Americká krása

Na poprvé originální filmový zážitek. Sonda do střední vrstvy americké společnosti podána netradičně osobitě. Ovšem věřím tomu, že na každé další a další pokoukání je divákova spokojenost lehoulince podkopávána a výsledný produkt člověku připadá slabší a slabší. Mendes disponuje citlivou a svědomitou režií, klade důraz na detaily a scénář je skvěle propracovaný především co do charakterů. Přesto však na mě celek působí až příliš učesaně a nalinkovaně. Jako by Mendes chtěl tímto filmem říci: "já jsem skutečný umělec, koukejte". (13.11.2005)

Nestandardní tragikomedie ze současnosti, kritizující citovou pustinu středostavovské rodiny, osciluje mezi parodií, satirou a realismem. Silné tragické okamžiky se střídají s čirou komikou. Mendesova invenční režie, ve které jsou cítit silné divadelní kořeny, velmi obratně kritizuje typická americká témata. Témata, ve které Američané trvale věří a které věrně ctí, jsou neměnné a nedotknutelné. Jejich velký „americký sen“ ale v rukou britského debutanta znovu pociťuje citelné trhliny. Ukazuje tak po svém některá zásadní témata, především pak americkou posedlost po úspěchu, která dokáže zničit „všechno lidské“. Ale i řadu dalších. Nenávist. Jane svoji matku nenávidí z jejího načrtnutého, do strany nevybočujícího života, otce z jeho pasivity a chování v přítomnosti její kamarádky. Mendes nám zároveň naznačuje, že si dříve byli blízcí a obnovení tohoto vztahu je nyní jeden z Lesterových „nových“ cílů. Homosexualita. Otec, milující svého jediného syna, je schopný jej okamžitě zavrhnout kvůli jeho možné homosexualitě. Úpadek rodinného života. V případě obou rodin. Carolyn se snaží urovnat vztah mezi dcerou a manželem a o to víc propast prohlubuje. Lež. Ze strany Rickyho k vlastnímu otci (ohledně drog), ze strany Angely, která se snaží upoutat veškerou pozornost i za cenu lhaní. Ambice. Nekontrolovatelná honba za úspěchem a zároveň i s chamtivostí. Naprogramované přání, které má většina z našich hrdinů. Závist. Ta je pro změnu vyjádřením touhy lidského ega být tím, čím není. Závist také přiživuje nepřátelství (Angela v závěru může závidět Jane, byť celý film fungoval naopak. I Carolyn pociťuje ke svému vzoru Buddymu závist). Neschopnost komunikace. Ta vede k tomu, že dochází k tragickým nedorozuměním. Nejsmutnější na tom z pohledu postav může být fakt, že všichni do jednoho rozprašují své nepravdy, promlouvají k nám opravdově a jejich pravdivá vyznání pomáhají k odstranění masek, které je tak dlouho tížily. Odcizenost. Pocit, že žijeme životy, nad nimiž nemáme absolutní kontrolu, a veškeré snahy omezit náhodnost výsledků našeho počínání vedou k ještě větším katastrofám. I na pošesté absolutních 100%. (15.12.2007)

„You have no idea what I'm talking about, I'm sure. But don't worry... you will someday.“ Emoce vzbuzující hudba Newmana, voiceover mrtvého vypravěče, který si tak úspěšně převzaly Zoufalé manželky, precizní výkon sympatického losera Spaceyho a hlavně Chris Cooper, který v dalších letech jen dál potvrzuje, jaké herecké kvality se v něm skrývají. To vše v prvním režisérově pokusu o demýtizaci amerického snu schovaného za bílým plotem načančané zahrady, přes který nejsou vidět všechny ty ochladlé vztahy, vzájemná odcizení a kostlivci vedle nacistického nádobí ve skříních. Kdykoliv teď venku vidím poletovat sáček, nepřemýšlím o tom, za jak dlouho se ve volné přírodě rozloží, ale vzpomenu si na American Beauty a taky na to, že abyste poznali relativní krásu, musíte nejdříve zažít opravdový hnus. Citát z úvodu mého profilu tak sedí na Mendesův film jak prdel na hrnec. (01.09.2008)

Přelomový film v dějinách hollywoodské kinematografie. Sam Mendes přesně postihl a popsal fenomén rozpadajícího se narůžovo uměle nalakovaného amerického snu a obsahově vyprázdněného konzumního života spojeného s krizí středního věku a příslušností ke střední třídě, jako to udělal před lety třeba i Elia Kazan ve své Tiché dohodě v roce 1969. Pak ovšem skončila éra květinových dětí a myšlenkové svobody a hollywoodské filmy si za svá ústřední témata vybíraly úplně jiné věci a tenhle životní pocit se odsunul kamsi do kolektivního podvědomí (a do světa filmu nezávislého). Uplynulo však 30 let a Amerika je znovu tam, kde kdysi bývala - na scestí maximálního blahobytu a absurdnosti takového života. Doba se otočila ve spirále času a nutně musel přijít nový Kazan. Bravurní režie původně divadelního režiséra (lokální obdobou je náš Vladimír Morávek a jeho vynikající filmový debut...), geniální herecké výkony (Kevin Spacey si touto rolí zajistil místo v herecké síni slávy), úžasná minimalistická hudba Thomase Newmana, obrovská koncentrace podstatných filmových momentů (zvláště poletující mikrotenový pytlík je nezapomenutelný a signifikantní...) a téma, které naplnilo nejednu sociologickou studii... Americká krása, při odhalování jejíž podstaty mrazí... Podobné filmy: Tichá dohoda, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Generace X, Volání o pomoc (03.07.2007)

Nejspis nejlepsi debut vsech dob, jeden z nej filmu vsech dob a nejlepsi film Mendese. Filmu nemam co vytknout, i kdyz je vlastne jen o takove jedne rodince, tak ani na chvily nenudi, porad se neco deje a ja nemoh odtrhnout oci a bavil se od zacatku az do konce. Nejvetsi zasluhu na tom maj samozrejme herci. Mena Suvari i Thora Birch jsou super, Chris Cooper skvelej (i kdyz ma bohuzel malo prostoru), Anette Bening je vynikajici (mela taky dostat oscara). A pak je tu dokonaly Kevin Spacey, ktery nejspis predvadi zivotni vykon a po pravu dostal oscara. Na tak skvelem vysledku ma taky podil propracovany scenar, vynikajici kamera a skvela hudba. Tento film je ukazkou toho, ze drama muze bejt i komicke a zabavne. A i kdyz je to drama, tak jsem se hodnekrat zasmal. Prekvapilo me, ze ani s dabingem film nijak neztraci na sve pusobivosti, ale samozrejme original je original. Jeden z mych oblibenych filmu. (15.10.2005)