Režie:
Jiří MenzelKamera:
František UldrichHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Eva Pilarová, Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Jitka Zelenohorská, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Jan Přeučil, Ferdinand Krůta, Jiří Grossmann, Jan Libíček (více)VOD (3)
Obsahy(1)
V kabaretu Tartaros došlo ke krádeži perlového náhrdelníku a následné vraždě. To vše by mohlo zkompromitovat ministra, který je ctitelem zpěvačky Clary. Je třeba co nejrychleji najít skutečné pachatele... (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (87)
Film, který má něco do sebe pro originální koncept kritiky socialismu, ale to mísení několika různých žánrů a zdlouhavá hudební čísla vržou, skřípou a nudí. Menzel občas potěší vtipnou inscenací a herci jsou vesměs dobře obsazení (hlavně Libíček a debutant Svěrák), ovšem přeplácaný výsledek je spíše otravný než inteligentní. Jako pokus o skloubení nové vlny a filmů Oldřicha Lipského však zajímavé... ()
Jitka Zelenohorská byla nádherná! Ačkoliv s velkým zpožděním od prvního promítání jsem konečně zločin zhlédnul a přes nespočet negativních komentářů zde byl velmi mile překvapen. jistě také dávkou toho, že kdybych se chtěl podívat na "kvalitní detektivku", určitě bych nesáhl po tomto snímku. Co se týče hereckých výkonů, palec nahoru směřuje k roztomilému Šlitrovu právníkovi a především Svěrákovu žalobci - člověk by nikdy neřekl, nakolik mu "záporná" role sedne, vystřihnul parádního hajzlíka. Oproti komentáři uživatele "gouryella" nesouhlasím s údajně nešťastným výběrem dvojice Suchý - Šlitr. Ani jeden z nich nevadil, dokonce mě (příjemně) překvapilo, jak málo dostal Suchý oproti Šlitrovi prostoru. Ve Škvoreckého scénáři se výrazně odráží poetika obou výše jmenovaných, hudební vložky nijak nerušily, naopak v dle mého názoru přiměřené míře k jednotlivým scénám celkem sedí. Navíc Pilarce to tehdy vážně zpívalo. Takže i díky mé výrazné slabosti pro Suchého hudební texty jednoznačně hodnotím tak, jak hodnotím. A žádám více záporných rolí pro Svěráka! ()
Už kvůli unikátní herecké sestavě je tento film naprosto zásadní. Bohužel je tato sestava natolik nesourodá, že se ani Menzelovi nepodařilo dát tomu jednotnou štábní kulturu. Suchý není pro film stvořen vůbec, Šlitr nepochopitelně (jakkoliv dobře) v každém záběru ihned sedá k pianu a zpívá, Brodský naopak hraje profesorsky, Grossmann noirově, Libíček komediálně, Svěrák a Smoljak civilně... Přesto mě tento film baví a beru ho v potaz jako neprávem modrý film v červených režijních počinech Jiřího Menzela. ()
Rozverná hořkosladká hudební politická satira, kde jsou nakonec nevinní, ale osobně a politicky nepohodlní popraveni ve jménu zvrácené spravedlnosti. Je to lahodné, trochu morbidní, ale především velmi trefné přirovnání, že člověk se stane politicky nepohodlným velice snadno. Prosťáček Pepíček (Jiří Suchý) je obviněn z krádeže, jeho obhájce, trochu natvrdlý Vilém (Jiří Šlitr) pak z úkladných vražd. Oba společně jsou cynicky obviněni z organizovaného zločinu a spravedlivě odsouzeni k trestu smrti. Spouštědlem se stal darovaný falešný náhrdelník od bezcharakterního ministra spravedlnosti (dobrý Vlastimil Brodský) kabaretní zpěvačce Kláře Klárové alias Clare Regině (Eva Pilarová), která tak nepokrytě flirtovala s Vilémem, a žárlivost Klářinina druha a artisty Ikaro Valenta (dobrý Jan Přeučil), pachatele úkladných vražd. Z dalších rolí stojí za zmínku Vilémova asistentka Stella (Jitka Zelenohorská), která vypátrala skutečný stav věcí, zavražděný kouzelník (Jiří Grossmann), vyšetřující policejní detektiv (Jan Libíček), muž pro černou práci mocných GUB (dobrý Ladislav Vodička), schopný jakéhokoliv zločinu k zamaskování skutečnosti, a rozkazy poslouchající prokurátor (dobrý Zdeněk Svěrák), který přišel s velmi neotřelým obviněním. Všichni vědí, že pravda je jiná, ale nikdo nemá moc zvrátit rozhodnutí, a to i přes laciné gesto milosti. Smutně pravdivé a zároveň hravé a rozpustilé. ()
"To je ilerelevere... ilere... ilereve... ile... To je blbost!" Humor je možná příliš suchý, ale je, satira je možná příliš očividná, ale je také - a je náležitě pichlavá. Díky Josefu Škvoreckému se obojí dostalo do scénáře, díky Jiřímu Suchému do textů písní. Zločin v šantánu se mi zkrátka líbí a nemůže za to jen moje láska k Semaforu. Mohou za to všechny ty momenty a momentky, které v něm jsou, může za to souboj Jiřího Šlitra a Zdeňka Svěráka v soudní síni, může za to Jan Libíček vyrážející dveře, může za to Eva Pilarová, která nakonec zazpívala... A navíc scéna s posledním přáním a závěrečnou písní Balada pod šibenicí patří k tomu nejlepšímu, co kdy Jiří Menzel natočil. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (11)
- Ve filmu zaznělo deset písniček, které napsali a složili Jiří Suchý a Jiří Šlitr. [Zdroj: Robert Rohál, Vítek Chadima - České zpívající filmy]. (M.B)
- Film byl z politických důvodů trezorovým, diváci ho mohli vidět až po roce 1989. [Zdroj: Robert Rohál, Vítek Chadima - České zpívající filmy] (M.B)
- Černobílé filmy v 60. letech převažovaly. Více barevných filmů se natočilo o dekádu dříve, ale v 60. letech barva z celovečerních filmů téměř vymizela. Proto nelze hovořit o volbě materiálu v tomto případě jako o uměleckém záměru. Jiné by to bylo v 70. letech, v první dekádě, kdy se barva stala normou. (NinadeL)
Reklama