Taková normální láska

Oceňuji vystavění a námět. Konverzačku z nákupního centra jsem snad ještě nikdy neviděl (:D) a sám o sobě jsem se na něco takového těšil.   Námět odhalení a řešení manželské krize v nákupním centru před Vánoci mi přišel pro Woodyho Allena  celkově zajímavý a notabene v závěru adventu v nákupním období vděčný...Těšil jsem se i na prostě na vánoční film s Woodym Allenem (:D)...a zajímavou atmosféru to určitě mělo.  Člověk se tak může s hlavní dvojkou za chvíli cítit uprostřed nákupů a vyčítání taky a už jenom čeká než zaběhnou ještě na trhy na svařák (:D.) Takže skvělý tip na lokace k řešení manželské krize (:D). Unikátním prostředím , závalem dialogů (které tentokrát skutečně nenapsal Woody, ale scénář mu jich nabízí i tak dost, i když  hlášek pravda trochu méně) a Woodym, který dokázal samozřejmě zachránit i případné slabé díry scénáře mě to bavilo. Jenom bych se nebál dopsat k žánru  komedie i drama. Chytlavá  konverzační hříčka, u které ani nevadí, že skončí stejně tak jako  už několikrát v průběhu začala...protože vztah hlavní dvojice tady už prostě byl takový nevyzpytatelný,  neurotický.   Jak taky jinak... Tak hezký závěr adventu, přeji. Jsem duševní  mrzák schopný čehokoli  (19.12.2022)

Natočit film v obchoďáku nebyla vůbec špatná volba. Výborně jsem se u toho bavil. Ze začátku hodně, později film zvolnil tempo a už to taková zábava nebyla. Jakoby scénárista na nás vychrlil všechny dobré "scénky" hned na začátku a pak nevěděl co dál. Ale rozhodně jsem se nenudil - hodně dobrá komedie.... (22.05.2007)

Trochu už mě toto téma ve filmu nudí. Manžel a manželka, navenek spokojený život, pak příjde krize (an, oba jsou si navzájem nevěrní, o čemž protějšek neměl tušení) a pak se zase vše vrátí do normálních kolejí. Jak sladké, brrr. Nejvíc mne pobavil tajný milenec paní psycholožky (pochopitelně zaměřené na manželské problémy, haha) čechoslovák jménem Hans Clava - hahaha. (23.05.2007)

Přinejlepším k pousmání... Woody Allen v cizích projektech mi vůbec nevadí, naopak, uměřená volba takových děl většinou přinesla originální zážitek. Konkrétní dobu či styl, v nichž by se excentrik třeba necítil úplně svůj, sedíc na obou židlích, nechal zrežírovat povolanějším; nezastupitelnou figuru však se všemi „dispozicemi“ propůjčil (viz. Na titulní straně). Jenže tento film jednoduše dělá věc přesně opačnou. Připomíná nevydařený klon Allenových osvědčených metod. Komplet, od režie až po užitou hudbu. Třeba jazz plní převážně funkci podkresu (nepočítám početné vystupující a jejich růzorodou muziku v průběhu), jenže není náladotvorný a schází mu větší zdůvodnění pro vybraný záběr. Neúnavný Allen ze sebe tahá často křečovité narážky, jimž chybí větší kousavost (čest výjimkám → ovšem ve filmu, kde se neustále mluví, půl tucet pousmání neuspokojí). O to originálnější je prostředí a situace postav. Otec Allen sdílí lože (doslova) nikoli se zadumanou intelektuálkou, ale seberealizující matrónou (výborně zvolená Bette Midler) a významnou část filmu zachovává jednotu místa a času. Sloganovité větičky o narativní struktuře si nechme od cesty, jen je zajímavé, jak moc postava Allena působí jako ve vlastním převráceném světě. Je to on, jen je všechno jinak. Celý zbytek stále se obměňujíích situací v obchodním domě pak může být pro schopného sociologa hezkým oříškem na sychravý večer. Najde několik trefných narážek a plytký humor mu v rozboru vadit nebude. P.S. - aby bylo jasné, oba herci si výborně rozumí a jsou rovnocenní po všech stránkách, v tom vůbec není potíž... (01.12.2011)

Koukla jsem se na další film, na kterém se nějak podílel Woody Allen, a to opět v rámci filmového klubu na ČT. Bylo každopádně zajímavé sledovat takto netradičně pojatý vztah a řešení vztahové krize. Postava mima film zajímavě doplnila, jakési vtípky se taky objevily. No nebudu si nic nalhávat, skvělé to nebylo, ale zase proč ne. Hezkých šedesát procent. (18.06.2013)