Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sedmdesátník Harry žije po smrti své ženy sám v New Yorku. Když je dům, ve kterém bydlí zbourán, aby na jeho místě byly postaveny garáže, vydá se Harry se svým čtyřnohým přítelem kocourem Tontem na cestu skrz Ameriku do Los Angeles, aby navštívil své děti, potkal nové přátele a řekl sbohem starým kamarádům.

Hrdinou svérázné road movie Harry a Tonto (Harry and Tonto, 1974) amerického herce a režiséra Paula Mazurského je učitel v důchodu a vdovec – sedmdesátník Harry Coombs. Žije opuštěně ve svém starosvětsky zařízeném manhattanském bytě, kde je mu v dlouhých hodinách samoty jediným partnerem jedenáctiletý kocour Tonto. Když je ale rozhodnuto, že dům, ve kterém bydlí, bude zbourán, aby na jeho místě byly postaveny garáže, nezbývá mu, než se začít obtížně sžívat s rodinou svého newyorského syna. Posléze se Harry raději vydá se svým čtyřnohým přítelem na cestu skrz Ameriku do Los Angeles, aby navštívil své další děti. Rodinná setkání jsou pro něj ale řadou zklamání: někde nalézá neporozumění, jinde si uvědomuje, že musí spíš sám pomoci než pomoc očekávat. Jediným smyslem jeho života se tak stává putování. Během cesty se setkává s celou řadou vždy nějakým způsobem zajímavých lidí a díky své vnímavosti k druhým a vůli po moudrosti v sobě nalézá nečekanou odvahu vyvzdorovat si – v předtuše smrti – svou nezávislost a svobodu.

„Mazurskému se podařilo vytvořit v líčení Harryho odyseje pozoruhodnou encyklopedii lidských typů, zastupujících v pronikavých miniportrétech soudobou americkou společnost. Jeho snaha neponechat stranou žádný z významnějších problémů, kterými tato společnost žije, je opravdu imponující. Tím spíše, že při vší rozlehlosti a šíři pohledu, hodné velkého epika, umí svému vyprávění vtisknout rytmus i dramatické napětí. Jen výjimečně ztrácí ke svým postavám odstup a podléhá tak jistému sentimentu...“ Jiří Cieslar, Harryho cesta za moudrostí. Kino 1979, č. 10, s. 5.

Mazursky je známý zejména jako tvůrce „vážných komedií“ – filmů, které v divákovi vyvolávají jemný úsměv a zároveň – jen jakoby mimochodem – upozorňují na určité neduhy americké společnosti. Z jeho další tvorby lze připomenout zejména snímky Bob a Carol a Ted a Alice (Bob & Carol & Ted & Alice, 1968), Rozvedená žena (An Unmarried Woman, 1978), Moskva na Hudsonu (Moscow on the Hudson, 1984) nebo Somrák z Beverly Hills (Down and Out in Beverly Hills, 1986). K realizaci snímku Harry a Tonto dodává: „Práce na tomto filmu pro mě byla velmi důležitá především v tom, že jsem chtěl poukázat na to, že staré lidi není třeba ignorovat. Byl jsem znechucený a unavený filmy, ve kterých byli zobrazeni jen ve své senilitě a bizarnosti. Chtěl jsem, aby můj hrdina byl skutečný – potrhlý, bláznivý – zkrátka člověk, který v dvaasedmdesáti letech je tím, čím byl v pětadvaceti, jen je trošičku pomalejší.“ Jako představitele titulní role Harryho si režisér vybral tehdy teprve šestapadesátiletého herce Arta Carneye, který za svou zdařilou a věrohodnou kreaci pošetilého staříka získal v roce 1974 Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (30)

Skip 

všechny recenze uživatele

No jasně, nasednout a jet, to je to nejlepší, co člověk může udělat. Udělal to i stařík Harry se svým věrným kocourem Tontem, který vždycky pozná, co mu páníček zazpívá, a rozhodně téhle akce nelitoval. Stejně tak já jsem nelitoval času, stráveného u tohoto velmi dobrého filmu, který má sice pár much, které ho zbytečně zpomalují, ale ty se dají jednoduše zahnat mávnutím ruky. ()

Le_Chuck 

všechny recenze uživatele

Harry Coombes vyzerá ako Jiří Sovák na hrane, má škaredú mačku a tryskajúc sarkazmus na všetky svetové strany trajdá Amerikou za svojím potomstvom. Popri tom stretáva ľudí a prežíva nezáživné miniseriály. Hold putovanie mrzutých dôchodcov nie je vždy bohvie aké dobrodružné rošambo, ale že sa dá natočiť oveľa záživnejšie a stráviteľnejšie už predviedli jak Lynch, tak i Bergman. A ten záver je na facku. 50% ()

Reklama

Micione 

všechny recenze uživatele

„ Jacobe, mám se stěhovat. Cože? Dům se zbourá. Postaví tam parkoviště. Nehnu se . Musíš do ulic. Na barikády, vyhodit žumpu do vzduchu!“ „Předvoje tříštitelek dubů, leb mou bílou sežehněte!“ Učitel Harry ve výslužbě a jeho věrný přítel kocourek Tonto se spolu vydávají na cestu, která voní svobodou a dobrodružstvím. Nechybí vzpomínky, nová přátelství a setkání, láska, humorné i dramatické situace... „ Toulám se po březích řeky Clyde... A když slunce spát jde zas, je ten nejkrásnější čas...“ „ Kdo to zpívá Tonto? Správně. Harry Lauder. Sbohem hochu!“ ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Díky tomuto filmu vim, že ve Volkswagenech jezděj fašisti. Jinak tam bylo několik dalších docela povedenejch hlášek a to zejména v první polovině. Pak se začalo hrát spíš na vážnější strunu a občas se to i trochu táhlo, ale nemůžu říct, že bych se nudil. Úplnej konec mi připadal trochu kýčovitej, ale celkově docela solidní road movie, což je můj oblíbenej žánr. Trochu mi to připomínalo film About Schmidt s Jackem Nicholsonem, ale tohle bylo rozhodně o něco lepší. 75% ()

starbrejkr 

všechny recenze uživatele

Road movie je tak trochu sázka na jistotu, pokud se vloží do rukou aspoň trochu schopného tvůrce. Nabízí se široká škála lidiček, které hrdina může potkat a s nimi i široká škála příběhů, kterů může prožít. V roce 1974 to však bylo trochu jiné. Předtím tu byla Bezstarostná jízda a max. pár filmů. Přesto dle mého zůstává Harry a Tonto dodnes jednou ze špiček žánru. Hlavní podíl na tom má naprosto úžasná postava Harryho. Chápal jsem ho jako jistou oslavu stáří (hodně v tomhle ohledu napoví už úvodní záběry podkreslující titulky), které se dá prožít, pokud je člověku dáno aspoň trochu zdraví, i jinak než zapšklým nadáváním na svět, tak typické pro spoustu lidí této generace. Nejpůsobivější jsou již kromě zmíněných tradičnách setkání s výjimečnými lidmi Harryho "dialogy" s kocourem, které jsou plné nekýčovitých životních mouder. Filmu v podstatě není moc co vytknout, pět hvězdiček nedávám snad jen proto, že mi chyběl trochu hlubší závěr. Ne snad že by byl vzhledem k ději tolik potřeba, jen by byl onou pátou třešničkou na dortu:-) A abych nezapomněl - krásná muzika Billa Contiho! ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama