Harry and Tonto
Režie:
Paul MazurskyKamera:
Michael C. ButlerHudba:
Bill ContiHrají:
Art Carney, Michael McCleery, Herbert Berghof, Cliff De Young, Josh Mostel, Melanie Mayron, Geraldine Fitzgerald, Ellen Burstyn, Arthur Hunnicutt (více)Obsahy(1)
Sedmdesátník Harry žije po smrti své ženy sám v New Yorku. Když je dům, ve kterém bydlí zbourán, aby na jeho místě byly postaveny garáže, vydá se Harry se svým čtyřnohým přítelem kocourem Tontem na cestu skrz Ameriku do Los Angeles, aby navštívil své děti, potkal nové přátele a řekl sbohem starým kamarádům.
Hrdinou svérázné road movie Harry a Tonto (Harry and Tonto, 1974) amerického herce a režiséra Paula Mazurského je učitel v důchodu a vdovec – sedmdesátník Harry Coombs. Žije opuštěně ve svém starosvětsky zařízeném manhattanském bytě, kde je mu v dlouhých hodinách samoty jediným partnerem jedenáctiletý kocour Tonto. Když je ale rozhodnuto, že dům, ve kterém bydlí, bude zbourán, aby na jeho místě byly postaveny garáže, nezbývá mu, než se začít obtížně sžívat s rodinou svého newyorského syna. Posléze se Harry raději vydá se svým čtyřnohým přítelem na cestu skrz Ameriku do Los Angeles, aby navštívil své další děti. Rodinná setkání jsou pro něj ale řadou zklamání: někde nalézá neporozumění, jinde si uvědomuje, že musí spíš sám pomoci než pomoc očekávat. Jediným smyslem jeho života se tak stává putování. Během cesty se setkává s celou řadou vždy nějakým způsobem zajímavých lidí a díky své vnímavosti k druhým a vůli po moudrosti v sobě nalézá nečekanou odvahu vyvzdorovat si – v předtuše smrti – svou nezávislost a svobodu.
„Mazurskému se podařilo vytvořit v líčení Harryho odyseje pozoruhodnou encyklopedii lidských typů, zastupujících v pronikavých miniportrétech soudobou americkou společnost. Jeho snaha neponechat stranou žádný z významnějších problémů, kterými tato společnost žije, je opravdu imponující. Tím spíše, že při vší rozlehlosti a šíři pohledu, hodné velkého epika, umí svému vyprávění vtisknout rytmus i dramatické napětí. Jen výjimečně ztrácí ke svým postavám odstup a podléhá tak jistému sentimentu...“ Jiří Cieslar, Harryho cesta za moudrostí. Kino 1979, č. 10, s. 5.
Mazursky je známý zejména jako tvůrce „vážných komedií“ – filmů, které v divákovi vyvolávají jemný úsměv a zároveň – jen jakoby mimochodem – upozorňují na určité neduhy americké společnosti. Z jeho další tvorby lze připomenout zejména snímky Bob a Carol a Ted a Alice (Bob & Carol & Ted & Alice, 1968), Rozvedená žena (An Unmarried Woman, 1978), Moskva na Hudsonu (Moscow on the Hudson, 1984) nebo Somrák z Beverly Hills (Down and Out in Beverly Hills, 1986). K realizaci snímku Harry a Tonto dodává: „Práce na tomto filmu pro mě byla velmi důležitá především v tom, že jsem chtěl poukázat na to, že staré lidi není třeba ignorovat. Byl jsem znechucený a unavený filmy, ve kterých byli zobrazeni jen ve své senilitě a bizarnosti. Chtěl jsem, aby můj hrdina byl skutečný – potrhlý, bláznivý – zkrátka člověk, který v dvaasedmdesáti letech je tím, čím byl v pětadvaceti, jen je trošičku pomalejší.“ Jako představitele titulní role Harryho si režisér vybral tehdy teprve šestapadesátiletého herce Arta Carneye, který za svou zdařilou a věrohodnou kreaci pošetilého staříka získal v roce 1974 Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Vyborna road movie, ktere k dokonalosti chybi pouze kratsi stopaz a lepsi zaver. Sympaticky duchodce Harry postupne navstivi sve deti v New Yorku, Chicagu a Los Angeles a behem cesty resi nekolik absurdnich, ale zajimavych situaci a predevsim potka spoustu zajimavych postav, namatkou vyberu ty nejlepsi: polsky zid, nezamestnany cernoch, mlcenlivy vnuk, majitel autobazaru, zatceny indian, slapka, stara pokojska... Celkem nadcasovy a inteligentni film, kteremu nechybi ani humor, vse vkusne doplneno krasnou hudbou. Celkem me prekvapuje relativne nizke hodnoceni. "Taky se mi libis, teto. Myslim si ale, ze jsi krava". ()
Díky tomuto filmu vim, že ve Volkswagenech jezděj fašisti. Jinak tam bylo několik dalších docela povedenejch hlášek a to zejména v první polovině. Pak se začalo hrát spíš na vážnější strunu a občas se to i trochu táhlo, ale nemůžu říct, že bych se nudil. Úplnej konec mi připadal trochu kýčovitej, ale celkově docela solidní road movie, což je můj oblíbenej žánr. Trochu mi to připomínalo film About Schmidt s Jackem Nicholsonem, ale tohle bylo rozhodně o něco lepší. 75% ()
O Artu Carneym jsem nikdy neslyšel a pomalu ho ani v ničem neviděl, o to víc mě překvapil Oscar za hlavní roli. A musím říct, že na to že mu bylo "jen" 55 let, tak toho důchodce zahrál solidně (i vzhledem). Je to takový starý pán, který bere život s humorem a i když mu život připraví nejednu hořkou chvíli, sám nezahořkne. Ono to totiž není moc komedie (a už vůbec ne dobrodružný). Ano je tu pár úsměvých či absurdních situací či rozhovorů, ale taky dost smutných situací, včetně konce. Nejsmutnější je, že Harry nakonec zjišťuje, že si nerozumí ani s jedním ze svých dětí. Každopádně nebylo to špatné, jen mě to tématem ani zpracováním moc nestrhlo a také to nikam pořádně nesměřuje, je to spíše taková směska scének a situací. 3* jsou tak akorát. ()
Srovnání s mnohem známějším a novějším snímkem O Schmidtovi se přímo nabízí, přinejmenším v tématické rovině. A to srovnání je o to zajímavější, že dobře osvětluje, jak vlastně vzniká obliba určitého snímku. Harry a Tonto je film, který k dnešnímu dni hodnotilo 180 filmových fandů, kdežto snímek O Schmidtovi nalákal díky Jacku Nicholsonovi v hlavní roli k dnešku 2236 hodnotících diváků. Ti měli nejspíš odlišnou představu o zábavě, než jim nabídl Alexander Payne v podobě koncentrované deprese a bezvýchodnosti zahořklého stárnoucího muže. Harryho a Tonda viděl jen zlomek diváků, ale je to mnohem cílovější publikum, navíc tenhle film je mnohem pozitivnější a dá se svým způsobem přirovnat k tomu, co známe z české filmové produkce posledního dvacetiletí. Takový ten milý vztahový film, který přes dílčí nepříjemnosti nemůže špatně dopadnout. Je hezky obsazený, párkrát se člověk zasměje a od televizoru odchází příjemně naladěný. Proto má paradoxně Mazurského film vyšší hodnocení, i když reálná hodnota filmů je myslím opačná. Za prvních 20 minut bych Tontovi nasázel dvě hvězdičky, ale zvlášť v momentě, kdy se Harry vydá na cestu a příběh se změní v klasické road movie, nabírá film na zajímavosti. Tenhle žánr Američani zkrátka umí. Kamera využívá všech možností, které jí nabízí divoká a přitom malebná americká krajina, a náš hrdina zažívá řadu zajímavých setkání. Tam jsem začal uvažovat o čtvrté hvězdičce, jenže ten nehorázně optimistický konec všechno zabíjí. Takže suma sumárum: 3 hvězdičky a 60 % celkového dojmu. Harry a Tonto v zásadě přináší všechno, co by se ve filmech o stáří mělo vyskytovat, tzn. vědomí, že už nejsem, co jsem býval, ta čtvrť, kde bydlím, už taky není ta, co si pamatuju ze svého mládí, a nejpodivnější věc se stala s mými přáteli - jsou tak nějak mrtví. Jenže O Schmidtovi byl film, který se opíral jednak o hvězdu s obrovskou dávkou charisma, jednak Nicholson hrál jako o život a ve vší úctě, Art Carney není ani poloviční, byť za tuto roli paradoxně dostal Oscara. Vadila mi taky až příliš sentimentální hudba. O Schmidtovi zkrátka považuju za pravdivější výpověď o životě. ()
Harry Coombes vyzerá ako Jiří Sovák na hrane, má škaredú mačku a tryskajúc sarkazmus na všetky svetové strany trajdá Amerikou za svojím potomstvom. Popri tom stretáva ľudí a prežíva nezáživné miniseriály. Hold putovanie mrzutých dôchodcov nie je vždy bohvie aké dobrodružné rošambo, ale že sa dá natočiť oveľa záživnejšie a stráviteľnejšie už predviedli jak Lynch, tak i Bergman. A ten záver je na facku. 50% ()
Reklama