně smolí a najednou mu v hlavě zazní jedinečné a osudové 'dadadadá'. Dobré myšlenky přicházejí jako hudba, v tom jsou všechna umění stejná, ať je to film, literatura nebo architektura. Když dostanete nápad, je to úžasný pocit. Hned druhý den jsem se scenáristou začal improvizovat dialogy mezi otcem a jeho malým synkem. Jsou v koncentráku a otec, aby ho ochránil před tou hrůzou, se mu snaží namluvit, že je to celé zábavná hra. Okamžitě jsem věděl, že mám něco báječného." (NIRO)

Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

02.01.2021

Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (více)

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

17.05.2017

Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (více)

Kánon filmu 2011

Kánon filmu 2011

13.02.2012

V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)

Reklama

Reklama