Harry and Tonto
Režie:
Paul MazurskyKamera:
Michael C. ButlerHudba:
Bill ContiHrají:
Art Carney, Michael McCleery, Herbert Berghof, Cliff De Young, Josh Mostel, Melanie Mayron, Geraldine Fitzgerald, Ellen Burstyn, Arthur Hunnicutt (více)Obsahy(1)
Sedmdesátník Harry žije po smrti své ženy sám v New Yorku. Když je dům, ve kterém bydlí zbourán, aby na jeho místě byly postaveny garáže, vydá se Harry se svým čtyřnohým přítelem kocourem Tontem na cestu skrz Ameriku do Los Angeles, aby navštívil své děti, potkal nové přátele a řekl sbohem starým kamarádům.
Hrdinou svérázné road movie Harry a Tonto (Harry and Tonto, 1974) amerického herce a režiséra Paula Mazurského je učitel v důchodu a vdovec – sedmdesátník Harry Coombs. Žije opuštěně ve svém starosvětsky zařízeném manhattanském bytě, kde je mu v dlouhých hodinách samoty jediným partnerem jedenáctiletý kocour Tonto. Když je ale rozhodnuto, že dům, ve kterém bydlí, bude zbourán, aby na jeho místě byly postaveny garáže, nezbývá mu, než se začít obtížně sžívat s rodinou svého newyorského syna. Posléze se Harry raději vydá se svým čtyřnohým přítelem na cestu skrz Ameriku do Los Angeles, aby navštívil své další děti. Rodinná setkání jsou pro něj ale řadou zklamání: někde nalézá neporozumění, jinde si uvědomuje, že musí spíš sám pomoci než pomoc očekávat. Jediným smyslem jeho života se tak stává putování. Během cesty se setkává s celou řadou vždy nějakým způsobem zajímavých lidí a díky své vnímavosti k druhým a vůli po moudrosti v sobě nalézá nečekanou odvahu vyvzdorovat si – v předtuše smrti – svou nezávislost a svobodu.
„Mazurskému se podařilo vytvořit v líčení Harryho odyseje pozoruhodnou encyklopedii lidských typů, zastupujících v pronikavých miniportrétech soudobou americkou společnost. Jeho snaha neponechat stranou žádný z významnějších problémů, kterými tato společnost žije, je opravdu imponující. Tím spíše, že při vší rozlehlosti a šíři pohledu, hodné velkého epika, umí svému vyprávění vtisknout rytmus i dramatické napětí. Jen výjimečně ztrácí ke svým postavám odstup a podléhá tak jistému sentimentu...“ Jiří Cieslar, Harryho cesta za moudrostí. Kino 1979, č. 10, s. 5.
Mazursky je známý zejména jako tvůrce „vážných komedií“ – filmů, které v divákovi vyvolávají jemný úsměv a zároveň – jen jakoby mimochodem – upozorňují na určité neduhy americké společnosti. Z jeho další tvorby lze připomenout zejména snímky Bob a Carol a Ted a Alice (Bob & Carol & Ted & Alice, 1968), Rozvedená žena (An Unmarried Woman, 1978), Moskva na Hudsonu (Moscow on the Hudson, 1984) nebo Somrák z Beverly Hills (Down and Out in Beverly Hills, 1986). K realizaci snímku Harry a Tonto dodává: „Práce na tomto filmu pro mě byla velmi důležitá především v tom, že jsem chtěl poukázat na to, že staré lidi není třeba ignorovat. Byl jsem znechucený a unavený filmy, ve kterých byli zobrazeni jen ve své senilitě a bizarnosti. Chtěl jsem, aby můj hrdina byl skutečný – potrhlý, bláznivý – zkrátka člověk, který v dvaasedmdesáti letech je tím, čím byl v pětadvaceti, jen je trošičku pomalejší.“ Jako představitele titulní role Harryho si režisér vybral tehdy teprve šestapadesátiletého herce Arta Carneye, který za svou zdařilou a věrohodnou kreaci pošetilého staříka získal v roce 1974 Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
„ Jacobe, mám se stěhovat. Cože? Dům se zbourá. Postaví tam parkoviště. Nehnu se . Musíš do ulic. Na barikády, vyhodit žumpu do vzduchu!“ „Předvoje tříštitelek dubů, leb mou bílou sežehněte!“ Učitel Harry ve výslužbě a jeho věrný přítel kocourek Tonto se spolu vydávají na cestu, která voní svobodou a dobrodružstvím. Nechybí vzpomínky, nová přátelství a setkání, láska, humorné i dramatické situace... „ Toulám se po březích řeky Clyde... A když slunce spát jde zas, je ten nejkrásnější čas...“ „ Kdo to zpívá Tonto? Správně. Harry Lauder. Sbohem hochu!“ ()
Vyborna road movie, ktere k dokonalosti chybi pouze kratsi stopaz a lepsi zaver. Sympaticky duchodce Harry postupne navstivi sve deti v New Yorku, Chicagu a Los Angeles a behem cesty resi nekolik absurdnich, ale zajimavych situaci a predevsim potka spoustu zajimavych postav, namatkou vyberu ty nejlepsi: polsky zid, nezamestnany cernoch, mlcenlivy vnuk, majitel autobazaru, zatceny indian, slapka, stara pokojska... Celkem nadcasovy a inteligentni film, kteremu nechybi ani humor, vse vkusne doplneno krasnou hudbou. Celkem me prekvapuje relativne nizke hodnoceni. "Taky se mi libis, teto. Myslim si ale, ze jsi krava". ()
Zajímavá old - movie kombinovaná s road - movie. V českém jazyce bych řekl film o stáří - inteligentního dědy se zrzavým kocourem- a o cestování - za potomky a trochu i kvůli zahánění nudy. Čas při sledování mi plynul příjemně bez koukání na hodinky - jako život Harrymu. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=B9umQpzHthU ()
O Artu Carneym jsem nikdy neslyšel a pomalu ho ani v ničem neviděl, o to víc mě překvapil Oscar za hlavní roli. A musím říct, že na to že mu bylo "jen" 55 let, tak toho důchodce zahrál solidně (i vzhledem). Je to takový starý pán, který bere život s humorem a i když mu život připraví nejednu hořkou chvíli, sám nezahořkne. Ono to totiž není moc komedie (a už vůbec ne dobrodružný). Ano je tu pár úsměvých či absurdních situací či rozhovorů, ale taky dost smutných situací, včetně konce. Nejsmutnější je, že Harry nakonec zjišťuje, že si nerozumí ani s jedním ze svých dětí. Každopádně nebylo to špatné, jen mě to tématem ani zpracováním moc nestrhlo a také to nikam pořádně nesměřuje, je to spíše taková směska scének a situací. 3* jsou tak akorát. ()
Road movie je tak trochu sázka na jistotu, pokud se vloží do rukou aspoň trochu schopného tvůrce. Nabízí se široká škála lidiček, které hrdina může potkat a s nimi i široká škála příběhů, kterů může prožít. V roce 1974 to však bylo trochu jiné. Předtím tu byla Bezstarostná jízda a max. pár filmů. Přesto dle mého zůstává Harry a Tonto dodnes jednou ze špiček žánru. Hlavní podíl na tom má naprosto úžasná postava Harryho. Chápal jsem ho jako jistou oslavu stáří (hodně v tomhle ohledu napoví už úvodní záběry podkreslující titulky), které se dá prožít, pokud je člověku dáno aspoň trochu zdraví, i jinak než zapšklým nadáváním na svět, tak typické pro spoustu lidí této generace. Nejpůsobivější jsou již kromě zmíněných tradičnách setkání s výjimečnými lidmi Harryho "dialogy" s kocourem, které jsou plné nekýčovitých životních mouder. Filmu v podstatě není moc co vytknout, pět hvězdiček nedávám snad jen proto, že mi chyběl trochu hlubší závěr. Ne snad že by byl vzhledem k ději tolik potřeba, jen by byl onou pátou třešničkou na dortu:-) A abych nezapomněl - krásná muzika Billa Contiho! ()
Reklama