Popstar: Vše pro slávu

Prostě paráda. Takový Boratův Diktátor na poli moderní raperské scény. Navíc mě i ta hudební čísla bavila. Buď byla vtipná, nebo je prezentovala nějaká světová stár a nebo opravdu parádně zněla (a to rep neposlouchám). Hlavně tedy první polovina filmu je hudebními vystoupeními naflákaná jak prase! A to jsem si užil i ty písničky, které měly být propadákem. Zde velký obdiv tvůrcům, že se jim podařilo natočit jak dobré kousky, tak i ty špatné poutavě pro oko a ucho divákovo. Škodo že v druhé rozcházející části film vyměkne a stane se tuctovou ujetou komedií. Závěrečné vystoupení je ale zase skvělé. (15.09.2017)

Lonely Island: The Movie. A to je asi všeříkající. Příběhově klasika, ale má to svérázný humor, skvělé songy a produkční hodnoty skrz střechu. A spoustu cameí známých ksichtů z hudební branže. Neřáchal jsem se tak, jako u písniček LI, ale čekání na novou sérii Brooklyn Nine-Nine to vyplnilo naprosto pohodově. (11.05.2018)

Chytrá satirická parodie prakticky na všechno, co si představíte pod pojmem hudební průmysl. Andy Samberg je v hlavní roli výborný, nemá příliš daleko do Sachi Barona Cohena a asi mě teď začne víc zajímat, oceňuji ale i tu spoustu dalších lidí ve vedlejších až zanedbatelných rolích, kteří se mnohdy nebáli udělat si legraci sami ze sebe. (22.08.2021)

Rádobyvtipný mockument. 1)  Parodie na cokoli rostou ve filmových studiích jako houby po dešti. Je daleko snazší si z něčeho utahovat, než něco nového nebo alespoň nově předvést. Pokud vidím vtipné záseky do usedlé či usedle prázdné tvorby, pak mi nevadí a naopak se u nich občas i lehce pobavím. To ovšem není případ Popstar. Znalci chlapeckých boybandů a amerického hudebního mainstreamu si možná učůrávají blahem. Jak výstižně a trefně, och Bože, jak to jen dokázali... Smůla (bezpochyby moje) je, že takovým znalcem nejsem. Na chlapeckých skupinách mě zajímají právě jen ti chlapci, povětšinou pěkného těla i kukuče, jejich taneční vystoupení a více či méně sexuálně vyzývavé chování na scéně. Méně pak už jejich písničky, které až na pár chytlavých songů, bezpochyby vytvořených pomocí automatů Ministerstva pravdy k uspokojení širokých mas prolétů, nestojí za poslech. No a vůbec už mě nezajímají osobní osudy protagonistů, pokud nejde o vyjímky definované výše._____ 2)  A tak ani toto dílko si v mých očích na chleba nevydělá._____ 3)  38letý Andy Samberg je důvodem, proč jsem snímek dokoukal do konce. Smysl pro humor má tento herec, producent, scenárista a zpěvák ovšem odlišný od mého. Nesměji se jeho vtípkům, naopak mi jím hrané komediální a parodické role připadají nudné a mnohdy až nevkusné. Ale je tu něco, co nemohu jen tak pominout. Podsaditý a oholený Andy bez brýlí, s krátkým sestřihem, malinko přerostlým pozadím a širšími boky, než by bylo ideální, je neskutečně přitažlivý. Alespoň tedy pro mne. A tak pravidelně filmům, v nichž má významnou roli, přidávám hvězdičku za něj, ačkoli i tak dojdeme většinou na hvězdičky dvě, maximálně tři._____ 4)  Výstižný koment: verbal****. (30.08.2021)

Poslední dobou mám, krucinál, nějaké moc velké štěstí na filmy, které nedokážu ve finále ohodnotit. Ty zatracené půlhvězdy tady chybí jak talent všem těm žužu hvězdičkám v tomto snímku parodovaným. Bohužel tak často musím dát průměrné tři hvězdy, protože křivdit očtyřkovaným filmům považuju za horší prohřešek, než film ponížit na úroveň těch trojkových. Stejně je to i u Popstaru. Tento parodický (ne)dokument o současných boybandech typu One Erection a jedincích jako je Just In Beaver nebo Milej Citrus, ze kterých uchcávají vesměs všechny školou povinné dcérenky a jejich zbuznělí kamarádíčci (not gay!), mě místy bavil hodně a po shlédnutí části s dokonalým songem o Usamovi bin Kládinovi bych mu bývala byla nasázela ty čtyři hvězdy dřív, než by kdokoli stačil říct "terrorize that pussy". Ale pak přijdou i nudnější části, nějaký ten prvoplánový emerický jakožehumor a Amíci většinou nevědí, kdy to utnout. U parodie bych taky uvítala méně seriózní tón, větší vodvaz a klidně i extrémnější, ale ne prvoplánové, vtípky. Celek funguje tak nějak jako horská dráha, pobaví různá camea, hlášky a vyladěné songy a člověk zavzpomíná na dobu, kdy poslouchal čvachtání spolužaček nad Lunetikama. Pobláznění hormonálně splašených posluchaček a posluchačů (not gay!) do různých boybandů se holt nemění, jen ti rybízci mají čím dál míň talentu a naopak působí čím dál víc jako přiteplené slečinky (za nás si aspoň ani jeden kretének z těchto kapel nevytrhával obočí a jediným buziprvkem byla maximálně nenápadná naušnice). A tak si tak říkám, jak asi budu reagovat, až mi jednou dvanáctiletá dcera vymění panenky za plakáty s podobnýma homokapelama a bude se se mnou hádat, že jsou to úpa nejvíc kůl a sexy týpci a já strašně nepřející a staromódní matka, když ji nechci pustit stopem s kámoškou na jejich koncert v Berlíně a přibalit jí ještě pár gramů bylinek a pakl šprcek. V tu chvíli ji zavírám na takových 10 let do sklepa, kde jí bude dělat společnost jen Oldfield, Abba, Škorpíci a Vivaldi, aby kua poznala, co je to kvalitní hudba! A to vám garantuju, že ať už v té době bude "in" libovolnej Beaver, ocitne se jeho jméno po téhle terapii rázem v rodinném slovníku zakázaných slov, někde mezi pojmy katolicismus, politická korektnost, konverze k islámu a Eva a Vašek. 3,5 hvězdy (not gay!). (03.04.2017)