Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Životním dílem odpudivého a deformovaného opilce z hamburské čtvrti San Pauli Fritze jsou vraždy místních prostitutek. Jejich těla ukrývá do zdí svého podkrovního bytu, kde se smrad hnijícího masa snoubí s pachem staromládenectví a výpary řecké restaurace z přízemí. Případ sériového vraha Fritze Honky šokoval v polovině sedmdesátých let celé Německo a inspiroval Fatiha Akina k natočení filmu, který je kontrapunktem většiny thrillerů na podobné téma. Místo metodického pátrání totiž nabízí jen chaos, hnus, smrad a bezmála haptický prožitek z „pekelné kuchyně“ Fritze Honky. Akin s elegancí sobě vlastní vytvořil zrůdný artefakt, který tvrdě testuje diváckou odolnost a podvrací mysteriózní kult vytvořený kolem sériových vražd. (Film Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (302)

Necrotongue 

všechny recenze uživatele

V útulné hospůdce U Zlaté rukavice se schází takové panoptikum zjevů města Hamburku, že bych film v žádném případě nemohl doporučit zjemnělým estétům. Zvlášť proto, že nejvýraznější postavičkou tohoto obludária je kříženec mezi führerem a Quasimodem. Fritz Honka sice postrádá zvoníkův vřelý vztah k lidem, nahrazuje ho však vřelým vztahem k alkoholu. Je vidět, že Němci stále mají světu co nabídnout. Slabším povahám, které se rozhodnou i přes mé varování snímek shlédnout, bych pro jistotu navrhoval přistupovat k projekci pouze na lačno. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Myslel som si, že vystihnutiu piatej cenovej skupiny života, tak ako ju vedel filmovo vykresliť Rainer Werner Fassbinder (napríklad v seriálovo filmovej epopeji Berlín - Alexandrovo námestie) sa už nikomu nepodarí. No a Fatih Akin prekonal nielen sám seba, ale aj majstra Fassbindera. Zlatou rukavičkou sa dostal ešte hlbšie - do šiestej cenovej skupiny. Tam, kam sa málokomu chce. Kto z divákov túto hnusobu vydrží, bude okrem šoku z práve videného, zároveň odmenený kvalitným kúskom filmového umenia. ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Hnusu úhlavní postavy, jejího bytu a prostředí, v němž se pohybuje, je protikladen okolní svět esteticky co nejnenezávadněji, jakožto čistý, zdravý, ba hezký – srov. nové zaměstnání či domácnost přistěhovaleckých sousedů. A především samozřejmě ženy – uvnitř Fritzova světa staré zdevastované brécy, vně krásné mladé dívky – srov. scénu před gymnáziem, sousedovic dceru a ovšem vysněnou „řeznici“, jejíž zjevná, i v tvář vepsaná indolentnost ji činí Fritzovým milenkám podobnou, a jejíž poměr ke studiu ji možná udržuje nebezpečně blízko hranice dvou světů… Hranice, k níž ji jiným způsobem, řekněme v jiné dimenzi, bezprostředně přibližuje nesmělý a veleslušný zamilovaný spolužák, takto neodolatelně přitahovaný pajzlem U zlaté rukavice ve vykřičené čtvrti. Tento Willi nám může, sledujeme-li zde vše okolní v protikladech, posloužit jako protiklad hlavního hrdiny. Že je to protiklad poněkud tristní (až nezdravá absence agresivity), možná patří k důležitým výpovědím díla. Stejně jako znepokojivě bezprostřední dosažitelnost oné hranice, jak je naznačena v postavách spořádané, životem zklamané uklízečky Helgy a jejího nezaměstnaného manžela. Toho s Fritzem spojuje zásadní problém - alkohol. Abstinující Fritz se chová velmi slušně a s trochou útrpnosti se dá říci i zdvořile. Ale nenechme se, byť je pozoruhodné, že, jak se zdá, žádnou z obětí si Fritz domů nepřitáhl s úmyslem ji zavraždit, mýlit – chlast není viníkem toho, co se děje, nanejvýš je tak vykonavatelem. V kratičkém obrazu nepijícího Fritze doma v bytě se odhaluje vnitřní bezprizornost a prázdnota, již právě chlast a libido nejsnáze zaplní. A jak říká misijní pracovnice – každý červík se snaží podle svých sil. Film U zlaté rukavice totiž celkem nezobrazuje nic nenormálního, pouze normální záležitosti a procesy v nenormálně krajní, resp. „spodní“, doslova tedy infernální variantě. Že přesto mluvím o „dvou světech“, je stejně oprávněné jako rozlišení nebe, země a pekla na škále nejvyšší – nejnižší. Zjevná, filmem předkládaná protikladnost, nestaví ale onen okolní svět jako superiorum. Tady ale zase jednou narážím na mez, za níž bych už musel přemýšlet, což mi moc nejde. Také Willi rozhodně není Fritzovým protikladem ve smyslu superiority; takovým protikladem by mohla být postava misionářky, která zde však nefiguruje jako vlastní subjekt (či chcete-li objekt děje), nýbrž čistě jako (epizodní, leč velmi významný) aktér - ano, vlastně právě proto je vhodným "superiorním" protikladem Fritze Honky. Pokračujeme-li v tomto pohledu směrem na Williho, najednou nevypadá jako protiklad, ale spíše jako "protějšek" - bez chlastu je i Fritz vlastně slušňák a absence odvahy je jim společná, jakož i gravitace Zlaté rukavice a táž indolentní dívka jako eminentní objekt zájmu. Všejednotnost světa je ve filmu naznačena kalendářovými moudry a ustálenými rčeními v ústech rozličných postav (srov. též pohotovou mluvu misionářky a jednu její hlášku později Fritzem obměněnou). Trváme-li na dvou světech, pak jsou umně propojeny dobovými kýčovitými, odporně sentimentálními songy, mezi něž náš božský Kája, zvláště ve spojení s němčinou, bezvadně zapadá. Ostatně zmíněná „hezkost“ vnějšího světa též hraničí s nevkusem až kýčem – oproti tomu Honkův byt je mi ladným estetickým zážitkem - což na rozdíl od Verbala myslím vážně. Že je zde prostředí podávané jako hnusné (byt, pajzl) zobrazováno ve výrazné estetické kvalitě (souznící s retro vycizelovaností), může být pokládáno za slabinu díla (chce-li působit naturalisticky), ale i za přednost (skýtá pohled, který nám v reálu obvykle chybí). Celý film je velice hezký, skvěle vybudovaný, skvěle využívá i jakoby nedokonaných momentů a zdánlivě nevyužitých rekvizit (služební pistole). Tuto kvalitu má i výtečné finále, ačkoli (SPOJLER) jsem očekával, že efekt očistného ohně bude přesně opačný – že vše shoří (zvláště když k prozrazení už mohlo dojít na základě prosakujících červů). Ocenit je třeba i to, že autoři nezvolili oblíbený postup, kdy je teprve postupně odhalována zločinná žumpa zdánlivě neškodného srábka, ale ani naopak nás doatečně nekrmí hledáním jeho tzv. lidské stránky (čímž ji nepopírám, jen na ni nejsem zvědavý a hlavně to tu už asi mockrát bylo). „Normálnost“ Fritzovy hnusoty a nízkosti také rozkošně kontrastuje s jeho „všeříkající“ vizáží zakrslého polokryplího monstra - za upozornění na nosferatuálnost jeho tělesného postoje děkuji Zencitizenovi. Za jiné povšimnutí dík Morien. Z dalších komentářů líbily vietnamsky poetický Asia_Power, verbal a Marigold. Autentische autostromečky byly opravdu nejvíc a velmi efektně hází divákovi lano mezi touto delirantní noční můrou a bezpečnou realitou – takže ani probuzení není nic moc. Nebe nad Berlínem? Ano ano, jenže taky Hamburk 1970, St. Pauli. (Až nějakou dobu po napsání komentáře mi došlo, že spíše než z hledání symetrie mezi postavami a zdůrazňování protikladnosti mezi Fritzovým vnějším a vnitřním světem by bylo záhodno vycházet prostě z názvu: U zlaté rukavice je titulní "postava" a proto pajzl samotný musí být brán vážně jako epicentrum. Tomu ostatně odpovídá i značný prostor, jaký tento lokál se svým živým inventářem ve filmu dostává. Samozřejmě jeho přitažlivost pro Williho tím ještě více nabývá na významu a také misionářka se pak odhaluje jako velmi nejednoznačná postava. I ona stejně jako Fritz přece odvádí brécu ze Zlaté rukavice na nocleh.) () (méně) (více)

EvilPhoEniX 

všechny recenze uživatele

Německý režisér Fatih Akin ( Odnikud) nám představuje portrét násilnického sériového vraha, který chová nenávist k ženám a řádil v Hamburku v 70. letech. Jonas Dassler je v roli perfektní a ta poměna sympatického mladíka v slizkého magora díky skvělému make upu je úctyhodná. Film je velmi autentický, natočený retro stylem a odehrává se buď v bytě nebo v místním pajzlu, kde Vám nebude sympatický vůbec nikdo, protože se tam vyskutuje tehdejší odpad společnosti. Hlavní hrdina zabil celkem 4 ženy, avšak vraždy jsou mimo záběr, takže spíš než samoúčelné násilí režisér prezentuje psychologický tlak na diváka a jistou syrovost a špinavost si film rozhodně udržuje už jen díky prostředí či uskladňování mrtvol v bytě. Doufal jsem, že to bude o něco odvážnější, ale i tak pro fanoušky sériových vrahů se jedná o povinnost. 65% ()

Kudly4 

všechny recenze uživatele

Tureckej Fakin Akin, tenkrát předvedl odpornou propagandu, kdy jsem bez kompromisu odpadoval a byl jsem zvědavý co bude za sračku tenhle film Der goldene Handschuh. Sračka je to doslova, ale musím uznat, že tady si Turek u mne spravil reputaci. Už dlouho jsem neviděl tak odporný film a tím nemyslím to, co se týče brutality. Jonas zahrál na jedničku (make up perfektní), hospoda a podkrovní byt opravdu špína toho nejhrubšího zrna. Těžká úchylárna, při které jsem se i občas zasmál. Rozhodně to ale není film pro každého. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (13)

  • Celosvětová premiéra proběhla 9. února 2019 na filmové festivalu v Berlíně. (ČSFD)
  • Studio Occupied VR využilo kulisy filmového bytu Fritze Honky (Jonas Dassler) k tvorbě unikátní hry, ve které z něj musí hráč uniknout. (DanteZ)
  • K natáčení byla pozvána psycholožka, aby herečkám pomohla natočit scény se znásilněním. (Polgedney)

Související novinky

TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů

TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů

29.12.2019

S blížícím se Silvestrem vám tradičně přinášíme hlasování TOP uživatelů ČSFD.cz za nej filmy a seriály uplynulého roku. Jaké jsou jejich "topky" i s krátkým shrnutím názoru můžete vidět níže. Z filmů… (více)

6. ročník Be2Can startuje už 2. října

6. ročník Be2Can startuje už 2. října

25.09.2019

Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)

Reklama

Reklama