Na nože

Stylová moderní detektivka, která přistupuje k řešení záhady z trochu jiného úhlu než je zvykem a nikdy nezapomíná na nadsázku. Není to ani náhodou dokonalý film (jak tvrdí mnozí diváci a kritici v Americe), ale je určitě nápaditý, promyšlený a odlehčený a hlavně nikdy nezačne nudit (ačkoliv někde po polovině tempo zpomalí trochu výrazněji než bych si přál). Navíc má skvělé postavy, počínaje celou povedenou rodinkou (každý člen má čas zazářit a téměř každý toho naplno využije) přes charismatického detektiva Daniele Craiga, který si roli užívá přímo neuvěřitelně a scénář mu do úst dal opravdu vtipně a chytře napsané repliky, která ze sebe sype s ještě zábavnějším jižanským přízvukem. A nakonec je tu sestřička v podaní sladké Any de Armas. Ta je stále neuvěřitelně roztomilá a definitivně potvrzuje svůj herecký talent (kdyby někdo ještě po BR2049 pochyboval). Škoda jen, že na otázku whodunit i přes různé falešné (nebo taky pravé) stopy a chytré příběhové zvraty a zákruty šlo odpovědět docela lehce. Ale je pravda, že určitou dobu mě scénář díky svému podvratnému průběhu (Rian prostě rád experimentuje, někde to funguje lépe než jinde) a přístupu k žánrovým pravidlům za nos tahat dokázal a finále bylo i přes chybějící faktor překvapení velmi uspokojivé, protože všechny v příběhu představené koncepty a detaily do sebe perfektně zapadly. A detektiv Benoit Blanc přišel s nejoriginálnější letošní hláškou. 8/10 (26.12.2019)

Osobně bych řekla, že k dokonalosti by film potřeboval ještě tak rok práce na scénáři. Líbí se mi, kam to směřuje, a teoreticky stojí všichni tam, kde mají stát a kdesi cosi, ale je to všechno jako z první dobré, celý film působí uspěchaně. Ansámbl je to sice pěkný, ale jednotliví herci nemají dostatek času či spíš promyšlenosti a materiálu na to udělat postavy svými, získat si sympatie diváků a udělat skrz své výkony film zapamatovatelný. Kdybych už například nemilovala Chrise Evanse a nečekala, kdy se konečně objeví, tak nevím nevím, jestli by na mě ta postava vůbec udělala takový dojem, jako očividně má, a všechno by bylo ještě víc v kopru. V tomhle smyslu se mi nejvíc líbila Jamie Lee Curtis, neb to minimum prostoru, které na ni v záplavě ostatních zbylo, zužitkovala nejlépe a úplně. Celý film je zřejmě (ve smyslu zřetelně) namířen proti skvělým bílým americkým zmetkům s Trumpem v čele, a to je okej, však u Agathy jsou taky vždycky všichni rasisti jak bič a Hercule často spolupracuje s nevinnými outsiderskými guvernantkami a společnicemi, aby oklamal ty spřízněné zmetky, ale očekávala bych určitý level sofistikovanosti a ne že to budou všichni pořád jenom nahlas říkat a vysvětlovat. Stačil by nenápadný running gag, kdy jednotliví členové o postavě Any de Armas říkají, že je z Paraguaye, Uruguaye, Brazílie a podobně, aby bylo jasné, co je to za lidi a jak o sobě a o ní smýšlejí, není potřeba, aby jí ještě několik z nich několikrát řeklo do tváře, že je parazit (hihihi) a že jim bere něco, na co mají právo. Pokud chcete opravdu cool film, byť ano, trochu extrémní, ale zcela výmluvný, na téma vytrhávání takových lidí z jejich domů a kořenů, doporučuji nizozemského Borgmana. Není to detektivka, ale je to velmi vtipné. Nijak zvlášť to přímo nesouvisí s tímto filmem, ale ne dost lidí vidělo Borgmana a každý by měl vidět Borgmana. Borgman je super. Běžte se podívat na Borgmana. (15.02.2020)

Skvěle promyšlená detektivka, která se odvíjí s patřičným nadhledem a lehkým černým humorem. Síla filmu tkví především v dialozích a množství detailů, které do sebe nakonec krásně zapadají v příjemně překvapivém finále. Osobně jsem akorát nebyl uhranut jakýmsi nepříliš alfasameckým charismatem Daniela Craiga. 8/10 (09.03.2020)

Rian Johnson dokazuje, že sice není nepochopený filmařský bůh (jak se jeho fanoušci po přijetí Epizody 8 snažili tvářit), ale „jen“ výborný filmař, který dokáže pochopit žánrové konvence, lehce je přežvýkat a stylově vrhnout na plátno. Nabízí se srovnání s dva a půl roku starou Vraždou v Orient expresu, která je sice o poznání okázalejší, ale zároveň filmařsky konzervativnější; přestože Johnsonova rodinná detektivka není nepředvídatelná, daří se jí skvěle dávkovat informace a umožňuje divákovi být o ten příjemný půlkrok napřed. Vedle poctám klasickým detektivkám se Johnson nebojí ani ožehavé kombinace flashbacků a nespolehlivých vypravěčů, čímž dává vzpomenout třeba na Tarantinovu devadesátkovou tvorbu. Zároveň si však uchovává sociálně-kritický osten, který je v současné Americe asi nezbytný – a tak vyznění jistě nebude protrumpovské základně po chuti. Dohromady je však tenhle mix dostatečně chutný i nápaditý na to, aby byl i přes několik zaškobrtnutí v tempu divácky velmi vděčný. (01.04.2020)

Luxusní práce. Společně s Tenkrát v Hollywoodu a Irčanem jediný film roku, u něhož mě tak moc bavil samotný proces dávkování informací a okázalého odkrývání fabule. A není to opravdu jen záležitost na jedno zhlédnutí, jejíž půvab by po znalosti vyústění uvadal - v krátké době jsem film viděl dvakrát a právě na podruhé jsem si ještě více užíval celkový koncept, žánrové odkazy a jednotlivé vtipy, které často tvoří perfektní střih a promyšlené střídání zamlčovaných a obměňovaných hledisek vyslýchaných aktérů. Ona také není dominantním vypravěčským prvkem zvědavost nad identitou vraha (přeskočte závorku kvůli spoileru - což podtrhuje fakt, že ve finále onu vyšetřovanou vraždu vlastně nikdo nespáchal), nýbrž zábavné vedení pozornosti skrze flashbacky, ironicky laděné vztahy mezi aktéry a odhalování samotného pozadí, nikoli pachatele. A rovněž díky úžasným hercům a chytlavým dialogům nemám obavy, že to nebude srovnatelná sranda i při dalších projekcích. A nebo v rámci pravděpodobného pokračování.. 90% (17.02.2020)