Americká krása

Dokonalý snímek s výborným Kevinem Spaceym (ostatně herecké výkony všech představitelů jsou na vysoké úrovni), který nahlíží do zdánlivě šťastné společnosti a rozebírá vztahy mezi nimi. Specifická lehkost, ve které se film celou dobu nese, společně s cynismem a sarkasmem ("I need a father who's a role model, not some horny geek-boy who's gonna spray his shorts whenever I bring a girlfriend home from school.") jednotlivých postav tvoří z tohoto snímku výborné psychologické drama. Hudební složka od Thomase Newmana skvěle sedne a exceluje především v samotném závěru filmu, který je kapitola sama pro sebe. Až v něm divák zjistí, že vše není předem předurčené a každá postava má i svou temnou stránku osobnosti. I přesto, že je American Beauty drama, opak je pravdou a ve výsledku působí pozitivním dojmem, který se zapsal do podvědomí nejednoho z nás, a za to mu ze srdce děkuji. (10/10) (16.06.2003)

„Nie je slušné najať si niekoho, aby ti zabil otca.“ – „V tom prípade som neslušné dievča.“ Nikdy som nevedel, čo si mám o AMERICKEJ KRÁSE myslieť – už keď som ju videl v kine, bol som zmätený a teraz, o 10 rokov neskôr, na tom nie som o nič lepšie. Jedno som ale vedel už vtedy. Niečo sa mi na nej pozdávalo, vlastne sa mi toho na nej pozdávalo DOSŤ. Od zvláštnej hudby cez svojrázne herecké kreácie (najmä obdarená Thora Birch a vtedy ešte neotravný Spacey,naopak Bening je nesympatická krava a je mi jedno, že to bol umelecký zámer) po kultové scény (igelitové vrecko) po skvelé hlášky („Neviem ako vy, ale ja si idem vypiť.“). Vynikajúci je tiež neodhadnuteľný, všetkého schopný scenár. Ten prostredníctvom cynického rozprávača nemá problém na samom začiatku nás informovať, že hrdina na konci zomrie. Ale nie je mŕtvy vlastne už teraz? Kontroverzná snímka (ktorej sex, násilie ani vulgarizmy nerobia problém) strieľa do posadnutosti (zďaleka nielen americkej) dokonalým životom (dom, auto, žena, dieťa, práca), kde sa na fotkách všetci usmievajú, ale skutočnosť sa nenávidia a zo všetkého najradšej by sa pozabíjali. Inak, v tom roku sa v kinách objavili dve výborné výpovede z pracovného pomeru. V Klube bitkárov to bola sila, ale po skúsenosti s mnohými hajzlami-zamestnávateľmi, ktorí VERIA, že na nich nie je, musím uznať, že tá z Americkej krásy sa dá v praxi využiť oveľa elegantnejšie. Kino Považan NMnV 2000 (26.12.2004)

Americká krása se stala v době svého uvedení ve Spojených státech obrovským trhákem, který uchvátil shodně diváky i odbornou kritiku, a je mnohými hodnocena jako nejlepší americký film 90. let. Na to, že byla Mendesovým prvním velkým filmem, je to překvapivě zralé dílo, řemeslně zručně natočené, Mendes v něm zúročil své zkušenosti z divadla a prokázal talent pro výběr herců a jejich vedení. Na druhé straně jsem ale nikdy neměl pocit nějakého velkého filmu. Mám dojem, že trochu klouže po povrchu, nejde do hloubky, neukazuje kořeny chování, příčiny jevů a vytváří tak trochu šablonovité karikatury místo plnokrevných postav. Neukazuje žádná východiska, všechny postavy se chovají konvenčně a jejich vzpoura je naprosto neškodná a vychází z morálně hodně diskutabilních poloh. Přes to všechno je to ale film, který patří k tomu výrazně lepšímu, co v 90. letech vzniklo, a stojí za to ho vidět. Celkový dojem: 80 %. (02.07.2007)

Přelomový film v dějinách hollywoodské kinematografie. Sam Mendes přesně postihl a popsal fenomén rozpadajícího se narůžovo uměle nalakovaného amerického snu a obsahově vyprázdněného konzumního života spojeného s krizí středního věku a příslušností ke střední třídě, jako to udělal před lety třeba i Elia Kazan ve své Tiché dohodě v roce 1969. Pak ovšem skončila éra květinových dětí a myšlenkové svobody a hollywoodské filmy si za svá ústřední témata vybíraly úplně jiné věci a tenhle životní pocit se odsunul kamsi do kolektivního podvědomí (a do světa filmu nezávislého). Uplynulo však 30 let a Amerika je znovu tam, kde kdysi bývala - na scestí maximálního blahobytu a absurdnosti takového života. Doba se otočila ve spirále času a nutně musel přijít nový Kazan. Bravurní režie původně divadelního režiséra (lokální obdobou je náš Vladimír Morávek a jeho vynikající filmový debut...), geniální herecké výkony (Kevin Spacey si touto rolí zajistil místo v herecké síni slávy), úžasná minimalistická hudba Thomase Newmana, obrovská koncentrace podstatných filmových momentů (zvláště poletující mikrotenový pytlík je nezapomenutelný a signifikantní...) a téma, které naplnilo nejednu sociologickou studii... Americká krása, při odhalování jejíž podstaty mrazí... Podobné filmy: Tichá dohoda, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Generace X, Volání o pomoc (03.07.2007)

Snímek Sama Mendese AMERICKÁ KRÁSA se „točí“ okolo jedné normální, americké, „středostavovské“ rodiny – rodiny Burnhamových. Snímek ukazující, že i na „americké kráse a idylce“ není vždy vše tak třpytivé, zářivé, skvělé prostě: cool. Z dálky – z ptačí perspektivy – snad může vše vypadat v pořádku; při bližším pohledu však člověk (divák) nachází řadu trhlin, škrábanců a prasklin. Představit divákům dílo, které by bylo vyvážené a realistické (tj. bez glorifikace či démonizace americké společnosti, kterému bohužel někdy podléháme; či bez „černo-bílé“ charakteristiky postav), je úkol nadmíru obtížný. A Sam Mendes se toho úkolu zhostil výtečně. Silnou devizou tohoto filmu jsou také perfektní herecké výkony – Kevin Spacey (coby „rozverně rezignovaný“ otec a manžel, který se již smířil se svým údělem), Annette Bening (coby uvědomělá, cílevědomá, puntičkářská a hysterická matka a manželka), Thora Birch (coby zmatená a frustrovaná dospívající dcera), Wes Bentley (coby „kliďas“, který to však v životě nemá vůbec lehké) atd. (onen výčet herců a hereček by mohl pokračovat až do posledního žáka (komparsisty) typické americké „high school“). Shrnuto a podtrženo: Sam Mendes předkládá výjimečné dílo, na které se divák nepodívá 1x či 2x za život, ale průběžně ho během svého života vyhledává znovu a znovu. (05.09.2003)