Režie:
Július MatulaScénář:
Markéta ZinnerováKamera:
Antonín DaňhelHudba:
Dezider UrsinyHrají:
Michael Dymek, Jiří Strnad, Josef Somr, Jana Tomečková, Ivan Mistrík, Ilja Prachař, Petr Voříšek, Helga Čočková, Miroslav Horák, Blažena Holišová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film režiséra Júlia Matuly podle námětu a scénáře Markéty Zinnerové nás zavádí do prostředí dětského domova, kde děti prožívají nejen velká přátelství, ale i problémy ve škole a s láskou, a také nesmírnou touhu po domově. Pohraniční vesnice Větrov žije svojí „knoflíkovou válkou“. Vedou ji proti sobě chlapci z dětského domova zvaní Indiáni a místní Šímáci. Právě na sobotu je vyhlášena bitva, kvůli které devítiletý Fanda vytrhá Šímovic kohoutovi pera, aby si jimi ozdobil indiánskou čelenku… (Bontonfilm)
(více)Recenze (81)
Toho malýho jsem nemoh a nemůžu vystát, gejzové jsou tu v podstatě ti nejslušnější a při čem úplně pěnim je ten major nebo co je to zač (Ilja Prachař), kterýho tu vykreslili jako hodnýho tátu roty. Tak todle vám soudruzi nežeru ani náhodou. Já v armádě byl a byly tam všude samý gumy a to byli zmrdi bez rozdílu. Jděte do prdele. ()
Na tomto počinu nemrzí ani tolik vytýkané dobové normalizační kulisy, spíš naivita a nereálnost prostředí dětského domova. Děti deprivované nedostatkem lásky netvoří takové idealizované party, romské zastoupení je mnohem větší a pochopení personálu (nejen pro vojenské vlčáky) mnohem menší. Strhat by se dalo na tomto snímku kde co. Přesto 5* bez mrknutí oka. Proč? Protože podobné pochopení pro dětské vnímání světa se už dnes nevidí. Protože velký příběh lásky a přátelství nepotřebuje reálné kulisy, ale reálné emoce. Protože kamera je občas nádherně melancholická. Protože muzice Ursinyho je ponecháno hodně prostoru a téměř klipový střih ji v takových chvílích umocňuje. Protože oba dětští herci jsou výborně vybráni i vedeni. Protože jsem u toho filmu plakal před lety a nyní jsem plakal zas. Protože tohle je velké drama v pozoruhodně nedramatických kulisách. Není až tak důležité, jak vyprávíte, máte-li o čem. Napadá mne, že za sterilitou současných filmových dramat stojí absence opravdovosti základní jednotky dramatičnosti - lidského vztahu. ()
No ano. Máme tu film pro děti, starší roku 1989, jsou tam pohraničníci, tedy to proklejme ve jménu pravdy a lásky a svrhněme do Tartaru! Je sice fakt, že indiáni byli rudoši, tedy název filmu je nemístný, protože tady jsou rudí úplně všichni. Z několika scének a hlášek jsem šel málem pod stůl. :) Ten film je úžasnej, Zinnerová uměla, viděl jsem jako malej a líbilo se znovu. Až vám zase bude někdo tvrdit, jak je ten film taková a maková propaganda, kašlete na něj. Jen se shovívavě mrkněte na jeho krátké kalhoty, a následně mu jednu vražte, možná to ho naučí pokoře. Protože dát tomuhle míň než dvě * může jen naprostej debil. Že.. ()
Kdo v tomhle velice povedém rodinném snímku hledá politiku je totální pačů**k a měl by se jít už fakt léčit. V dnešní době, kdy česká kinematografie je prolezlá debilníma tisíckrát více agitkovejma idiotinama, je tento film víceméně kvalitní a citlivě natočená záležitost. Dnes agitační a supermarketové filmy jdoucí trendami sponzorů se zdá nikomu nevadí, ale u starých filmů tam stačí dát pohraničníka a hned se jedná o agitační film. Který ze současných "dětských filmů" má alespoň takovéto stopy kvality? Zamyslete se! 80% Vyzdvihuji perfektně složenou hudbu! ()
U mně se nesl celým filmem smutný osud dětí, které dospělí odloží jako štěňata. Tohle se už netočí, a tím nemyslím pésáky , které Jiří Dienstbier odzbrojil v roce devadesát. Na tohle můžou koukat klidně i menší děti, které zaujme zábavná forma děje, ale zároveň si uvědomují tu hroznou bezmoc dětí bez rodičů. Moto i pointa velmi silná, zpracování občas zakulhá. 4. ()
Galerie (3)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (1)
- Filmovalo se na Pálavě, v Pavlově a na zámku ve Valticích. (M.B)
Reklama