Zločin v šantánu

Zvažte, jestli máte rádi Škvoreckého dílka, važte, zda se chcete půldruhé hodiny bavit při hudební komedii s detektivní zápletkou a uvažte, zde při hodnocení zohledníte, podobně jako já, jazykový vtip, herecký um, nadsázku… „Poslední přání?“ - „My si chceme zazpívat.“ Zajímavý komentář: sportovec. (02.12.2009)

Je úsměvné číst zdejší nechápavé výtky o „nepovedené krimi“ a „slabé komedii“. Škvoreckému se Suchým šlo úplně o něco jiného. O kritiku režimu, který ohýbá právo a justici podle toho, jak se mu zrovna hodí, což je patrné hlavně v poslední třetině filmu, který žánrově úplně přehodí výhybku. A je nutné si uvědomit, v jaké době film vznikl. V napjatém čase podzimu roku 1968, v neblahém tušení věcí příštích (čistky v uměleckých kruzích, nucené emigrace) a na výsledku je to sakra znát. Proto se humor často míjí účinkem, herci jsou bezradní a filmem prostupuje taková lehce pochmurná atmosféra pohřebního ústavu. Ale díky za ty pěkné písničky a Evu Pilarovou, která tady byla fakt kočka. (16.10.2013)

,,Ten studoval čtvrt století. Fakultní rekord. Vzácný případ vytrvalosti.. spíš pitomosti. Já jsem s ním totiž maturoval. Všichni jsme mezitím udělali docentury, takže studoval u nás. Spolužáka přece nenecháte propadnout, že, pane kolego? O jednoho blbce víc, to už v naší justici nehraje roli." :-)                                                                                                                               . . .      Poprvé jsem se na tenhle film díval v televizi spolu s dědou jako na muzikál s Evou Pilarovou. Bylo mi asi 13 let a já poprvé ve filmu uviděl vraždu, což mě dokázalo trochu vystrašit, víc mě ovšem znechutil otevřený závěr. Ten jsem samozřejmě mohl pochopit až s odstupem času díky znalostem kolem politické i kulturní situace v Československu roku 1968, přesto jsem se k filmu pravidelně rád vracel. Žánrově je to velmi zajímavé (jako celek možná nevyrovnané) dílo s prvky hudebního filmu a muzikálu, černé komedie až grotesky, detektivky, soudního filmu, vizuálně místy jako film-noir, díky vysokému počtu mrtvých snad až přímo thriller. Vedle této směsi všech možných žánrů je jakousi přidanou hodnotou právě dobová politická satira, ale díky mnohdy vtipnému scénáři a semaforským písničkám zůstává Zločin v šantánu skvělou podívanou pro jakoukoliv generaci. Eva Pilarová v nejlepších letech na vrcholu své pěvecké kariéry (i krásy), kvalitní a bohatá hudební stránka filmu (zejména titulní song Poklad a parodický milostní duet Ach, miluju vás), roztomilý Vlastimil Brodský jako hnusně manipulující ministr + první stopy Divadla Járy Cimrmana (Svěrák & Smoljak) na filmovém plátnu + herecké stopy zpěváků a písničkářů Jiřího Grossmanna (eskamotér), Jiřího Šlitra (komicky neschopný advokát) a Ladislava Vodičky (gangsterský agent pro zvláštní úkoly :o)), tohle musím i teď naplno ocenit, i když samozřejmě po tolika zhlédnutích mě s léty už ZLOČIN nebere (až tolik) jako kdysi. S názorem samotného režiséra J. Menzela, že se tenhle film moc nepovedl, se jako divák rozhodně nestotožňuju. 85% (02.09.2016)

ŠANTÁN zaujímá v menzelovské filmografii specifické místo. Podle vlastních Menzelových slov to měla být jakási syntéza prvorepublikové detektivky fričovského střihu, živená zřejmě i "drsnou školou" (TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA?), muzikálu a ještě čehosi navíc.(Pilarová, vedená Menzelem "neherecky", v klidu a přirozeně hraje sebe samu a z tohoto hlediska film zvlášť nebrzdí;spíš naopak.) Ale během dívání na film se mi asociuují i další souvislosti: MONSIEUR VERDOUX, KDYBY TISÍC KLARINETŮ, ale také KONEC AGENTA W 4 C (Vodička jako agent pro zvláštní úkoly) prvorepublikového ministra spravedlnosti (v Brodského pojetí této role se zase objevují reminiscence na jeho inspektora drah v OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH). Šlitr se Suchým ve svých partech asi právě tady mají nejblíže k Voskovcovi a Werichovi např. ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM. Výčet těchto možných interpretací, daných mj. i Škvoreckého vstupy, jistěže ne vyčerpávající a v mnoha ohledech ne zcela přesný, jen naznačuje důvod rozporuplných Menzelových prohlášení o jeho vztahu k tomuto napůl zapomenutému dílku, jehož cestu po našich kinech záhy začala komplikovat sílící husákovská normalizace. Menzelova rezervovanost však má i svůj pozitivní rub. Pokus o reminiscence starých dob nebyl zcela bezúspěšný a jeho torzovitost je paralelně na pomezí vcelku zdařilé syntézy. Prolnutí blíže necharakterizované totality s muzikálově pojatými hudebními čísly nese celou řadu stalinistických konotací (Mňačkova povídka JAK CHUTNÁ MOC), hudební projev je naopak v řadě klíčových míst (Suchého zatčení; jméno přidělené postavy záměrně neuvádím; pro vyznění filmu není totiž podstatné) i faktovým přínosem klíčový a často se přitom jedná o vrcholná díla semaforských tvůrců; pěvecké výstupy mladé, nad očekávání sličné Pilarové jsou pověstnou třešinkou na tomto pomyslném filmařsky chutném dortu. Po čtyřiceti letech tak pamětník vidí film, jemuž lze s trochou nadsázky ledacos vyčíst - velké oči jeho tvůrců zejména - , který se však přesto zařazuje důstojným způsobem a nanejvýš osobitě do naší pověstné filmové vlny šedesátých let, a spoluvytváří a dotváří tu nepříliš lichotivou odezvu srovnání s polistopadovou filmovovou zdánlivě bezuzdně volnou tvorbou. Uzavřená minulost je tedy v tomto případě až překvapivě živou výpovědí ne o dějích, ale o soudobé a nečekaně aktuální sebereflexi událostí bouřlivého roku 1968. (05.07.2008)

"To je ilerelevere... ilere... ilereve... ile... To je blbost!" Humor je možná příliš suchý, ale je, satira je možná příliš očividná, ale je také - a je náležitě pichlavá. Díky Josefu Škvoreckému se obojí dostalo do scénáře, díky Jiřímu Suchému do textů písní. Zločin v šantánu se mi zkrátka líbí a nemůže za to jen moje láska k Semaforu. Mohou za to všechny ty momenty a momentky, které v něm jsou, může za to souboj Jiřího Šlitra a Zdeňka Svěráka v soudní síni, může za to Jan Libíček vyrážející dveře, může za to Eva Pilarová, která nakonec zazpívala... A navíc scéna s posledním přáním a závěrečnou písní Balada pod šibenicí patří k tomu nejlepšímu, co kdy Jiří Menzel natočil. (11.11.2015)